Skoro všichni jsme bývalí atleti, říká Dominik Záleský o posádce čtyřbobu. Sen je dostat se na obě olympiády

Kdy jste poprvé v životě zaregistroval, že existují čtyřboby?

Abych pravdu řekl, tak až když mě kluci začali rekrutovat a to bylo někdy v roce 2016. Poprvé jsem začal jezdit s Radkem Matouškem, jel jsem do Liberce to vyzkoušet na trenažéru a pak rovnou odjezdil sezonu 2016–2017 na bobech.

Takže předtím jste neměl vůbec žádnou představu?

Vůbec. Skočil jsem do toho naostro s klukama na té dráze.

A klukům chyběl parťák, nebo proč tě oslovili?

Na bobech se rekrutují lidi pořád, aby tam byli pravidelně noví, protože ne každý u toho vydrží a my se lidi snažíme shánět průběžně. Mě to tehdy hodně zaujalo a začalo bavit.

Kdy byla první jízda ve skutečném bobovém korytě?

To bylo taky v roce 2016, v listopadu, s Honzou Vrbou, pilotem. Byl to dobrý zážitek a byl jsem rád, že jsem byl v Konnigsee, a ne třeba v Altenbergu, kde je dráha dost drsná. Užil jsem si to pozvolna, že to bylo od lehčích drah po ty těžší.

Na jakou pozici vás poprvé posadili?

Na první jízdu jde člověk vždycky do dvojbobu, takže tam je brzdař.

Takže nesmíte zapomenout brzdit?

Pilot si to většinou musí pohlídat, než aby brzdař věděl, kdy brzdit. Dojede se do cíle a pilot do mě strčí loktem, abych věděl, že mam začít brzdit. Taková je domluva s pilotem pro nováčky, aby je v cíli pošťouchnul, že mají brzdit.

Co bylo ze začátku největší změnou oproti atletice?

Pro mě je to pořád stejný a to je váha. Do bobu čím více kilo, tím víc to jede a i ten bob může být lehčí. Od začátku, co jsem s bobistama, tak řeším váhu, abych nabral co nejvíc.

Co se týče techniky, tak co jste se musel naučit jako první?

Hlavně start, aby se pilot s brzdařem sešli na prvotním šťouchnutí do bobu, ten rytmus mít stejně. Umět techniku, aby se odstartovalo co nejrychleji. Dvojbob má přes 170 kilo, a když by se do toho šťouchlo špatně, tak neodjede tak rychle.

Vy střídáte bob pro dva a čtyřbob?

Ano, víceméně to tak máme všichni. V závodě z toho pak vyjde někdo, kdo je nejlepší a jezdí i dvojbob a zbytek jede ve čtyřbobu.

Na bobech se jezdí rychlostí hodně přes 100 kilometrů v hodině. Měl jste z toho někdy respekt?

Ten mám asi pokaždé. Strach ne, ale respekt ano. Letos má být mistrovství světa ve Svatém Mořici a tam to jezdí přes 150 kilometrů v hodině, což jsem nikdy nejel, tak se na to docela těším.

Olympijské hry pro vás musely být velkým lákadlem, protože v atletice jste byl mistrem republiky. Byla to opravdu vidina olympiády, co vás přilákala k jinému sportu?

Bylo to tak. Od malička miluji sport, koukám na všechny sporty. Děda měl kazetu se všemi sporty z Nagana a já to úplně miloval. Olympiáda pro mě byl největší sen a lákadlo, a když jsem začínal tušit, že se mi to v atletice vzdaluje, tak jsem to chtěl zkusit na bobech.

Čtěte také

Na letní olympiádu se nedostal, ale už se těší do Pekingu. Atlet Záleský vymění tretry za boby

Nebyla tedy šance probojovat se na olympiádu ve sprintu?

Asi byla, ale se štafetou nám to uniklo o jedno místo. Individuálně je to ale opravdu strašně těžké se tam dostat, zvláště se těmi novými pravidly, které se vymyslely. Ne že bych nechtěl, ale zkusil jsem všechno a bohužel to nevyšlo, tak jsem se rozhodl, že půjdu na boby.

Zažil jste olympiádu v Pekingu, která byla specifická kvůli covidu a byla bez diváků. Máte zálusk na to vyzkoušet si olympiádu s atmosférou, která bude v Itálii v Cortině a Miláně?

To jsem si přesně říkal, už když jsem tam byl, že víceméně jediný zážitek, kdy to na mě dýchlo, tak bylo zahájení. Jinak jsem byl zavřený ve vesnici, takže pro mě je teď cíl dostat se do Milána a tam zabojovat o nejlepší výsledek.

Jak vnímáte olympijský závod?

Pro každého sportovce je to asi největší cíl, kterého chce dosáhnout a kam se chce dostat.

Dělal jste atletiku, což je na české úrovni relativně profesionální sport. Bob má ale před sebou ještě docela dlouho cestu, i co se týče popularity. Jak ten rozdíl vnímáte?

Je to velký rozdíl, hlavně co se týče komfortu. V atletice se člověk stará jen o svůj vlastní výkon, jak trénuje, a nic moc dalšího řešit nemusí. Na bobech je trénink skoro až druhořadý, protože se musíme starat o materiál, o boby. Rozcvičujeme se na parkovišti v zimě na sněhu, v atletice je člověk zvyklý na stadiony, rozcvičovací tunely a všude teplo. Tohle byl velký diskomfort, ale mě to třeba nevadí, bral jsem to jakou součást toho sportu. Zimu mám rád.

Stýská se vám po atletické partě?

Ještě před letošní sezonou jsem byl s klukama na soustředění na Tenerife, akorát jsem se tam bohužel zranil, tak jsem neodtrénoval všechno. S Honzou Velebou jsme pořád v kontaktu a až se budu připravovat na letní sezonu, tak s ním vše budu konzultovat.

Kdo jsou vaši parťáci z bobu? Dělali také jiné sporty?

Ve výsledku skoro všichni jsou bývalí atleti. Dominik Dvořák býval desetibojařem, Jáchym Procházka taky, Honza Stokláska vyhrál mistrovství republiky na stovce i šedesátce. Všichni jsou bývalí atleti. Kuba Nosek i Honza Šindelář byli oba taky atleti.

Rozdáte si to někdy v tréninku na dráze?

Teď už asi ne, ale se současnýma klukama chodíme společné tréninky, nějaké výběhy, starty, takže tam si to trochu vyzkoušíme, kdo na tom jak je.

Jste český rekordman. Jste nejrychlejší mezi bobisty?

Mezi českými asi jo, ale mezi světovými ne. Jsou tam třeba bývalí sprinteři, co měli stovku pod 10 sekund. Bavil jsem se s jedním britským bobistou, který loni dělal soutěž ve skoku do dálky z místa. Navrhl jsem mu, že bychom si mohli dát třicítku sprintem, že by to bylo zajímavé porovnání.

Jaká byla největší změna v tréninku?

Ubral jsem běhání a přidal posilovnu. Běhám jen s bobem a chodím víc do posilovny, protože váha a síla je asi nejdůležitější. Snažím se zesílit a přibrat, co nejvíce to půjde.

Bylo něco, co vám ze začátku dělalo problém, anebo co vám naopak šlo?

To, co mi jde, tak je běžet s bobem v posledních metrech. Je pro mě ale těžký ten začátek, protože bob je těžký a já jsem slabej. Oproti ostatním mi dělá problém začátek, moje výhoda je ale pak ta, že čím běžím dál, tak umím vyvinout vyšší rychlost a běžet dál. Posledních 20 metrů mám výhodu z atletiky a tam to musím využít.

Jak je dlouhý ten úsek, během kterého ten bob tlačíte?

Zhruba čtyři až pět vteřin, takže 40 až 50 metrů, podle dráhy.

Jak jsou na tom ostatní kluci, co se týče zabezpečení? Děláte sport, který je v Česku malý, není tady ani dráha.

Všichni jsme na Olympu, pár lidí tam má i úvazek. Zbytek to bohužel dělá jako amatéři, tak doufáme, že se to do budoucna zlepší. Já jsem rád, že jsme pod Olympem, protože se o nás dobře starají, máme super podmínky. Je tam i trenažér, takže nemusíme jezdit do Liberce.

Jaké jsou výhledově šance a možnosti ve Světových pohárech a na mistrovství světa?

Starty budou vždycky o výkonnosti, takže když se dá dohromady dobrá parta lidí, tak se dá stabilně startovat do nejlepší šestky na Světovém poháru. Pak je to taky o materiálu, který máme teď dobrý, takže by se dalo umísťovat i mezi nejlepší šestku na světě.

Start je rozhodující pro konečný výsledek v závodě na bobech. Jaký je rozdíl běhat na ledě, a ne na tartanu?

Nepřijde mi to jako tak velký rozdíl, jen je to tvrdší než tartan. Máme trochu jiné tretry, které si musíme dobře očistit od sněhu, aby to neuklouzalo. Jinak je to ale dost podobné a mně to zase jako takový rozdíl nepřijde.

Jsou nějaké speciální firmy, které vyrábí tretry pro bobisty?

Jsou dvě firmy, nebo tedy jedna skončila, takže už je vlastně jen jedna, takže mají celkem monopol. Nebo se dělá, že se u normálních treter na boby rozřízne podrážka a přilepí se to na klasické atletické.

Mají tretry jiné hřebíky?

Ano, v tom je největší rozdíl. Jsou tam řady centimetrových ostnů a je jich třeba 200, kdežto na normální tretrách je jich jen sedm nebo devět.

Je pak ta bobová dráha v průběhu závodu rozšlapaná?

Je, ale pořadatelé se to snaží opravovat během závodu. Nedá se na to vymlouvat, že by člověk měl později v závodě jiné podmínky.

Takže startovat na začátku startovní pole je výhoda, nebo ne?

Je to výhoda, ale spíš pro piloty. Pro jízdu samotnou je to už dost velký rozdíl, protože třeba v tom Svatém Mořici to je jediná dráha, která s průběhem závodu zrychluje, ostatní zpomalují. Tam je to rozdíl třeba půl vteřiny.

Jak na dvojbobu, tak na čtyřbobu sedíte vždy poslední. Zkoušel jste ho někdy řídit?

Ptali se mě na to, náš předseda Martin Bohman, jestli nechci pilotovat, ale už nejsem nejmladší, abych se to naučil. Neměl jsem už zájem, takže mi stačí jezdit na tom čtvrtém místě.

Když na čtvrtém místě naskakujete jako poslední, může se taky stát, že by vám bob ujel?

Může se to stát. Ti dva lidé na křídle se srazí a nenaskočí a na internetu je hodně takových videí. Letos se ve Světovém poháru stalo, že Němec, který pak vyhrál medaili na olympiádě, jel jednou závod ve třech, protože jeden z členů posádky nenaskočil. Ale pak celá tým diskvalifikovali.

Jak poznáte, že máte začít brzdit, když máte hlavu skloněnou?

Pamatuji si začátky. Člověk to navnímá a pozná, kde přesně jede, podívá se na plánek dráhy. Podobně jako piloti, ale ti to mají náročnější. Mně stačí zapamatovat si kombinaci posledních čtyř zatáček, abych věděl, kdy přesně mám zabrzdit. Třeba v Innsbrucku se musí brzdit hned za cílem, jinak je to těžké dobrzdit.

Co by se stalo, kdyby člověk brzdil pozdě?

Někde to končí, že se vjede na trávu, někde je to zúžené a je tam guma, ale to nechceme, protože se o to kazí to ostří. Párkrát se to ale stalo. Na dráze se brzdit nesmí, protože by se rozbila a za to jsou pak velké pokuty.

Jak velké je riziko nebezpečí při potenciálním převrácení bobu při závodě?

Nejčastěji se stává, že si člověk spálí kůži, protože jede ve 100 kilometrech v hodině po rameni. Proto vozíme speciální trička, na která jsme si našili kevlar, abychom se nespálili. Už se ale stalo, že si to někdo pod dres nevzal, a když se spadlo, udělali si deseticentimetrovou jizvu na zádech. Já už jsem párkrát spadl, nic se mi nestalo a bylo to docela v pohodě.

Když už se bob převrátí, tak co se dá dělat pro to, aby následky byly co nejmenší?

Pevně se držet. Mám výhodu, že jak jsem malej, tak i když natáhnu ruce, mám pořád rameno v bobu. Kluci, co mají dva metry a natáhnou ruce, tak jedou po rameni a je pro ně těžké se přitáhnout zpátky pod rám bobu.

Jaké technické parametry rozhodují o rychlosti bobu?
To je spíš otázka na piloty, ale ty nože mají různé rádiusy a podle toho, jak jsou staré, jezdí rychleji nebo pomaleji.

Novější jezdí rychleji?

Většinou, ale jde spíš o to, že je to slitina a dvoje stejné kudly mohou jet úplně jinak.

Slyšela jsem, že jsou dost drahé?

Ceny se pohybují okolo 8 až 10 tisíc eur na jedny nože. Každá dráha je jiná, a každou jízdu jedeme na jiných kudlách, abychom otestovali, které jedou nejrychleji. Němci mají výběr veliký, takže mohou vybírat z většího počtu.

A v čem je mezi těmi kudlami rozdíl?

Je velký rozdíl v rádiusu. Maximální je povolený 7,5 a to jede nejrychleji, ale je to nejtěžší řídit.

Špičkou ve vašem sportu jsou Němci, takže mají třeba k dispozici kvalitnější materiál, a proto mají rychlejší bob?

Němci mají vlastního výrobce bobů. Ostatní státy, Američani i Kanaďani, mají stejný bob jako my. Nejvíce se to ale liší tím, že tyhle státy mají vlastní dráhy a tam mohou víc trénovat a testovat.

Kam jezdíte trénovat vy, když v Čechách dráhu nemáme?

Nejčastěji do Německa, teď jsme ale byli na deset dní jezdit v Norsku v Lillehammeru.

Jaké to bylo před sezonou?

Bylo to drsné, bylo dost jízd. Máme hodně nováčků, protože kluci, co byli na olympiádě, tak skončili a my teď máme skoro všechny nové kluky. Jezdili jsme okolo pěti jízd denně, ačkoliv se normálně jezdí jen dvě. Museli jsme jezdit každý den, bylo to dost náročné, ale všichni jsme si to pořádně před sezonou vyzkoušeli a snad to bude dobré.

Co vás čeká v nadcházející sezoně?
Ještě máme týden trénování na dráze a pak odlétáme směr Amerika. Jedeme s posádkou Adama Dobeše do Park City a tam zůstáváme na Světový pohár. Po novém roce se vrátíme do Evropy, kde je druhá půlka Světového poháru. Vrchol sezony bude na konci ledna a na začátku února, kdy bude mistrovství světa ve Svatém Mořici.

A na mistrovství světa budete vše směřovat?

Ano, a protože máme nové brzdaře, tak se bude testovat co nejlepší složení posádky na mistrovství světa. Věřím, že složíme tu nejlepší a bude šance tam uspět. Poolympijská sezona nabízí trochu větší šance, protože pár zkušených pilotů skončilo, nemůžou startovat Rusové, tak doufám, že toho dokážeme využít.

Kolik kluků je v českém týmu a má šanci usednout do závěrečného výběru?

Doufám, že na mistrovství světa pojedou dva čtyřboby, takže dva piloti a šest brzdařů.

Dá se před sezonou hodnotit, jak na tom jste?

Měli jsme nějaké testy v Česku a na ledě v Oberhoffu a doufám, že na tom budu lépe než v létě, když jsem byl zraněný. Teď se ale dostávám do formy a je ještě čas, tak to snad bude dobré.

Máte nějaký sportovní sen, co se týče výsledků?

Doufám, že nějaké stupně vítězů, to by bylo super. Nebo alespoň do šestého místa. Pro mě osobně by byl největší sen, kdybych se dokázal dostat i na letní olympiádu.

Jak vidíte svoji šanci dostat se na olympiádu zase zpátky jako sprinter? To se v Česku povedlo málokomu, aby byl na letní i zimní olympiádě.

Uvidím, jak to půjde kombinovat. Je to až za dva roky, tak uvidíme po letošní sezoně. Nechci ale, aby to bylo tak, že bych se na bobech zhoršil. Chtěl bych si formu udržet jak na zimní, tak na letní sezonu a to bude časově asi hodně náročné. Uvidíme, jak to půjde zkombinovat. Doufám, že půjde běhat i s vyšší váhou, abych nemusel na léto hubnout.

Páteční finiš K. Neumannové na Radiožurnálu Sport|foto:Aleš Vavřík