Sezóna lovu humrů v Maine začíná. Rybářskému řemeslu už se ale nedaří tak jako dřív
Červenec je měsícem, kdy se v americkém státě Maine naplno rozbíhá hlavní sezóna lovu humrů. Ti jsou v této odlehlé a přírodní krásou naplněné části Spojených států ikonickým zvířetem.
Z moře míří humři v Maine přímo na talíř, objevují se tam ale i na dopravních značkách, upomínkových předmětech, lidé si obrázky humra hrdě umisťují na své domy či auta. Lov humrů v Maine stále živí spoustu rybářů, kteří podnikají sami za sebe. Tohle tradiční a náročné řemeslo se ale také potýká se spoustou problémů. Reportér Jan Kaliba si o tom vyrazil povídat na komunitní snídani lovců humrů.
Snídaně lovců
V klubovně vedle baptistického kostela ve městě Brooklin se lovci humrů scházejí každý všední den už v pět hodin ráno, ale zas tolik odhodlání o dovolené nemám, takže se přidávám později. Vášnivá debata asi deseti lidí je v plném proudu – sedí u dlouhé řady plastových stolů, pijí ranní kávu a dávají si k tomu domácí borůvkový muffin, který upekla jediná žena, co se tradičního ranního sněmu účastní. Taky hned dostávám jeden kousek a zapojuju se do konverzace.
„Debatuje se tu o všem možném,“ směje se Mike Smith. Nejvíc samozřejmě o lodích, o rybolovu a obecně o tom, co zrovna hýbe Brooklinem, pobřežním městečkem asi dvě hodiny jízdy od kanadské hranice. Na moři si prý každý z lovců hlídá svůj rajón, ale vycházejí spolu většinou dobře.
Doba se změnila
„Cítíme velký tlak z Washingtonu a taky ze strany našeho státu Maine. Musíme se podřizovat všem regulacím. Některé jsou dobré, některé jsou k ničemu. Ale pořád nějak přežíváme. Marně tu hledám někoho z nastupující generace lovců humrů, “ naznačuje Mike.
Je mu 68 let a patří při této snídani k nejmladším, některým účastníkům je i přes devadesát let. „Ale i mladí se tu prý lovu humrů věnují, jenom nechodí sem na ranní kávu, “ vysvětluje s úsměvem Mike.
„Já sám tuhle práci dělám celý život. Můj táta lovil humry, poprvé mě vzal s sebou, když mi bylo pět. Můj děda taky lovil humry. A já budu v rodině poslední, protože nemám žádné syny. Obvykle je to tu právě rodinný byznys. Já jsem už na konci své kariéry, takže vášeň už mi trochu chybí, “ vypráví Mike s úsměvem.
„Ale byl to dobrý život na moři. Jen ty regulace…,“ pokračuje Mike. „Ceny návnad se kvůli tomu za můj život výrazně zvýšily šestkrát až osmkrát. V jednadvaceti jsem si koupil novou loď a mám ji stále. Ale je potřeba se o ni starat a investovat do ní. K tomu péče o pasti. Těch výdajů je hodně. A třeba loni byla výkupní cena humrů tak nízká, že se mi vůbec nevyplatilo spouštět loď na vodu. Dnes když máte období slabších úlovků, je problém vyjít s penězi. To dřív nebylo, v tom je rozdíl mezi dneškem a dobou před padesáti lety,“ vysvětluje.
Trénink v pojídání
Čtěte také
Lov humrů je tady na členitém pobřeží státu Maine s drsnými zimami a často i v létě nevlídným deštivým počasím životním stylem. Stačí tudy projíždět a na mnoha pozemcích uvidíte složené desítky speciálních klecí, které se používají právě jako pasti na humry. Ptám se Mikea Shermana, jestli mu vlastně humři chutnají i k jídlu, když je celý život loví…
„No ano. Je to nejlepší jídlo! Moje oblíbené. Já humry miluju,“ odpovídá Mike a vedle něj se směje jeho kolega John Eaton a ptá se mě, jestli už jsem si taky dal humra. Upřímně – když jsem si ho dal v klasické podobě, kdy je maso potřeba vydolovat z krunýře a klepet, musela kvůli mně lokální restaurace posunout zavírací hodinu. Nejen lov, ale i pojídání humrů chce zkrátka kromě vášně taky trénink.
