Se Sověty musela být družba

Když před dvaceti lety odešla z českého a slovenského území Sovětská armáda, zanechala po sobě víc než zničenou krajinu a domy. Pobyt skoro statisíce okupantů se odrazil také na myšlení a chování domácích. Kde je hranice mezi nutnou tolerancí okupantů a kolaborací?

„Nejvíce zničili životní prostředí. Řeka Lubina byla zdevastovaná, protože tam tekl petrolej. Také zdevastovali myšlení lidí,“ říká osmdesátiletý Dalibor Norský. Bydlí ve Frenštátě pod Radhoštěm, kde zažil příchod okupačního vojska a po dvaceti letech jeho odsun.

„Když jsme je přijali, tak jsme dělali všechno pro to, abychom je nějakým způsobem dezorganizovali. Přetírali jsme cedule a obraceli je na druhou stranu, psali jsme plakáty, aby šli pryč a podobně,“ popisuje tehdejší dobu Dalibor Norský.

Ve Frenštátu sloužilo pět tisíc Sovětů. Vojáci základní služby byli zavření v kasárnách za betonovou zdí a ostnatým drátem. Důstojníci žili se svými manželkami a dětmi na sídlištích společně s českými rodinami.

Logo

„Někteří naši lidé u nich dostali zaměstnaní, tak postupně začala, neřekl bych kolaborace, ale taková vzájemná závislost. Lidé pak začali říkat, že když tam mají laciné ledničky a vrtačky, že to mají skoro zadarmo. Takže nastala taková zkorumpovanost. To je velké minus všech totalitních režimů,“ přibližuje Dalibor Norský.

Podobný názor jako nevoják Norský má i podplukovník Luboš Vylíčil. Pracuje ve skladu vojenského zdravotnického materiálu v Bystřici pod Hostýnem, kde spolu s českými vojáky působila asi šedesátičlenná posádka Sovětů.

„Byly tu dvě roviny. Jedna byla oficiální, kdy po roce 1972 byli příslušníci armády tlačeni až nuceni k takzvané družbě – pořádání společných zájezdů, hraní fotbalu a podobně. Tam se o nějaké kolaboraci nedá mluvit. Dnes tu dobu hodnotím, jako když jsem v ní žil Byla to hnusná, bezútěšná a bezperspektivní doba. Jsem moc rád, že jsem se dožil jejího konce,“ říká Luboš Vylíčil.

Podplukovník Luboš Vylíčil pracuje na armádní základně v Bystřici pod Hostýnem

Sám vystudoval farmacii na vojenské vysoké škole v Hradci Králové. „I když lidé nijak vnitřně nesouhlasili s režimem, museli se nějak živit a museli mít nějakou perspektivu, povolání. Vzhledem k tomu, že jsem dostal doporučení pouze na vojenskou školu, tak jsem si ji vybral,“ dodává.

Spousta lidí takto jednala a žila, shrnuje podplukovník Vylíčil. Sověti byli v naší těsné blízkosti a během dvaceti let určité vzájemné vazby vzniknou, dodává.

<p><iframe width="610" height="350" frameborder="0" scrolling="no" marginheight="0" marginwidth="0" src="https://maps.google.cz/maps/ms?ie=UTF8&amp;hl=cs&amp;brcurrent=h5,0&amp;msa=0&amp;msid=207731377246086964045.00049968422ea3a428544&amp;ll=49.484186,17.9599&amp;spn=0.312259,0.837708&amp;t=p&amp;z=10&amp;output=embed"></iframe><br /><small>Zobrazit <a href="http://maps.google.cz/maps/ms?ie=UTF8&amp;hl=cs&amp;brcurrent=h5,0&amp;msa=0&amp;msid=207731377246086964045.00049968422ea3a428544&amp;ll=49.484186,17.9599&amp;spn=0.312259,0.837708&amp;t=p&amp;z=10&amp;source=embed" style="color:#0000FF;text-align:left">Frenštát pod Radhoštěm a Bystřici pod Hostýnem</a> na větší mapě</small></p>
autor: ela
Spustit audio