Šampionát v Liberci skončil, bude ještě nějaký?

Lyžařský šampionát v Liberci je od neděle minulostí. Hrozila mu mezinárodní ostuda, dohru budou mít možná ještě některá podezření kvůli financování sportovišť, nakonec ale pořadatelé dostali od Mezinárodní lyžařské federace pochvalu - mistrovství v Liberci bylo podle ní šampionátem nové generace. Ale jak ho prožívali samotní Liberečané?

Díky ohňostroji, kterým město večer co večer vzdávalo čest medailistům, měli Liberečané po 12 dní každý den takového minisilvestra. Potkávali lidi s vlajkami šesti desítek států, zadarmo měli koncerty v ulicích i městskou hromadnou dopravu. Mnoho z nich si také nenechalo ujít samotné závody a užívali si jich.

"Jsme rádi, že je to tady. Ale boje, které kolem toho byly, nám trochu vadily," říká Evžen Čermák, který kdysi také na lyžích závodil. K němu se přidává paní Barbora: "Myslím si, že atmosféra je hezká, že to je dobře zorganizované a lidé jsou pozitivní, co tam chodí."

Pětadvacetiletý Honza ale měl chuť v době šampionátu odjet, stejně jako to udělal spousta Liberečanů, kteří si mohli vzít dovolenou. "Je tady moc lidí a já jsem takový klidný. V Liberci je strašný ruch," vysvětlil Honza své důvody. Podle Marcely z Vratislavic na Nisou bylo také dost lidí, kterým byl šampionát úplně lhostejný. "Jestli to vzali za své? Myslím si, že ne," řekla.

Někteří Liberečané zůstali raději doma u televize. I kvůli sněhové kalamitě, kterou silničáři zvládali jen s potížemi, stěžuje si paní Jana. "V podstatě jsou všude nasolené a nestáhnuté haldy," doplnila. Někteří fanoušci měli dokonce problémy se ke sportovištím přebrodit. "Přístupové cesty jsou strašné. Asfalkty k tribunám, to je na zabití," stěžuje si pan Zbyněk, který dal za vstupenku do Vesce na Lukáše Bauera 1200 korun a teď toho trošku lituje, protože na tribuně, kde seděl, neměl žádné informace o průběhu závodu. "Tím, že jsem musel být na mobilu, aby mě syn z televize informoval průběžné časy, kdy nešly tlampače, nic. Ten závod pro mě ztratil napětí a atmosféru," dodal.

Někdy ale bylo napětí až dost. To když se v pátek do Vesce nahrnulo díky zlevněným vstupenkám 37 tisíc fanouškům a docházelo k tlačenicím. Ke zmatkům docházelo i ve skokanském areálu, když se po vyhlášení vítězů auto s miliardářskou českého původu Ivanou Trumpovou pokoušelo v protisměru pokoušelo přerušit tok řeky procházejících fanoušků. Ivana Trumpová nakonec musela počkat a fanoušci to ocenili. "Je to od ní hezké, že nás pustila," řekl jeden z nich.

Lyžařský šampionát stál více než dvě miliardy korun. Kolik peněz vydělal, zatím pořadatelé nespočítali. Za suvenýry ale podle stánkařky Jany utržili dost. "Nejvíc šli na odbyt plyšoví lvi a také odznaky," přiblížila. Za klobásy a další občerstvení utráceli fanoušci hlavně na stadionech. V centru Liberce to bylo horší, proto hodně stánkařů odjelo dřív.

Lumír Kormunda s nabídkou uzených krkoviček zůstal až do konce. "Nic jiného nám nezbývalo, než tady zůstat co nejdéle, aby se nám alespoň něco vrátilo z nájmu," vysvětlil. A co Liberci po šampionátu zůstane? "Infrastruktura. Docela jsme si pomohli. Silnice," vzpomněl si Pavel Vorsta. Kromě silnic zůstanou Liberci moderní sportoviště, byty pro seniory a možná světový věhlas.

Sportoviště místo Čechů ovládli Norové

Dva závodní areály, jedenáct soutěžních dní, dvacet disciplín, dvacet tisíc akreditovaných osob, sto sedmdesát tisíc diváků, tuny odklizeného sněhu. To všechno jsou čísla, která vystihují před pár hodinami uzavřené mistrovství světa klasických lyžařů v Liberci. Pořadatelství největší sportovní akce v dějinách České republiky vyšlo na více než dvě miliardy korun, přičemž většina šla z veřejných zdrojů. Jak nakonec šlapala organizace, za kterou odpovídal ministerstvem školství a tělovýchovy předloni dosazený výbor v čele s Kateřinou Neumannovou?

"Co se týká organizace, tak mě nemělo co zklamat. Určitě jsou detaily, které by se daly udělat jinak. Kdybychom to dělali za dva, za čtyři roky znovu, tak jsme vždycky už chytřejší, ale k žádnému zásadnímu zklamání nedošlo," uvedla šéfka organizačního výboru Kateřina Neumannová.

S Kateřinou Neumannovou se dá souhlasit v tom smyslu, že pořadatelé České republice neudělali ostudu a celkově organizaci šampionátu zvládli. To ale neznamená, že by nenastaly krizové okamžiky plné zmatků, kterým se dalo předejít. Jako třeba dopravnímu kolapsu na Ještědu při obou individuálních závodech skokanů. "Projel jsem tam, ale stojí to od kruháče až na druhý kruháč směrem na Ještěd," ozývalo se z vysílačky jednoho z vozů kyvadlové dopravy doprovázeno řidičovým komentářem: "Koukejte se, jak vypadá peklo."

Ke cti organizátorům slouží, že o den později už srovnání s peklem nesedělo. Při závěrečné týmové soutěži problémy s ucpanou příjezdovou cestou na Ještěd vymizely. Nejpalčivější zádrhel se tak jmenuje vstupenky a návštěvnost. Ta byla velmi slušná při vrcholech skokanského programu, zato v běžeckém areálu ve Vesci pokulhávala. Pořadatelé tedy vyhlásili akci 1+1 k jednomu lístku na stání u trati druhý za jednu korunu. Na sprinterské závody to nezabralo, návštěvy ve Vesci daly srovnat s lehkým nadprůměrem českého ligového fotbalu nebo hokeje. A to ještě jenom díky cizincům.

"Od roku 1987 jsem nevynechal jediné mistrovství světa v lyžování, tady je to fajn, jsem mile překvapený. Ale třeba dnes většinu fanoušků tvoří Norové. To není normální," podivoval se během sprinterského programu norský fanoušek Olaf. Nízký zájem domácího publika odnesl třeba Aleš Razým, který se probojoval až do sprinterského finále, ale na tribunách aby českou vlajku pohledal. Přitom by si sám uměl zajistit větší podporu od řady kamarádů a známých, jenže... "Dostali jsme málo lístků. Kateřina mi trochu vynadala, že to není chyba organizačního výboru, že lístků dali dost. Zkusil jsem si to nějak spočítat, mám na to svůj názor. Někde na cestě od vytisknutí se k nám dostalo málo lístků," řekl závodník.

Když se organizátoři před páteční štafetou mužů konečně dočkali rekordní sedmatřicetitisícové návštěvy, nevěděli si najednou s takovým davem rady a lidé kumulující se u vchodu do areálu omdlévali. "Bylo k dispozici 12 turniketů plus ještě dva přístupové koridory. Spíš je problém, že někteří diváci chodí půl hodiny před začátkem na závody. Odjížděla jsem hodinu a čtvrt před startem závodu z města a město bylo ještě plné lidí, kteří teprve odcházeli na šatli. To nebylo z naší strany nějak zanedbáno. Turnikety mají určitou kapacitu a průchodnost byla v tu chvíli maximálně využívána," hájí organizaci Kateřina Neumannová.

A čtečky podle Kateřiny Neumannové nestíhaly kontrolovat více lístků. V souvislosti s nimi se propíraly také jejich mezinárodnímu standardu přizpůsobené ceny. Byly přemrštěné, nebo je Češi se svojí kupní silou bez problémů skousli? "Cena byla v pohodě. Pivo za 20 korun. Byl jsem mile překvapený," řekl jeden z fanoušků. "Cena byla přehnaná. Všechno je tu trošku moc. Trumpeta - 100 korun. Jinak jsme byli spokojeni," říkají ti, kteří na severu Čech sahali do svých peněženek.

Mistrovství se v Liberci už asi neobjeví

Jak uspěl Liberec co se organizace a návštěvnosti týká s italským Val di Fiemme, německým Oberstdorfem a japonským Sapporem? Sportovní redaktor Radiožurnálu Tomáš Kohout se domnívá, že od liberecký šampionát se od Val di Fiemme příliš nelišil, s Oberstdorfem prohrál na plné čáře a se Sapporem se příliš srovnat nedá.

"Celkově je to asi průměr. Mistrovství světa ve Val di Fiemme také netáhlo diváky a organizačně fungovalo. Až na výjimky stejně jako v Liberci byly daleko a jen po jedné silnici přístupné skokanské můstky. Liberec prohrává páteční tlačenicí ve Vestci. Němci zorganizovali před čtyřmi lety asi šampionát snů, který zřejmě trumfne asi až Oslo. Nevzpomínám si na nejmenší potíž v organizaci, nemohu dát ani miniaturní minus divákům. Sapporo je výjimka. Tam hodně zaplatil vlivný mecenáš a zároveň starosta a ve dvoumiliónovém městě lyžaři jakoby zanikli. Liberec je někde mezi těmito třemi šampionáty," uvedl Tomáš Kohout.

Liberečané šampionát za svůj úplně nevzali. Za to podle Tomáše Kohouta může výměna v čele organizačního výboru v létě 2007, protože to bylo politické rozhodnutí motivované zřejmě osobními zájmy na ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. Také to souvisí se samotnou osobou prezidentky organizačního výboru Kateřinou Neumannovou, kterou všichni obdivovali jako sportovkyni. Na post manažerky si pak déle zvykala. "Několik jejích výroků bylo asi hodně nešťastných, ale couvnout už nemohla, i když na tak velkou roli nebyla zatím připravena. Nedivím se, že kritiku nesla těžce, že ji překvapila nevole, kterou budila, protože ani na jedno nebyla zvyklá. Navíc její tým blízkých spolupracovníků nepochází v drtivé většině z Liberce. I to místní vnímali," vysvětlil redaktor.

Logo|foto:Český rozhlas

A dá se někdy v budoucnu opět očekávat lyžařské mistrovství světa v Liberci? "Řekl bych, že ne, protože podle Mezinárodní lyžařské federace to skončené bylo průlomové, ale zase se hned tak nezopakuje. Řekl bych, že tu není vůle a chuť a nikdo asi nedá státní garance, které jsou určitě potřeba. A proč je nedá? Za to hovoří zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu, která má 18 stránek a je skoro jakousi obžalobou. Už i ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy přiznává, že našlo u financování chyby, prý u minulých vlád... Navíc politici, kteří se rádi ukazují, jsem tu s výjimkou Přemysla Sobotky, Pavla Béma a Mirka Topolánka nikoho neviděl," dodal Tomáš Kohout.

Speciálním klimatizovaným autem putovaly přes celou Evropu, aby se opět dostaly do původního místa . Jak se to stalo? Soud rozhodl, ze dvacítka pláten patří dědicům předválečného ředitele vítkovických železáren a ostravská galerie je musela vydat. Dva obrazy pak na londýnské aukci koupil současný ředitel strojírenského podniku. Má Ostrava šanci, že získá zpátky i další skvosty z unikátní sbírky? A muselo to dojít až tak daleko? Nemělo tehdejší vedení ostravského Domu umění zvolit diplomatičtější tón při jednání s dědici ? Nalaďte si v úterý 3. března Radiožurnál po 11. hodině.

Náměty na reportáže a dotazy můžete posílat na e-mailovou adresu podkuzi@rozhlas.cz.