S píšťalkou, ale bez kreditu

Ne nadarmo se říká, že nejlepší fotbalový rozhodčí je ten, o kterém nikdo ani neví, že se zápasu účastní. Jde o roli v zásadě nevděčnou, ve které se snadněji oběma stranám zprotivíte než zalíbíte. Než se budeme v Pod kůži věnovat poměrům ve světě českých rozhodčích a jejich úrovni, nabízíme vám unikátní pohled do kabiny rozhodčích. Jak prožívá vypjaté utkání právě fotbalový sudí? Za odpovědí jsme se vydali na pražský Strahov - na druholigové utkání Sparty B s Fulnekem.

Šatna rozhodčích na strahovském stadionu Evžena Rošického. Do začátku zápasu chybí 90 minut. Svazový delegát Jiří Stiegler domlouvá s hlavním pořadatelem předzápasovou poradu. Hlavní rozhodčí Pavel Bíma i jeho asistent Tomáš Lakomý dorazili do Prahy už v předvečer utkání. Do trojice k nim přibyl Středočech Jaroslav Moudrý. Na poradě se řeší hlavně technické záležitosti. Poté delegát a rozhodcovská trojice v kabině osiří.

A slovo si bere hlavní sudí Pavel Bíma. "Kdybych měl zatmění a neviděl jsem jasný pokutový kop a budete na tisíc procent přesvědčeni, prvně mě propípněte na pípáky. Kdybych nereagoval, tak se nebojte mávnout praporkem," řekl ke svým kolegům hlavní rozhodčí. První kontakt s hráči čeká rozhodčí při předzápasové rozcvičce, ten další před nástupem na hřiště.

Sobota 11. října, 10 hodin a 15 minut. Utkání Sparta B - Fulnek může začít. Během půl hodiny se domácí rezerva Sparty dostává do vedení 2:0 a v hledišti se zvedají první emoce. Skupinka fanoušku nemůže přijít na jméno hlavně asistentovi Moudrému. "To jsi blbý, nebo co?" řve na něj jeden z fulneckých fanoušků a další ho urážlivými výkřiky podporují.

"Slyšel jsem je. Ale když budeš poslouchat, co na tebe kdo řve, tak to je...," mávl nad tím rukou Jaroslav Moudrý. Do poločasu uklidňuje skupinku z Fulneku gól jejich týmu na 1:2. Propocení rozhodčí naopak v kabině tuší, že těsný stav jejich práci rozhodně neulehčí. "Jak vždycky říkáme, zápas začíná od druhého poločasu," filozofuje hlavní sudí Bíma, zatímco jeho asistent Moudrý dumá nad jednou z negativních reakcí publika, která přišla poté, co signalizoval faul zdviženým praporkem. "Nelíbí se, že to zvedneš pozdě. Protože kdyby to ustál, tak jde přes něj krásně do vápna a může nahrávat. Ale tím, jak ho trefil, tak to neustál a rozhodil ho," řekl Moudrý.

Ve druhém poločase nabírá utkání grády. Za oplácení dostává bez varování červenou kartu záložník Fulneku a bývalý český reprezentant Radek Slončík. Sudí Bíma dostává svým verdiktem příznivce Fulneku znovu do varu. Fulnek i v oslabení vyrovnává na 2:2, jenže domácí Sparta dokáže ještě přidat vítězný gól a hosté odjíždějí po porážce 2:3 bez bodu a prezident fulneckého klubu Michal Bergr i s pocitem křivdy. "Mrzí mě to. Když jsem se minulý týden bavil s člověkem, který dneska píská, jak je dobrý. To je pro mě nepřijatelné. To mi hlava nebere a fakt mi to vadí," řekl Bergr.

Trojice rozhodčích i delegát Stiegler mezitím mizí v kabině, kam míří také oba kapitáni podepsat zápis. A hlavně s tím hostujícím si má hlavní sudí Bíma co vysvětlovat. "Kapitáne, u vás karty raz, dva, tři, čtyři, jedna červená. Ještě než jsem písknul, tak mu to oplácel. Úmyslné kopnutí soupeře ze strany v nepřerušené hře bez snahy hrát míčem," řekl kapitánovi Bíma.

Zatímco oba asistenti už si lebedí ve sprše, Pavla Bímu ještě čeká vyplňování zápisu a dalších formulářů. Rozhodčí je do značné míry také úředníkem. V tomto případě spokojeným úředníkem. "Druhý poločas byl určitě složitější na pískání. Bylo tam víc herních situací včetně té červené karty. Myslím, že to všichni hráči vzali, i kapitán po zápase přiznal, že byla, což také potěší," okomentoval sudí, ale svůj výkon zhodnotit nechtěl. Ostatně udělal to za něj delegát, který je pro trio rozhodčích rádcem před utkáním a po něm hodnotitelem. "Líbilo se mi, že to bylo řízeno objektivně, což je základ. Někdy se to také nepodaří. Pokud jsou některé chyby, tak na ně upozorním, aby se jim mohl pro příště rozhodčí vyvarovat. To se potom musí objevit ve zprávě delegáta," dodal.

Ve zprávě Jiřího Stieglera se tentokrát pro všechny z tria Bíma, Moudrý, Lakomý objevila známka označující dobrý výkon.

Málokdy je obě strany pochválí

Ve fotbalovém pravěku se dala získat přízeň rozhodčího výměnou za porci švestkových knedlíků. Soudobá realita nejnižších soutěží vyměnila švestkové knedlíky za kus prasete nebo několik stokorun. Rok 2005 přinesl také velká odhalení o korupci v českém vrcholovém fotbale, do úplatkářství byli zapleteni i rozhodčí a delegáti Českomoravského fotbalového svazu. O poměrech ve světě sudích jsme si povídali s Ivanem Grégrem - někdejším mezinárodním rozhodčím, spoluautorem knihy ze života sudích Černá svině a stále ještě aktivním pražským rozhodčím.

Šestašedesátiletý Ivan Grégr řídil ve své kariéře tisícovky utkání, z toho 168 mezinárodních, a tak o těžkostech tohoto řemesla ví svoje. "Vůbec někdo, kdo o něčem rozhoduje, ať jsou to třeba soudci v taláru nebo kdokoliv jiný, tak není nikdy v oblibě. Málokdy se stane, že by ho obě strany třeba pochválily," uvedl Ivan Grégr. Hodně ale také tuší o fotbalovém zákulisí a dokáže vyjmenovat, s jakými tlaky se sudí v tomto prostředí potýkají.

"Rozhoduje o penězích mnoha aktérů utkání. To je ten ekonomický tlak jak ze strany hráčů, nebo sponzorů. Pak je to otázka obecenstva, ale tohle by rozhodčí vůbec neměl vnímat. Pak jsou to tlaky, které můžeme vidět třeba na Spartě. Všimněte si Tomáše Řepky. Ten působí jak na protihráče, tak na rozhodčího svým přísným pohledem. Na slabší povahu to může působit skoro jako zastrašování. Nedej Bože, že by někdo rozhodl, že byl Řepka neoprávněně vyloučen, tak si bude myslet, že bude mít nějaký problém," přiblížil.

Vietnam, Brazílie, Kolumbie, ale také Německo, Itálie, Portugalsko nebo Bulharsko, to je výčet některých zemí, kde si rozhodčí v nedávné době ze zištných důvodů prokazatelně zadali s ovlivňováním fotbalových zápasů. Také v české kopané smetla tři roky stará úplatkářská aféra řadu ligových arbitrů. Zapleteni do ní byli, pochopitelně, také kluboví funkcionáři. Je příčina nepoctivostí, které se ve fotbale dějí, právě u nich, nebo jsou na vině sudí?

Tenhle věčný spor asi nemá řešení. Každý má svůj názor a Ivanl Grégr pochopitelně vidí celý problém optikou může s píšťalkou. "Je to hlavně věc funkcionářů. Vzpomínám si, že před soutěží funkcionáři vykřikovali, jak všechno čistí, jak všichni budou féroví. Neuplynula ani čtyři kola a už se všechno měnilo, tlaky narůstaly. Je to kolotoč a těžko z toho unikat," nechal nahlédnout do zákulisí bývalá rozhodčí.

Svým zkušeným okem Grégr umí u jeho známému sudího vypozorovat, jestli utkání pouze nezvládá, nebo jednomu ze soupeřů úmyslně straní. Ale v konečném důsledku to vlastně ani není důležité. "Vždy jsem říkal, že není třeba nějak vyšetřovat, ještě když jsem pracoval v komisi rozhodčích, jestli rozhodčí někomu stranil nebo nestranil. Ale mělo by to platit i dnes. Jestli dvakrát po sobě zklame, měl by být okamžitě přeřazen do nižších soutěží," prozradil svůj názor na věc Grégr.

Právě v nižších fotbalových soutěžích, které nejsou tolik na očích, kvetou i podle Ivana Grégra nečestné praktiky o poznání intenzivněji. "Nižší soutěže jsou taková divočina, kdy o tom rozhodují jeden, dva lidé. Tam je těžko předvídatelné, co se vymýšlí. V nižších soutěžích je to džungle," doplnil. Uznat, že džungle existuje, to je první krok k tomu, aby se mohla začít měnit v zahradu okrasných květin. Lidí, kteří svými praktikami udržují džungli při životě, je podle Grégra ve fotbale méně než dříve, ale stále dost. "Hodně takových lidí ubylo, ale nejsem přesvědčen, že úplně vymizeli. Dělají to prostě chytřeji," řekl.

A jak je to tedy v českém fotbale s platností hesla: S poctivostí nejdál dojdeš? "Mělo by to platit, ale co mám zkušenosti, tak i ti poctiví daleko nedošli," dodal Ivan Grégr.

Žádný rozhodčí není bez chyb

Proč není o české rozhodčí v Evropě zájem? Jak se u nás s rozhodčími pracuje a očistilo se soudcovské prostředí po korupční aféře? To jsou témata, která teď probereme s předsedou komise rozhodčích fotbalového svazu Luďkem Macelou.

Podle Luďka Macely jsou čeští rozhodčí dáváni stále do souvislosti s korupční aférou z roku 2005. Nicméně si myslí, že pokud srovnáme výkon českých rozhodčích s výkony jejich kolegů ze zemí, jako jsou Německo, Francie nebo Itálie, tak nezaostávají. Rozhodčí ale na sobě musejí neustále pracovat. Komise, které Luděk Macela předsedá, se s rozhodčími pravidelně připravuje jednou za čtvrt roku na dvoudenních srazech, kde jsou podrobováni kondiční, teoretické a taktické přípravě. "Mimoto se scházíme každý měsíc, kde se naši rozhodčí pravidelně připravují jak po kondiční, tak po taktické stránce. Tam si taky vysvětlujeme nedostatky, které se objevily v minulých kolech Gambrinus ligy a druhé ligy," uvedl Luděk Macela.

K tomu doplnil, že žádný rozhodčí, ani hráč nejsou bez chyb. "Kdyby byli bez chyb, nepadali by žádné branky, protože branky padají většinou po chybách. Samozřejmě se snažíme chyby rozhodčích minimalizovat. Není to o tom rozhodčímu zastavit činnost na deset nebo patnáct utkání," řekl Macela, který je přesvědčený, že za evropskými rozhodčími naši sudí nezaostávají. Česko má na mezinárodní listině šest hlavních rozhodčích, deset asistentů. Česko sice v top skupině rozhodčích nemá žádného, nicméně nejblíže k ní mají rozhodčí Královec a Matějek.

Luděk Macela ví o tlaku médií a funkcionářů, kterým jsou rozhodčí vystaveni. "Snažíme se tlak minimalizovat. Například delegace na utkání oznamuji až dva dny před utkáním. I na mě je vyvíjen tlak, abych oznamoval delegace již v pondělí, s dostatečným předstihem. Ale neučiním to... Takové opatření má i UEFA," dodal Luděk Macela.

V obchodu s uměním se točí velké peníze. A to samozřejmě s sebou přináší i určitá rizika. Jaká? To vám v úterý 22. října prozradíme v Pod kůži, takže si po 11. hodině nalaďte Radiožurnál.

Náměty na reportáže a dotazy můžete posílat na naší e-mailovou adresu.