Rusové - v Estonsku prý trpěná menšina
Žít ve své zemi a nebýt jejím občanem je zvláštní pocit. V Estonsku ho zažívají desetitisíce příslušníků ruské menšiny. Pokud nesloží státem nařízené zkoušky, zejména z estonského jazyka, nemají na občanství nárok. Etničtí Rusové se v Estonsku cítí tak trochu nechtění zejména poslední dva roky. Poté, co byl z centra Talinu odstraněn bronzový pomník sovětským vojákům. Mezi ruskou menšinou to vyvolalo ostré protesty. Jak vypadá soužití obou národů v praxi?
Aktuální soužití ruské menšiny s Estonci charakterizuje následující názor paní Larisy Neščadimové. "Existuje mezi námi nedůvěra, která má kořeny v minulosti. Estonci bohužel všechno zlé ze sovětských časů automaticky přenášejí na dnešní Rusy žijící v Estonsku. Pořád jako bychom se měli za něco omlouvat, cítit se provinile," říká mi paní Larisa.
Pouhé převezení bronzového sovětského vojáka z centra na okraj města bylo víc než jen píchnutím do vosího hnízda rusko-estonských vztahů. Ale ne každý to vidí tak dramaticky.
"Řeknu vám to tak, myslím si, že problém ruské menšiny v Estonsku není tak vyhrocený, jak se může zdát. Po rozpadu Sovětského svazu bylo samozřejmě obtížné integrovat rusky mluvící obyvatele do estonské společnosti, ale čísla ze statistik jsou jasným argumentem," obhajuje estonskou politiku vůči ruské menšině poslanec parlamentu Marko Mikhelson.
"Dejme tomu, že na začátku devadesátých let u nás žilo více než třicet procent lidí bez občanství. Dnes se ten počet pohybuje kolem osmi procent a věřím, že s příchodem nových generací se tento problém zcela vytratí," domnívá se estonský politik.
Každý Rus žijící v Estonsku, který touží získat estonské občanství, mít i právo volit a pracovat třeba ve státní správě, musí úspěšně složit zkoušku z estonského jazyka, estonské ústavy a dalších základních zákonů. Ruské menšině se ale zdají tato opatření diskriminující. Jako například učitelce Světlaně Puškarné.
"Je to velmi složité. Problém je v tom, že zkouška z jazyka je obecná, není rozdělená podle profese. Může se stát, že přijdu ke komisi a vytáhnu si téma fungování vodojemu. To já ale k výuce matematiky nepotřebuji. Chtějí, abychom znali estonštinu dokonale," zoufá si kantorka z gymnázia pro ruské studenty v hlavním městě Talinu.
Podle nařízení musí ovládat estonštinu, jediný úřední jazyk v zemi. Argumentuji, že vláda nabízí zdarma kurzy estonštiny jako přípravu ke zkoušce před jazykovou komisí. Podnikatele Pjotra Puškarného přivedu při této zmínce skoro až do extáze.
"Jakmile jsem skončil kurz estonského jazyka, začal jsem vše estonské nenávidět. Je to pro mě tabu a už nikdy v životě estonsky mluvit nebudu," říká ostře pan Pjotr.
A důvod jeho nenávisti? "Protože každý den mi státem pověřený učitel připomínal, jak jsme my Rusové špatní, jací jsme usurpátoři, jak nemáme ani žádnou kulturu a Estonsko jsme padesát let okupovali. Bylo to nesnesitelné," vzpomíná Pjotr.
Ruská menšina v Estonsku si prostě připadá ustrkovaná, nechtěná. Občas se některý politik neuhlídá a na rovinu řekne: Pokud se vám u nás nelíbí, můžete se odstěhovat do Ruska. V takové atmosféře se vzájemný respekt Estonců a Rusů hledá jen obtížně.
"Žijeme vedle sebe zcela paralelně. Snažíme se co nejméně potkávat, sbližovat. Rozdělení mezi námi funguje od narození až do smrti, ve školce, škole i v práci," říká mi Pjotr a cítím, že je v něm velká hořkost.
Moskva ale na nerovné postavení svých krajanů v pobaltských zemích neustále upozorňuje. Za práva ruských menšin se pere především na mezinárodní scéně.
"Náš soused, Rusko, vytahuje problém ruské menšiny zejména v zahraniční politice. V poslední době si také všímáme, že se zneužívá k nejrůznějším strategiím překrucování historie. Moskva nelibě nese, že těch padesát let pod vládou Sovětského svazu nazýváme v Pobaltí okupací," připomíná to hlavní jablko sváru mezi Ruskem a Estonskem Marko Mikhleson.
Ale Rusové žijící v Estonsku odmítají, že by se stali jakousi pátou kolonou Moskvy. "Myslím si, že je úplně normální, že se Rusko bojí o své krajany. Dokonce si myslím, že estonští politici schválně provokují Rusko, používají nás jako záminku," domnívá se Larisa Neščadimová.
Řekl bych, že problémy ruské menšiny v Estonsku se budou řešit ještě roky. Politici v Estonsku mají ale ve svém postoji jasno. Říkají: Kdo chce získat estonské občanství, ať se naučí náš jazyk. Na tom není přeci nic diskriminujícího.
