Rozhodla se obětovat ledvinu cizímu muži, aby zachránila manžela

Neváhala ani minutu a souhlasila s tím, že daruje cizímu muži ledvinu proto, aby zachránila život svého manžela. Tak by se dal stručně pojmenovat čin ženy, kterou vám chceme představit. Je jednou z mála, která podstoupila takzvanou zkříženou transplantaci. A odborníci předpokládají, že další ji budou následovat. Důvod? Vhodných dárců ledvin je stále málo a lidí, kteří musí chodit na dialýzu, přibývá.

Moderní medicína v poslední době stále častěji skloňuje pojem "zkřížená transplantace ledvin". Podle odborníků je to jedinečná možnost zachránit blízkému člověku život a příliš neriskovat své vlastní zdraví. Podmínkou je pečlivý lékařský dozor a dobrý zdravotní stav. To vše splňovala žena, kterou vám představíme. Darovala svou zdravou ledvinu nemocnému muži.

Hodně dobře si to rozmysli, radili paní Kocmanové její nejbližší příbuzní a přátele, když se dozvěděli, že chce darovat cizímu muži ledvinu. Jedině tak mohla pro svého těžce nemocného manžela získat ledvinu zdravou. "Okamžitě jsem odpověděl, že ano, aniž bych věděla, co mě čeká, jaká jsou rizika, jestli je to možné, nebo ne," potvrzuje sedmatřicetiletá Soňa Kocmanová, když jsme se společně i s jejím manželem Pavlem setkali v kavárně.

A jaké měl pocity on, když zjistil, co pro něj chce žena udělat? "Myslel jsem si, že to nemyslí vážně." Ještě dnes se mu na tu dobu před několika měsíci špatně vzpomíná. O svou ženu měl tehdy strach. "O sebe jsem strach neměl, ale o manželku ano," řekl

Kdyby se k darování ledviny postavila paní Kocmanová odmítavě, jejího manžela by čekala dialýza a o několik let kratší život. "Díky vstřícnosti pracovníků z IKEMu, hlavně díky Evě Brůžkové, která nám všechno dokonale vysvětlila, se vším nám poradila a kdykoliv jsme měli nějaký problém, tak nám pomohla," řekla Soňa Kocmanová. Stejně jako její muž, také ona je pod trvalým lékařským dozorem. Zdravotní komplikace neměla žádné a jak říká, všechno se odehrávalo v příjemné atmosféře. Přesto při popíjení minerálky v kavárně jeden z nepříjemných pocitů popisuje: "Spíš taková ta lidská zvědavost, kdo bude ten další. Když jsme zjistili, že nebudeme moci být spolu po vzájemné výměně, tak kdo kde je ten další, co když bude takový nebo takový."

Aby mohla dát svému muži ledvinu, musela by mít stejnou krevní skupinu. A to neměla. Proto se lékaři z pražského IKEMu rozhodli přistoupit ke zkřížené transplantaci, kterou lze provést mezi dvěma, případně několika dvojicemi. Tou druhou dvojicí byl pár z Nitry. Dohromady oba páry dala koordinátorka transplantačního centra IKEM Eva Brůžková. A poznali se až po transplantaci. Před výkonem se z etických důvodů vidět nemohli. V současné době se obě rodiny navštěvují. "Jsme v neustálém kontaktu. V létě jsme byli u nich na návštěvě. V zimě jsme byli v Tatrách lyžovat. Štefan, jak on mi říká potenciální cizí manželka, dokonce poslal fotografii svého prvního vnoučka jakoby polobabičce," řekl Soňa Kocmanová.

Náš společný hovor sklouzl do osobnější roviny a tak jsem nahlas zauvažovala, jestli bych byla schopna podstoupit toto dárcovství. Její reakce mě nepřekvapila. Řekla mi: "Věřte, že ano. Pokud máte kolem sebe lidi, kteří vás podporují třeba i tím, že jen nedávají znát svůj nesouhlas a obavy, nepřemýšlíte o tom, že se věc nepovede."

A paní Soňu v těchto složitých chvílích podpořila jak její matka, tak kamarádi. A nejvyšší hodnota manželů Kocmanových? "Určitě zdraví," dodali.

Dárci se před transplantací nesmějí znát

Víte že v pražském IKEMU provedli lékaři první transplantaci ledvin před 43 lety? A žena, která ledvinu darovala, se dožila úctyhodného věku 98 let? I tento fakt je jedním z mnoha dalších argumentů členů České transplantační společnosti ve prospěch transplantace orgánů. Náš zákon nabídku či poptávku po lidských orgánech považuje za trestný čin. A tímto zákonem se řídí i transplantační medicína.

Ve světě je obecně velká poptávka po vhodných dárcích orgánů. V Česku se dárcům za orgány nic neplatí a dárce, takzvané altruisty, mohou lékaři počítat pouze na desítky. Častějším jevem je dárcovství orgánů v rodinách. "Bohužel v té dvojici transplantace není možná, protože partner má jinou krevní skupinu než druhý. Příjemce a dárce se liší v krevní skupině," Pokouší se celou problematiku zjednodušit doktor Ondřej Viklický, v současné době jeden z nejvýraznějších odborníků na transplantaci ledvin.

"V IKEMu máme seznam těchto dvojic, které jsou k nám referovaní z celé republiky, dokonce někdy i ze Slovenska. Pak v tomto seznamu můžeme najít jinou dvojici, která umožní doplnění dvojice na čtveřici a zkřížená transplantace může být provedena," doplnil lékař.

Obě transplantace provádějí lékaři najednou. Ledviny odebírají dárcům v jednom čase ve dvou sousedních operačních sálech. Pak se ty ledviny vymění z jednoho sálu na druhý a vloží se do těl nemocných pacientů. Dárci se před operací nesmějí znát.

"Aby nevznikla nějaká potřeba nebo pocit, že je někdo někomu něco vděčný a je potřeba mu to vrátit nějakým jiným způsobem. To neakceptujeme. Proto se nemají do transplantace znát. A proč se to dělá najednou, je jednoduché vysvětlení. Čistě teoreticky může nastat situace, kdy se odebere ledvina a druhý by si za této situace mohla říct: ,Když už tu ledvinu máme, tak teď souhlas nedám, aby mi byla odstraněna ledvina.' Je to čistě jako pojistka," vysvětlil Ondřej Viklický.

Řada amerických studií uvádí, že riziko darování ledviny je jako chůze po přechodu pro chodce. To znamená, že naprosté většině se vám nic nestane, ale ke komplikacím dojít může. Proto jsou dárci i příjemci pod trvalým lékařským dozorem, připomíná doktor Ondřej Viklický.

"V západním světě platí, že darování je vrcholně etický akt, který není nějakým způsobem honorován. Je spíše na nás jako na společnosti, jak se k dárcům zachováváme. Jestli jim například nemáme zabezpečit doživotní zdravotní pojistku, zabezpečit jim lepší zdravotní péči, pokud je to možné, nebo nějaké další výhody. To je potom věc celospolečenská než medicínská," dodal lékař.

Na dárce orgánu společnost zapomíná

Tématem předešlých reportážích byla transplantace orgánů od žijících dárců. Jak dárkyně, tak lékař, který se transplantacemi orgánů zabývá, měli poznámku, že společnost se k dárcům orgánů ještě neumí chovat. Že je vůči jejich činům málo vstřícná.

Ředitel Svazu zdravotních pojišťoven Jaromír Gajdáček tuto situaci vnímá podobně, protože se jedná o záslužnou činnost. Zdravotním pojišťovnám by proto měla být umožněna možnost nějakým způsobem tyto lidské postoje ocenit. "Bohužel zákon o zdravotním veřejném pojištění velmi striktně určuje, co se může a nemůže hradit ze zdravotního pojištění. Zatím takovou možnost nemáme. Je to dáno tím, že od poloviny 90. let je tu zákon o zdravotním pojištění, který byl koncipován jako na přechodné období. Bohužel se politikům nepodařilo vytvořit zákon nový," uvedl Jaromír Gajdáček.

Balík zákonů, který je v současné době v Poslanecké sněmovně, zdravotním pojišťovnám rozvazuje ruce. Mohly by proto uplatňovat bonusy. Ani podle těchto zákonů by sice pojišťovny podle Jaromíra Gajdáčka nemohly odpustit pojistné, mohly by ale takového dárce připojistit.

Hrdinka naší reportáže měla problém s uzavřením životní pojistky pro sebe i svého manžela. Oba jsou pod trvalým lékařským dohledem. Svou ledvinu při zkřížené transplantaci darovala cizímu člověku. To ji však nyní při uzavírání životní pojistky znevýhodňuje. "Není to úplně správné, ale je to narozdíl od zdravotní pojišťovny komerční záležitost. Zdravotní pojišťovna je ze zákona povinná bez rozdílu věku, pohlaví nebo zdravotního stavu člověka pojistit. U komerčních pojišťoven je to trochu jiné. Samozřejmě si chrání portfolio, protože tento občan se pro ně stává více rizikovým," vysvětlil Jaromír Gajdáček.

Zdravotní pojišťovny v současné době zvýhodňují dárce krve a kostní dřeně například dodávkami multivitamínových přípravků, ozdravnými pobyty v lázeňských zařízení a podobně do výše zhruba dva půl tisíce korun ročně.

Letenka zadarmo domů a pět set eur k tomu. Vládní návrh pro cizince, kteří v Česku přišli kvůli krizi o práci, se českým Vietnamcům moc nelíbí. Zatím jich odletělo jenom několik desítek. Proč? Nalaďte si v úterý 17. března Radiožurnál po 11. hodině.

Náměty na reportáže a dotazy můžete posílat na e-mailovou adresu podkuzi@rozhlas.cz.