Řekněme Rusku nepříjemnou pravdu

18. listopad 2009
Radiofórum

Na dnešním summitu Evropské unie a Ruska byla řeč hlavně o ekonomické spolupráci. Hostitel schůzky, švédský premiér Reinfeldt, se však dotkl i jedné oblasti, které se unijní státníci nyní raději vyhýbají: a sice toho, jak se v Rusku dodržují - či spíše porušují - lidská práva.

K lidským právům Rusko má a mělo specifický vztah. Historik Richard Pipes podrobně popsal, jak odlišně se tato země vyvíjela ve srovnání s naší Evropou. Nebyla tu města se samosprávou, výnosná odvětví obchodu si monopolizovala moskevská knížata a ta i na vysoce postavené, šlechtické poddané pohlížela jako na své "cholopy" - otroky.

Základy moci moskevské dynastie položil kníže Ivan III. nazývaný Měšec, a to proto, že z Rusi ždímal daň pro Tatary. Jeho následníci byli mocensky stejně arogantní jako tento muž, v němž se, a to cituji Karla Marxe, spojoval charakter tatarského kata, patolízala a vrchního otroka. Tehdy ani později, za carů, za komunistů i po jejich pádu neznamenal v Rusku jedinec mnoho. Proč by měl mít právo na nějaká práva?

Do této staré linie dobře zapadá to, co se přiházívá v dnešním Rusku. Vraždy nepohodlných novinářů, kteří kritizují režim a zkorumpované činovníky, kteří z něj tyjí. Zapadá do ní zastrašování představitelů opozice a její zjevný i skrytý útlak. Jakož i omezování svobody projevu a tažení proti neziskovým organizacím. V západní Evropě bývalo módou za tohle vše Rusko kritizovat. S rostoucí závislostí zemí Evropské unie na ruském plynu se ovšem tahle móda vytrácí, což je škoda. I pro Rusko samotné.

Už proto je dobře, že tentokrát současný předseda Evropské unie Erik Reinfeldt po summitu Unie s Ruskem jasně řekl, že pokud jde o Rusko a lidská práva, je důvod k vzrůstajícímu znepokojení. K takovému konstatování je přitom zapotřebí minima odvahy: vidíme, že Rusko nebouchá do stolu, neodchází z jednání, že je ochotno spolupracovat na snižování emisí i na předcházení plynovým krizím, jakou byla ta z minulé zimy.

Ostatně, je-li Rusko přítel, jak nám to vyprávějí i někteří i čeští politici, pak přece platí, že příteli se mají říkat i nepříjemné pravdy.

autor: msl