Realitní šílenství vystřídal v Irsku tvrdý pád

Tichá ulice na předměstí Dublinu. Dům dokonce s malou zahradou. Sen každé nejen irské rodiny. Manželům O´Brianovým však tento sen možná brzy skončí. „Příjmy klesají, trochu i ceny v obchodech, ale splátky hypotéky za předražené nemovitosti zůstávají stejné. Spousta lidí se topí ve velkých problémech. Mají splácet hypotéku a nemají na to,” domnívá se Eoin O´Brian.

Sedíme v kuchyni. Z vedlejšího pokoje je slyšet dětský film. „Tento dům máme pronajatý. Před lety jsme si koupili ve městě maličký domek za čtvrt miliónu eur, dnes má hodnotu nanejvýš 150 tisíc, ale nikdo ho nekoupí. Už přes rok dům nabízíme, ale ještě nepřišel jediný zájemce. Co si máme s domem počít?” vysvětluje situaci rodiny Eoin O´Brian.

Dnes mají manželé O´Brianovi dvě děti. Do jednopokojového domku se však nevejdou. A tak splácejí hypotéku za dům, ve kterém nebydlí, a sami si pronajímají trochu větší domek na předměstí.

„Možná na tom nejsme tak špatně jako mnoho jiných rodin, ale není to nijak slavné. Splácíme hypotéku na dům, ve kterém nebydlíme a který má dnes poloviční hodnotu. Sami bydlíme v pronajatém. Příjmy se nám podstatně snížily, máme dvě malé děti a není vyloučeno, že za dva tři měsíce se odsud stěhujeme,“ popisuje Roishin.

Roishin je učitelka na prvním stupni základní školy. Jak říká, za posledních 5 let jí plat klesl až o čtvrtinu. Eoin je hudebník, skládá a nahrává hudbu k reklamám. Teď však příliš práce nemá, a tak pracuje na částečný úvazek jako korektor pro univerzitu. Bance splácí hypotéku ve výši 850 eur měsíčně, za nájem domku pak zaplatí 1100 eur. Na život už pak mnoho nezbývá.

„Dnešní situaci zavinili politici. V polovině 90. let uvolnili všechny regulace bankám. Tehdy se Irsku dařilo a spustilo se úplné realitní šílenství. V novinách, televizi, v rádiu, všude bylo plno reklamy. Všichni nakupovali domy v Bulharsku nebo Dubaji, banky půjčovaly peníze a všude se stavělo. Chovali jsme se jako blázni. Celé to byla nesmyslná bublina, která teď splaskla,” domnívá se Eoin.

Podle něj bylo tehdy snadné vzít si hypotéku. „Banky úvěry přímo vnucovaly a nikdo se neptal, jestli budeš schopen splácet. Hlavní bylo stavět,” nastiňuje tehdejší situaci.

Čím víc se stavělo, tím víc rostly ceny nemovitostí. Dnes jsou na polovině tehdejší ceny a nejspíš budou ještě dál klesat. Ti, co si před pěti šesti lety koupili byt nebo dům, dnes platí velké hypotéky za znehodnocené nemovitosti, které od nich nikdo nekoupí.

Co bude dál? „To nevím, jsme v pěkné bryndě,” uznává Eoin. „Pár let budeme mít problémy. Snad se z nich poučíme