Ráj průměrnosti hostitelem světové výstavy Expo 2000

Ráj průměrnosti, jak kdysi pojmenoval Hannover německý spisovatel Theodor Lessig, se v současné době proměňuje na "město výjimečnosti". Do metropole Dolního Saska se sjíždí turisté nejen z celé Evropy, ale očekává se i pět procent návštěvníků ze zámoří. Světová výstava je samozřejmě vděčné sousto i pro novináře, kterých se akreditovalo neuvěřitelných dvacet tři tisíc. Jak slibuje generální komisařka Expo 2000 Birgit Breuelová, letošní výstava bude pro všechny především jedním velkým emocionálním zážitkem.

Za pět minut dvanáct

Ještě před pěti dny to tak ale rozhodně nevypadalo. Mezi dvěma tisíci novináři, kteří si tuto monstrakci prohlédli v předpremiéře minulý týden, bylo nejčastěji užívaným slovem - staveniště. Poslední hřebík byl zatlučen doslova za pět minut dvanáct.

Nervy s tímto velkolepým projektem však neměli pouze organizátoři. Zhruba čtvrtina z půl milionu Hannoveřanů se v nedávném průzkumu vyjádřila, že "už ztrácí se vším tím mumrajem kolem trpělivost". A není se čemu divit. "Ceny se teď ve městě tak dvakrát navýšily," postěžovala si jedna hannoverská hoteliérka, "na jídlo v restauraci si můžu nechat zajít chuť."

Expo ale přináší místním obyvatelům i mnoho dobrého. Město totiž dostalo citelnou finanční injekci. Téměř polovina z 3,5 miliard DM, které byly do výstavy investovány, padla na rekonstrukci Hannoveru. Právě proto mohlo být za jednu miliardu marek vybudováno supermoderní vlakové nádraží, kterým má denně projet až čtvrt milionu lidí. Staré domy, zničené dvaatřiceti bombovými nálety za druhé světové války, se nyní mohou chlubit zbrusu novým kabátem.

Až odejde 31. října poslední návštěvník světové výstavy a spolu s ním i organizátoři, zůstane Hannoveřanům k dispozici tisíc nových bytů a gigantické zábavné a veletržní centrum v areálu výstaviště. Nervy a investice spojené s Expo 2000 se tedy Němcům částečně vyplatí.

Expo nemá žánr

Obětovat čas a peníze ovšem rozhodně stojí za to i návštěvníkům. Jednodenní vstupné sice přijde na 69 DM, ale sto osmdesát národních expozic se vidí jen málokdy. Už před zahájením sklízel nejvíce obdivu holandský "Big Mac". Tato zajímavá stavba je podle Hanka Timmermana, generálního ředitele holandské reprezentace, naprosto "originálním průřezem zeměkoulí". Čtyřicet metrů vysoký pavilon má na své střeše dokonce jezírko s ostrůvkem a v mezipatře najdete dvanáct metrů vysoký vonící les.

Neméně pozornosti si získala i japonská ekologická stavba vytvořená jen a pouze z papíru. Ta dokonce zažila stavební generálku, když musela být ze čtvrtiny postavena a poté zpopelněna. Němci totiž papír neuznávají jako důvěryhodný stavební materiál, takže ho bylo nutno prověřit. Typický nepálský chrám, z něhož dýchá buddhismus a hinduismus, zase ručně vyřezávalo přes tisíc Nepálců dlouhé čtyři roky. Postavit pestrobarevné mongolské jurty tolik práce sice nedalo, ale mongolská expozice je právě svou střídmostí a rodinnou atmosférou velmi příjemná.

"Expo 2000 prostě nemá žánr." Tak popsala světovou výstavu česká delegace v Hannoveru v čele s generálním sekretářem Václavem Bartuškou. "Vše je atypické a jedinečné. Standardní jsou jen mísy na záchodech." A to platí samozřejmě i pro pavilon český.

Česká nekonečná harmonika

Osmnáct metrů široký a padesát dva metry dlouhý český pavilon je často označován za dokonalou skládačku nebo také za nekonečný tubus. "Vytvořili jsme nespočet variant, mezi nimiž se jako nejlepší ukázal návrh, kde byl pavilon pojat jako systém konstrukčních rámů z lepeného dřeva," vysvětluje architekt studia D.U.M. Marek Chalupa.

Stavba je ekologická a univerzální. Po skončení výstavy poslouží například jako koncertní sál, kino či bowling. Její rozebrání a převoz do České republiky si ovšem vyžádá až 60 milionů korun.

Výstavba pavilonu, jehož hlavním motivem je srovnání současnosti s obdobím vlády Karla IV., trvala necelý rok. Za špičku ledovce je považována šestimetrová replika karlštejnské kaple Svatého kříže s prosvětlenými kopiemi obrazů Mistra Theodorika, která byla postavena za rekordní dva a půl měsíce. Rozpočet kolem 300 milionů korun bude ale zřejmě obtížné nepřekročit. Jen parkovné stojí měsíčně 620 marek.

Jak říká Marek Chalupa, čeští architekti musí ještě řešit jeden paradoxní problém: "Celý objekt je žijící organismus, a proto je nutné na něm i během výstavy trochu pracovat a dohlížet. Potíž je v tom, že nemáme vyřízené akreditace. Úřad, který se o to stará, je přetížený. Nedokážu si představit, jak se po zahájení dostaneme do areálu. Asi budeme muset lézt pod plotem."

U Reinholda Messnera na chleba se špekem

I když je italský horolezec Reinhold Messner také architektem jednoho z pavilonů, potíže s akreditacemi na výstaviště ho naštěstí nepotkaly. Když vstoupíte do jím navrženého pavilonu, rázem se ocitnete vedle himalájského muže Yettiho vysoko v horách, za vámi padá lavina a musíte dávat pozor na ledovcové trhliny.

"Motto výstavy zní: člověk-příroda-technika. Bohužel se tu však setkáte se spoustou techniky, zajímavých staveb, ale přírody je tu pramálo," říká s lítostí pan Messner. "My jsme to právě touto expozicí chtěli vynahradit. Je to vlastně taková zóna klidu uprostřed toho všeho frmolu venku."

Zóna klidu má však ještě jednu velkou výhodu, o které se mohou návštěvníci přesvědčit "na vlastní žaludky". Na konci výstavy jsou totiž odměněni typickou alpskou svačinkou. Chleba se špekem a originálně balený jablečný mošt si pak mohou vychutnat v jedné ze 131 žlutých gondol panoramatické lanovky, které se pohupují ve výšce padesát metrů nad výstavištěm.

"Za čtvrt hodiny s ní objedete celý svět. Všech šestačtyřicet národních pavilonů a přes sto dalších exhibic máte z ptačí perspektivy prostě jako na dlani," vychvaluje si lanovku Skyliner přemožitel himalájských vrcholů Reinhold Messner.

Kdo trpí závratěmi a chce být též "in", může si půjčit stříbrnou Expo-koloběžku a vydat se za krásami světové výstavy po vlastní noze. Absolvovat 160 hektarů výstavní plochy vyžaduje ale značnou fyzickou zdatnost.

Dá-li Bůh, vše klapne

Ta byla zapotřebí i při stavbě umělé pouště z 20 tun posvátného písku pro expozici Spojených arabských emirátů. Arabové se však museli potýkat se zloději, kteří vzácný pouštní písek jedné noci odcizili. Nový písek tak musela za náklady pořadatelského státu znovu dovést speciální letadla až z Emirátů. Když se poté němečtí organizátoři zeptali arabského překladatele, zda-li je už vše v pořádku, odpověděl: "S boží pomocí vše klapne." A to platí pro celou dvacátou devátou světovou výstavu Expo 2000.