Putinova vězeňkyně. Exkluzivní portrét rusko-americké novinářky Alsu Kurmaševové
Za první měsíc ve vazbě jsem zhubla deset kilo. Problém s jídlem mi zůstal, líčí Putinova vězeňkyně
V Praze žijící rusko-americká novinářka Svobodné Evropy Alsu Kurmaševová v seriálu Radiožurnálu popisuje, jak nemohla kvůli stresu za mřížemi jíst. I teď, tři měsíce po propuštění, se do jídla spíš nutí. Mezi nejhorší zážitky v ruské vazbě patřily zimní měsíce, kdy na cele střídavě nešlo topení a venku byly třicetistupňové mrazy. Z nepříjemných zážitků se matka dvou dospívajících dcer dostává pomalu.
„Se spoluvězeňkyní jsme měly tři deky na okně, aby do cely nešla zima. Třicetistupňové mrazy byly asi měsíc. Několikrát se rozbilo topení a nešla ani teplá voda. To byly nejhorší dny, nejtěžší období,“ popisuje mráz ve vazbě v Kazani 48letá Alsu Kurmaševová. Měla na sobě několik vlněných svetrů, vlněné ponožky a spala v čepici.
Mezi nejhorší zážitky Alsu Kurmaševové v ruské vazbě patřily zimní měsíce. Na cele střídavě nešlo topení a venku byly třicetistupňové mrazy, popisuje ve třetím díle seriálu Putinova vězenkyně.
Čtěte také
„Vzpomínám si na rozhovor, kdy jsme ve velké zimě na cele usínaly, a spoluvězeňkyně mi říkala, že četla o tom, jak umrznutí nebolí. Že to není těžká smrt. Že je všechno zpomalené a příjemné, tak jsem pak už samozřejmě neusnula a přemýšlela o tom,“ vzpomíná.
Rusko-americká novinářka Alsu Kurmaševová mohla chodit každý den na 60 minut ven na malý dvoreček o rozloze asi 6x4 metry. I když byl velký mráz, šla na vzduch alespoň na chvíli. „Potřebovala jsem ven alespoň na patnáct minut. Pak jsem měla úplně jiný pocit. Šlo i o tu chvilkovou svobodu. Nadechla jsem se a mohla jsem se podívat na nebe,“ popisuje Kurmaševová, která na dvorečku i běhala. Odhaduje, že mohla během vycházky uběhnout víc než dva kilometry.
„Jídlo tam bylo hodně špatné. Občas jsem si dala polévku, ale neměla jsem vlastně chuť na vůbec nic. Jídlo mě ani trochu nezajímalo. Zhubla jsem deset kilo hned v říjnu,“ přiznává. Novinářka Rádia Svobodná Evropa nejedla kvůli stresu z nejistoty, co bude dál.
Kazaňský soud jí opakovaně prodlužoval vazbu a stále čekala na to, jestli bude odsouzená. „Ani jednou za těch devět měsíců jsem neměla chuť na jídlo. I po propuštění jsem ještě dlouho nemohla jíst. Teď jsem nabrala pár kilo a snažím se po domluvě s lékařkou dodržovat takový jídelníček s hodně proteiny,“ vysvětluje Alsu Kurmaševová.
Jednou za dva týdny si vězeňkyně mohly koupit ve vazebním obchodě mléko, čokoládu nebo sýr. Ten si Alsu vyráběla i sama na cele. „S Viktorií, která byla podezřelá z finančního podvodu, jsme použily radiátor a nějakou látku a vyrobily jsme si z mléka takový domácí sýr. A byly jsme hodně překvapené, jak nás bavilo si o tom dlouho povídat a vymýšlet, jak si to naservírujeme na chleba. Jestli to nějak ochutíme a tak dál. Sice jsme neměly ani stůl ani talíře, ale tyto drobnosti a plánování nás udržovalo.“ Novinářka se snažila těšit na kávu, cvičení jógy nebo na to, že si přečte novou knížku.
Právě s knihou souvisí i to, že byla Alsu Kurmaševová později obviněná a odsouzená na 6,5 roku za šíření lží o ruské armádě. Editovala text „Ne válce“ se 40 příběhy Rusů, kteří kritizují invazi na Ukrajině.
Čtěte také
„Hodně mě tam zaujal příběh učitelky, která svým studentům vysvětlovala, že začala válka a že nesmí do ciziny na sportovní turnaje. A oni ji vyhodili ze školy, protože řekla to slovo válka. Jsem ráda, že ty příběhy odvážných lidí kolegové ze Svobodné Evropy sepsali,“ říká Kurmaševová a dodává, že knížka Ne válce není ani v Rusku zakázaná.
O protivládní politice se Alsu Kurmaševová nemohla bavit ani se spoluvězeňkyní Viktorií, se kterou byla na cele půl roku. Když se v únoru výjimečně mohly dívat na televizi, na spodní liště zrovna běžela informace o tom, že ve vězení zemřel kritik režimu Vladimira Putina Alexej Navalnyj. „Byl to pátek večer, pamatuju si to velmi dobře, úplně se mi zastavil dech. Tak jsem na cele zmínila, že je to velké. A Viktorie se ptala, proč mi to vadí, že to nebyl pro Rusko dobrý člověk. Takže jsme se o tom raději přestaly bavit.“
Vězeňkyně si povídaly o běžných věcech, četly si nahlas knížky, a když se propadaly do depresí, mlčely. „Občas byly dny, během kterých jsme nemluvily vůbec. Od rána jsme měly třeba hodně špatnou náladu a mohly jsme se domluvit, že budeme jen mlčet. Tak jsme i několik dní nic neříkaly.“
Asi o deset let mladší Ruska Viktorie měla dvě děti podobného věku jako Alsu Kurmaševová. Častým tématem tak byly právě potomci. „Hodně mi moje dcery Miriam a Bibi chyběly a já jsem hodně chyběla holkám. Hodně vyrostly fyzicky, a hlavně i mentálně. Hodně se naučily být nezávislé. Doma se už umí postarat o všechno. I o tatínka. Ale nejdůležitější je, že si hodně cení toho, že vyrůstají ve svobodném světě,“ popisuje dojatě Kurmaševová.
Obě dcery, 13letá Miriam i 16letá Bibi, se zapojily do kampaně na matčino osvobození. Bibi se objevila třeba na videu Rádia Svobodná Evropa, které kolovalo na sociálních sítích. „Opravdu bych chtěla, aby se moje máma vrátila v pořádku domů. Tolik pro mě a mou sestru znamená. Je to tak nespravedlivé, že je za těchto okolností zadržována a moc nám chybí. Všichni doma ji velmi postrádají. Je nesmírně srdcervoucí, že není s námi. Neviděla jsem ji už hodně dlouho. Upřímně, chybí mi její objímání. Chybí mi její dotek. Chybí mi vtipy, které by dělala. Je to nejvíc empatický člověk, kterého znám. Maximálně o nás pečovala. Je to teď tak těžké. Je to šílené. Nikdy by nás nenapadlo, že by se nám mohlo něco takového stát,“ popisovala na kameru Bibi v rámci kampaně #freeAlsu.
Manžel Alsu Kurmaševové Pavel Butorin se scházel s lidmi, kteří by mohli mít vliv na propuštění novinářky. Jednal s diplomaty i politiky. „Dcery musely v nepřítomnosti své matky rychle dospět. Párkrát mě doprovodily do Washingtonu. Bez váhání mluvily se členy Kongresu. Vystoupily v živých televizních vysíláních a pomáhaly mi dodat naší situaci lidskou tvář,“ popisuje Butorin.
V rámci kampaně #freeAlsu se vyráběly odznáčky, trička nebo hrnečky. Bylo na nich heslo a černobílá podobizna novinářky. Manžel Alsu Pavel Butovin se snažil, aby se o jeho vězněné ženě vědělo. „Musel jsem udržovat tlak, abych zajistil, že Alsu bude zahrnutá do výměny vězňů,“ shrnuje svou snahu Pavel Butorin, ředitel ruskojazyčné TV Current Time, která spadá pod Rádio Svobodná Evropa.
„Manžel je pro mě hrdina, teď už o kampani vím všechno. Ve vazbě jsem měla jenom malé náznaky od právníka,“ vysvětluje Kurmaševová a ukazuje z vazby schovaný přeložený papír, na kterém je černobíle vytisknutá fotka televizního vysílání. V křesle hosta tam sedí manžel Pavel a v pozadí jsou fotky Alsu Kurmaševové.
„Můj muž se snažil k tomu všemu být ještě ten nejlepší táta. Chtěl, aby holky vůbec nemyslely na to, že jim něco a někdo chybí. Samozřejmě to nebylo možné, ale bral je na různé cesty nebo spolu sportovali. Holky měly tatínka a svůj život – tedy školu, kamarády, hudbu nebo koníčky. Můj manžel neměl nikoho a cítil samotu,“ doplňuje rusko-americká novinářka.
Kurmaševovou podporovaly organizace jako Amnesty International, OSN, Výbor na ochranu novinářů nebo velvyslanectví a diplomacie. Ambasády Česka, Kanady, Austrálie nebo Nizozemska posílaly k soudním stáním v Kazani takzvané pozorovatele. „Byli to svědci procesu. Věděla jsem, že tam byli kvůli mně. Znamenalo to pro mě hodně,“ děkuje Alsu Kurmaševová za podporu.
Čtvrtý díl seriálu Putinova vězeňkyně bude o detailech srpnové výměny vězňů mezi Ruskem a Západem. Novinářka Alsu Kurmaševová o ní nevěděla do posledních dní. Z Kazaně jela tři dny vlakem neznámo kam. Bála se, že to může být i cesta do pracovního tábora.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
