Psychiatrická léčebna v Borodiance: „Nevěděla jsem, jak lidi nakrmit, šlo o čas,“ vzpomíná ředitelka

V nemocnici zůstal kromě ředitelky také její zástupce, jedna účetní, pokladní, několik kuchařů a sanitářů, ale žádní lékaři. Mnoho zaměstnanců zůstalo v pasti svých domovských měst a vesnic v aktivních válečných zónách.

Ne každý se dokáže sebrat natolik, aby dělal každodenní věci, jako je vaření kaše, rozdělávání ohně nebo přebalování.

Když náhodou fungovaly mobily, psali o aktuální situaci na sítích. Pak ale Rusové zapnuli komunikační rušičky.

Válka zasáhla Borodianku okamžitě. Hned první den Rusové vybombardovali soukromý dům vedle nemocnice. Výbuch byl tak silný, že z místa nezbylo nic, zemřelo tehdy šest lidí.

Čtěte také

Ukrajinské nemocnice v týlu nemají peníze na mzdy zdravotních sester a dalšího personálu

Začátkem března Rusové vybombardovali několik výškových budov v centru města. Hluk a smrad byl nesnesitelný. Místní navíc hledali pomoc a úkryt uvnitř nemocnice pro psychicky a mentálně nemocné. Někdy v ní bylo až 800 – a brali s sebou raněné a umírající.

Hned 25. února ředitelce nemocnice v Borodiance zavolala vedoucí lékařka z nedaleké psychiatrické léčebny a požádala ji, aby přijala také její pacienty.

Pozdě večer do zařízení přivezli 80 akutně nemocných, včetně 14 dětí s autistickými poruchami. Děti s touto diagnózou jsou velmi citlivé a zranitelné, během bombardování si procházely nesnesitelným utrpením, popisuje Ganitskajová.

Začátkem března lidé z Borodianky slyšeli v rádiu, že se civilisté budou moct evakuovat. K vytvoření humanitárního koridoru ale nikdy nedošlo. Řada místních se tehdy zahalila do bílých prostěradel a opustila město na vlastní nebezpečí.

Psychiatričtí pacienti s násilnými sklony vylomili dveře a potulovali se po nemocnici.

V nemocnici bylo slabé i rádiové spojení s okolním světem. Poslouchali zprávy, dokud se nevybily baterie. Občas bylo možné zavolat příbuzným z mobilních telefonů. 

Čtěte také

Polsko zbrojí a chce mít největší armádu v Evropské unii

Naučili se je nabíjet z autobaterií. Když bylo mobilní připojení funkční, snažili se udržet aktivní stránku na sociálních sítích, aby se vědělo, v jakém stavu nemocnice je. Pak ale Rusové zapnuli komunikační rušičky a byl konec.

Psychiatričtí pacienti s násilnými sklony byli před ruskou invazí v nejvyšším patře nemocnice v izolovaných místnostech s neustálým dohledem. Po 24. únoru nebylo dost sanitářů, kteří by je hlídali, pacienti zůstali bez dozoru, vylomili dveře a potulovali se po nemocnici, líčí ředitelka.

Byly dny, kdy pacienti dostali jen drobky chleba a olizovali je z dlaní.

Silné ostřelování zahnalo všechny do sklepa. Místa tam bylo málo, ale vešli se. V prvních dnech války byla v Borodiance ještě elektřina, pak dělníci z teplárny utekli a topení vychladlo.

Čtěte také

Zima bude ve válce víc nahrávat Ukrajincům, myslí si americký generál ve výslužbě

Pár dní si osazenstvo ústavu vystačilo s plynovými lahvemi na sporák, ale i ty se rychle vyprázdnily a v nemocnici zavládla zima.

Občas vařili kaši, boršč, maso. Měli vlastní kuřata, ale nebylo možné dostat se k adekvátnímu množství chleba. Byly prý chvíle, kdy se kousek chleba roztrhal a rozdával, pacienti sbírali drobky a olizovali je z dlaní.

Obyvatele nemocnice před žízní zachránilo jezírko za plotem. Vodu z něj převařovali a pili.

„Nevěděla jsem, jak lidi nakrmit, a neměla jsem tušení, jak dlouho to takhle ještě vydržíme“, vzpomíná ředitelka Ganitskajová.

Vody byl zpočátku dostatek, protože nemocnice má v areálu vlastní studnu. Když ale přišli ruští vojáci, začali odčerpávat vodu pro vlastní potřebu, dokud žádná nezbyla.

Čtěte také

V utajovaném paragrafu Putinova mobilizačního dekretu je plán na 1,2 milionu odvedených nových vojáků

Obyvatele zdravotnického zařízení prý zachránilo jezírko za plotem. Vodu z něj převařovali, i tak se ale řada lidí nevyhnula střevním infekcím.

Začátkem března bylo v nemocnici 450 lidí a ruští vojáci prorazili její brány. Šlo o skupinu více než 60 kadyrovců z Čečenska a podle Ganitskajové byli velmi agresivní.

Běhali po nemocnici, vykopávali dveře, vtrhli do pokojů pacientů upoutaných na lůžko. Ředitelce řekli, že když najdou vojáka nebo zbraň, rozsekají ji na kusy. Všechny pak vyhnali na nádvoří.

Kadyrovci na ředitelku mířili zbraní a ptali se jí, jestli je nacistka.

Ganitskajová se měla postavit doprostřed. Vojáci na ni mířili zbraní a ptali se jí, jestli je nacistka. Odpověděla, že je Ukrajinka a pokud se ptají, zda je patriotka, pak svou zemi miluje.

Kadyrovci prý tvrdili, že ji a ani pacienty nepřišli zabít, ale osvobodit od nacistického režimu. Pak chtěli, aby na kameru poděkovala ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi za osvobození od nacismu.

Čtěte také

Rusko mobilizuje a chystá se až na jarní ofenzivu. Ukrajinci by se neměli nechat vytlačit z Bachmutu a Soledaru, tvrdí analytici

„Viděla jsem, jak po pacientech klouzají červené tečky laserových zaměřovačů, někteří z nich plakali strachem,“ vzpomíná. Kadyrovci jim zakázali nemocnici opustit, jinak je postřílejí. Varovali je, že okolí zaminovali. Pacienty používali jako lidské štíty.

13. března začala evakuace. Lidé shromáždění v nemocnici mohli odejít. Koncem měsíce se ruské jednotky stáhly, když prohrály v bitvě o Kyjev.

Pacienti se vrátili, ale mnozí teď v nočních stolcích ukrývají zásoby chleba, popisuje v závěru svého svědectví pro Rádio svobodná Evropa Marina Ganitskajová.

Celý Svět ve 20 minutách najdete v audiozáznamu. Připravily Tea Veseláková a Magdaléna Fajtová.