Proč se na hrobech o Dušičkách zapalují svíce?
Ani ne za týden budou Dušičky. Zvyk uctívání památky zesnulých navazuje už na předkřesťanské tradice. Roku 998 ho zavedl benediktýnský opat Odillo a od té doby se slaví prvního listopadu svátek Všech svatých a den poté si připomínáme Památku zesnulých.
Vzpomínáme na všechny, kteří obětovali svůj život pro Krista a později se k nim připojili i ti, kteří svou víru osvědčili heroickým způsobem, aniž by prolili krev. Víra ve vzkříšení z mrtvých je podstatným prvkem křesťanské víry už od jejích počátků.
Památku zesnulých můžeme podle teologa Aleše Opatrného vnímat ve více vrstvách. V rovině vděčnosti, naděje a solidarity.
"A v té solidaritě za zesnulé a s nimi prosíme - Pane Bože odpusť nám a odpusť jim. Je to projev lásky, solidarity a důvěry."
Za zemřelé tedy má smysl se modlit a víme, že to je k něčemu dobré a Bůh naše modlitby bere vážně.
"To je tedy důvěra a současně k tomu patří vděčnost. Vděčnost za jejich život, protože člověk se nemodlí jen za to, aby Pán Bůh zesnulým odpustil, ale můžeme se modlit i děkovnou modlitbu: Pane Bože, děkuji, že jsem měl tak skvělé rodiče nebo děkuji, že jsem poznal tak skvělého člověka, který pro mě udělal tolik dobrého. Toto sem samozřejmě patří také."
Hřbitovy po celé zemi teď rozsvítí tisíce svíček. Právě světlo je znamení života. Tma je spíše symbol smrti.
"Svíčky na hrobech nám mohou připomenout dvě věci – jednak, že na zemřelé vzpomínáme jako na ty, kdo jsou u Boha živí, a věc druhá, že světlo je v katolické liturgii symbolem vzkříšeného Krista."
Těmi světly můžeme, podle římskokatolického kněze Aleše Opatrného, vyznávat i to, že ve vzkříšení věříme.
"A že tedy to všechno, co se se zemřelými děje nakonec v tom vzkříšení všech, kdo patří Bohu má vyústit."
Ve všech kulturách lidstva se pěstuje kult zemřelých předků, kteří se uctívají a na které se vzpomíná. Modlitba za zemřelé patří k nejstarším nejenom křesťanským tradicím. A říká se, že úroveň národa se pozná podle toho, jakou chová úctu ke svým mrtvým.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
