Proč pláčeme? Lidské slzy mají psychologický i sociální význam
Pláč je běžnou součástí našeho emocionálního života. Na rozdíl od zvířat však není jenom prostým roněním slz. Ačkoli byly slzy pozorovány u opic, slonů či třeba velbloudů, člověk je pravděpodobně jediným tvorem, který dokáže plakat z emocionálního podnětu. Je také patrně jediným tvorem, kterému schopnost plakat vydrží až do dospělosti.
V naší kultuře platí, že častěji pláčou ženy než muži. Podle jedné americké studie brečí průměrná žena přibližně pětkrát do měsíce, zatímco průměrný muž asi jednou. Ženy také pláčou v průměru déle, přičemž nejčastěji roní slzy zadané ženy.
Velký rozdíl mezi četností pláče u žen a mužů je příznačný pro ekonomicky rozvinuté západní státy, v chudších regionech pláčou muži mnohem častěji a rozdíly nejsou natolik veliké.
Pláč jako volání o pomoc
A proč vlastně pláčeme? Podle některých psychologů má pláč terapeutický účinek. Jeho největší význam však nejspíš spočívá v jeho roli pro lidskou komunikaci.
Pláč malých dětí signalizuje bezmoc a potřebu pomoci a slouží tak jako prostředek k přivolání pozornosti rodiče. Podle některých teorií má podobný význam i u dospělých. Platí tak za znamení pokory a ústupu, jakéhosi pomyslného vyvěšení bílé vlajky nepříteli.
Pláčem sdělujeme žádost o pomoc a usmíření, což pravděpodobně mělo význam i pro naše pravěké předky. Slzy mohly našim předkům přispět k budování vzájemné důvěry a vztahů v rámci společenství.
