Přírodní barvy a všudypřítomný zápach. Takové jsou barvířské dílny v marockém Fésu

03675555.jpeg
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03675555.jpeg

Honosné zahrady, staré město s křivolakými uličkami, krytými bazary a nejstarší univerzita na světě. To všechno najdete v marockém Fésu. Město z osmého století má ale i silnou řemeslnou tradici. Do tamních barvířských dílen zavítal redaktor Zdeněk Novák.

„Tady všechno začíná. Kůže se dá do špinavé vody. Tam se nechá asi hodinu ležet a pak se seškrábe vlna. Špinavá voda stačí, protože jde o to změkčit vlnu, aby šla lépe oddělit od kůže.“

Říká mi asi třicetiletý Abdul u nádrže, která vyplňuje celý velký dvůr mezi domy v jedné z postranních uliček Fésu. Špinavé místo není těžké přehlédnout, zaručeně ho ale poznáte podle nesnesitelného zápachu. Z výrazu mojí tváře Abdul poznal, že se mi tady zrovna nelíbí, a vede mě přes uličku. Velké rozsáhlé nádvoří tam zaplňují obří zděné kádě.

„Tam jsou barvy a v tamtěch je holubí trus – ten je na odstranění zápachu z kůží. Kůže se pak vyperou a potom se barví. Černá je maskara, hnědá henna, červená se dělá z máku, modrá je pak indigo a žlutá šafrán. Ten je velmi drahý! A pak ještě zelená, ta se dělá z máty. Každá barva je přírodní, bez chemikálií,“ vysvětluje Abdul.

Jdeme o patro výš kolem obřího dřevěného bubnu – tam se kůže pere. Pak míří do menších dílen, které jsou všude kolem nádvoří. V malých místnostech sedí buď po jednom, nebo po dvou, s kůží nataženou přes dřevěná břevna a vyhlazují j. Někde kovovými noži, jinde dlouhými škrabkami.

Když je pak kůže opracovaná a obarvená, natáhne se v jedné z dílen přes keramickou kopuli. Na ni si sedne jeden z řemeslníků a hlazením pomocí vlněné houbičky do ní vetře arganový olej. Jak říká Abdul, je to proto, aby byly barvy zářivější.

„Takhle je to připravené na marocké boty. Vnější strana na venek, vnitřní - a jemnější - žaludeční strana je na vnitřek boty.“

To už slyším na střeše, kde se kůže suší. Pak už z barvířských dílen putuje dál, do dřevěných chatrčí kolem města, kde se z ní vyrábějí třeba bubínky, anebo do dílen ve městě, kde se přemění například na ručně dělané kožené boty.