Příběh růžového tanku
Je to už dvacet let, co sovětský tank číslo 23, který stál na pražském Smíchově, změnil barvu ze zelené na růžovou. Tank se tehdy rozhodl se svými přáteli přebarvit výtvarník David Černý – jak jinak než načerno. Obrněnec, který původně připomínal osvobození Prahy sovětskou armádou v květnu 1945, totiž od srpnové invaze v roce 1968 dostal úplně jiný význam.
„Já jsem neměl prachy na to, abych platil barvu. Jeden známej řek, že to půjde, a tu barvu zaplatil,“ vzpomíná vVýtvarník David Černý na to, jak se v dubnu před dvaceti lety připravoval na to, že sovětský tank číslo 23 na pražském Smíchově přemaluje na růžovo. „On věděl, kdy to máme dělat, ale lehce se spletl, protože se asi někde zmastil. Na nějakým mejdanu to řekl Havlovi. Všichni pak z toho mejdanu naskákali do auta a jeli se včetně prezidenta podívat na to, jak se natírá. Ale oni tam byli noc předtím, kdežto my jsme to natřeli až v neděli ráno.“
Od rodičů si David Černý půjčil auto a nad nedělním ránem 28. dubna 1991 spolu s několika přáteli tank přetřel. „Měli jsme takový falešný pseudopotvrzení, že to můžeme namalovat. No a po deseti minutách, co jsme to oblejzali a opatlávali, přijeli policajti a ptali se, co tady děláte? Tak jsme odpověděli, že tady natáčíme. Ti policajti fakt nevěděli, která bije. Koukali chvíli do těch papírů a pak říkali, hele, to jsou nějaký filmaři, no tak jo, tak si to dodělejte a pak to ukliďte.“
Jenže ráno už bylo všechno jinak, pokračuje ve vzpomínkách Černý: „Já jsem to podepsal, takže si mě vyhmátli poměrně rychle. Sice jsem se schovával, ale šli po mně jako šílení. Prohledávali školu, prostě všechno.“
O Černého akci psaly nejen české, ale i zahraniční noviny. Po tlaku tehdejších politiků se však tank musel přetřít znovu na původní zelenou barvu. Jak připomíná ředitel Vojenského historického ústavu Aleš Knížek, nešlo jenom o samotnou růžovou barvu: „Ten tank natřel na růžovo, ale umístil na ni i svoji plastiku. To je ten známý vztyčený prostředník, který vykukoval z věže. Na to se úplně zapomnělo.“
Připomeňme jen, že tank měl v tu dobu dva významy. První byl historický: „Tank byl z kategorie těžkých tanků přivezen do Prahy právě proto, aby ukázal jakousi sílu sovětské Rudé armády – i proto, že se jmenoval Josef Stalin. Jedná se o typ, který se nezúčastnil osvobozování Prahy na konci 2. světové války,“ vysvětluje Knížek.
Druhý význam a zároveň svůj motiv dodává David Černý: „Tady ta konotace byla dávno zrušena. Pro moji generaci naprosto. A myslím si, že i pro většinu lidí, kteří byli trošku soudní a zažili osmašedesátej. Ruskej tank, kterej byl uprostřed města na soklu a mířil hlavní na baráky, byl symbolem jediný věci, a to okupace.“
Čtrnáct dní po Černého činu tank přemalovala skupina poslanců znovu na růžovo a po dalších debatách nakonec tank putoval z pomníku nejprve do pražských Kbel a po roce 1995 pak do Lešan, kde o rok později vzniklo vojenské technické muzeum.
„Tank prošel na konci devadesátých let povrchovým restaurováním. Byl znovu natřen na růžovo, byla použita speciální finská barva s poměrně dlouholetou zárukou až 18 let. Ten tank je pouze skeletem, uvnitř není vůbec nic,“ říká Aleš Knížek. Tank také v růžové barvě zůstane natrvalo. Samotný tank je jako symbol osvobození a růžová barva zase symbolem svobody po roce 1989.
Zobrazit bývalý památník sovětského tanku a osvobození Rudou armádou v Praze na větší mapě
