Při natáčení Marie Terezie mluvili herci čtyřmi jazyky. Byl to Babylón, směje se Vojta Kotek

Vojtěch Kotek

Herec Vojta Kotek v nejnovějším televizním filmu o Marii Terezii hraje manžela a největší životní lásku císařovny Františka Štěpána Lotrinského. Čím je specifické mezinárodní koprodukční natáčení?

Ačkoliv byl ve své době František Štěpán Lotrinský významnou osobností, dnes o něm víme velmi málo. „Snažil jsem se zjistit, co nejvíce šlo, ale musím říct, že to byla skoro až detektivní práce. Byl nejenom vyloučen z politické scény, ale tak trochu i z historie,“ vzpomíná Vojta Kotek.

Někdy je ale pro natáčení lepší vědět méně. „Nakonec jsem toho věděl možná více, než jsem měl, protože se mi to se scénářem začalo trochu celé zamotávat, scénář je samozřejmě dramatizací,“ vysvětluje počáteční útrapy herec.

To zajímavé v životě Františka Štěpána Lotrinského se začalo dít až v době, kterou se film nezabývá. „Naše dva filmy se starají spíše o dobu Mariina mládí, pořád jsem přemýšlel, jak to tam dostat, snažil jsem se ho hrát tak, že to nebyl úplně takový pitomec,“ brání Štěpána Lotrinského Kotek.

Rakousko-uherská monarchie se spojila a na televizním filmu je to znát. Na place se setkaly čtyři národnosti. „Rozhodli se točit tak, aby každý mluvil ve svém jazyce, což každému herci umožňuje být přirozenější. Dohromady už to funguje hůře, je to velmi komické.“

„Byl to Babylón. Měl jsem pár scén s Maďary, což bylo úplně z cesty,“ směje se Vojta Kotek. Překvapením pro něj také byla Marie-Luise Stockinger, představitelka Marie Terezie, která prohlásila, že je pro ni práce s Maďary jednodušší, protože jim rozumí mnohem lépe než češtině.

Natáčení bylo pro Kotka i režisérskou inspirací. Co okoukal od režiséra Roberta Dornhelma? „Dost mě překvapil, že nám nechával velkou volnost, byl velmi klidný a spoustu věcí nechával i na nás hercích.“

Imponovala mu ale také jeho odvaha se do tématu vůbec pustit. „Děláte projekt o panovnici, na kterou každý ten národ z koprodukce nahlíží úplně jinak a vy víte od začátku, že se nezavděčíte Rakušanům, kteří ji zbožňují, že nepoučíte Čechy, kteří si budou pamatovat jen tu povinnou školní docházku, že vás rozcupuje každý z těch národů. Šel tvrdě, bez strachu,“ uznává Vojta Kotek.