Přestaňme se vymlouvat na dědictví komunismu. Mysleme na to, čím chceme být, říká Tomáš Sedláček

15. listopad 2018

Poměry a vztahy v EU dovede srozumitelně popisovat jako seriálovou zápletku ze Hry o trůny. Ekonom Tomáš Sedláček zkrátka dovede dávat věci do souvislostí. A právě mu vychází nová kniha.

Se svou knižní novinkou s názvem Druhá derivace touhy má Tomáš Sedláček velké plány. Má jít totiž o první díl chystané trilogie. „Jde o filozoficko-etické úvahy, druhá kniha s názvem Digitální teologie se bude věnovat digitalizaci. Třetí díl s názvem Pravdoláskaři a bohémové se pak bude zabývat situací v České republice a našimi prekériemi,“ popisuje ekonom.

Kdyby se dobro vyplácelo, přestalo by být dobrem a stalo by se investicí, říká Tomáš Sedláček

03729194.jpeg

Ekonom Tomáš Sedláček prožil část dětství ve Finsku a Dánsku. Díky tomu prý pochopil českou kulturu a mentalitu Čechů. Při studiích začal propojovat svět ekonomie, teologie i literární historie. Představa Prahy jako města segwayů ho vůbec neděsí a nechce, aby jeho dítě vychovával ze sta procent stát.

Ale od plánů zpátky k současnosti. První díl trilogie s názvem Druhá derivace touhy už je totiž v prodeji. Její podtitul – Člověk duše-vnější – je přitom chytrá slovní hříčka. „Naše duše dnes je vně, v institucích. Třeba etika se stěhuje ze srdce člověka do institucí. Člověk už se nemusí starat o své rodiče, protože to za něj dělá důchodové pojištění,“ vysvětluje ekonom.

A věří, že tyto úvahy, které vtělil do knihy Druhá derivace touhy, budou platit i za sto let. „Své články jsem psal s touhou, aby nepomíjely. Mikrokomentáře, které za týden už nemají smysl, jsou pěna dnů,“ říká.

Výmluva na minulost

Tomáš Sedláček ve studiu Radiožurnálu naproti Janu Pokornému usedl v době, kdy se Česko připravuje na nadcházejí oslavy 29. výročí sametové revoluce. Není proto divu, že se moderátor Tomáše Sedláčka zeptal i na jeho známý výrok, podle kterého Čechům pojem „postkomunistická země“ slouží jako výmluva.

Dědictví komunismu existuje. Ale měli bychom se na něj přestat vymlouvat. Myslet na to, čím chceme být. Ne na to, čím jsme byli.
Tomáš Sedláček

„První republika trvala dvacet let. A co jsme tenkrát stihli postavit? Jaké jméno jsme si vydobyli?“ připomíná Tomáš Sedláček. „V první republice jsme o sobě nehovořili jako o postrakouském státu, neexistovala výmluva, že ‚Rakousko-Uhersko může za to nebo za ono’. Zato dnes se i mladší studenti stále ještě uchylují k výmluvě o dědictví komunismu.“