Předobraz Járy Cimrmana – soustružník, básník, filozof i řezník
V předchozím díle Zvukové kroniky Divadla Járy Cimrmana jste mohli slyšet, jak vznikala druhá hra Vyšetřování ztráty třídní knihy, jejímž autorem byl Ladislav Svěrák. Teď se mimo jiné zaměříme na to, které žijící osoby byly předobrazem velikána Járy Cimrmana.
Existoval vůbec nějaký předobraz geniálního, avšak neexistujícího Járy Cimrmana? Zdeněk Svěrák i Ladislav Smoljak za něj považují především Aloise Beera.
„V době, kdy jsme začínali, o něm shodou okolností vyšla velice krásná knížka. Byl to takový lidový všeuměl, který se toulal po světě, zapisoval si, jak se co říká anglicky, německy, a kreslil si k tomu krásné obrázky,“ říká na archivní nahrávce Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák doplňuje, že doma ho měli lidé za blázna.
Kronikář, písmák a naivní malíř Alois Beer se narodil 27. února 1833 a zemřel 10. října 1897. Vyučil se soustružníkem a jako tovaryš procestoval velkou část tehdejší monarchie. V Lublani navštěvoval malířské kurzy. Byl nadšeným propagátorem technického pokroku. Podrobně ve svých kronikách slovem i obrazem dokumentoval rodnou Dobrušku, ale i Podorlicko, Povltaví, Pošumaví.
Podobnými osobnostmi, které je možné v osobě Járy Cimrmana vysledovat, byli také profesor Jakub Hron Metánovský nebo Václav Svoboda Plumlovský.
Jakub Hron Metánovský žil v letech 1840 až 1921. Pocházel z jihočeského Metánova. Publikoval díla zabývající se fyzikou, matematikou, astronomií, byl básníkem i filozofem. Měl zálibu ve vytváření českých ekvivalentů cizích slov. Proslul návrhem provádět narkózu hudbou.
Vyučený řezník Václav Svoboda Plumlovský, který kromě jiného kandidoval na poslance, byl nazýván knížetem české naivní poezie. Narodil se v Plumlově 18. července 1872 a zemřel opuštěn a nepochopen na psychiatrické klinice v Kroměříži 11. listopadu 1956.
Jedno měli všichni tři společné – jejich současníci je považovali za podivíny.
Škvorecký o Cimrmanovi
V předchozím díle jsme si připomněli úlohu spisovatele Josefa Škvoreckého, kterého do divadla přivedla režisérka Helena Philippová, aby se stal prezidentem Společnosti pro rehabilitaci osobnosti a díla Járy Cimrmana. V telefonickém rozhovoru před lety zavzpomínal, co ho na cimrmanovském humoru oslovilo.
„Měli dobrý nápad, když každé představení rozdělili na dvě půlky. Vznikl zvláštní jevištní útvar, první půlka je vyloženě absurdní humor. Nevím, jestli je jejich humor přenositelný i do jiných jazyků. Možná, kdyby se našel někdo tak inteligentní a s takovým smyslem pro humor, jaký mají tito pánové.“
