Před třemi lety jim zachránily život. Teď pomáhají plovací vesty migrantům podruhé

Iráčanka Mína má čtyři děti, manžel je nezvěstný. Za práci v šicí dílně je nesmírně vděčná a má z ní radost.

Oranžová záchranná vesta se stala symbolem nedávné migrační krize. Teď se hromady použitých vest pro některé běžence proměnily ve zdroj obživy. Na řeckém ostrově Lesbos šijí z oranžového materiálu praktické tašky i módní doplňky. Vymýšlí je řecká návrhářka Tina Kontoleontosová. Azylanti tak recyklují vesty, které jim zachránily život, a zároveň zbavují krajinu ošklivých skládek.

Originální designový kousek, který navíc pomáhá. To jsou výrobky šicí dílny na Lesbu

Ve staré vile v centru přístavního městečka Mytiléna cvakají šicí stroje. Iráčanka Mína jen málokdy zvedne pohled od soustředěné práce. „Ty vesty nám zachránily život a já je tu teď rozstříhávám a šiju z nich něco nového. Pracuju tady strašně ráda. Beatrice a Tina jsou bezvadné ženské,“ říká.

Beatrice a Tina jsou dvě módní návrhářky, které za celým nápadem stojí. Provoz dílny tu s nimi organizuje Elizabeth, Řekyně z Atén: „Umíte si asi představit, jako to tady v roce 2015 vypadalo. Všude hory použitých plovacích vest. Určitě si na ty záběry pamatujete. No a dneska se ti lidé, kteří se zachránili, tady snaží něco vyrábět.“

Tašky, batohy, peněženky

Elizabeth mi ukazuje aktuální kolekci výrobků z uprchlických vest. V dřevěných policích jsou narovnané batůžky, brašny na laptopy, na stěnách visí zavěšené barevné kabelky, penály, ledvinky nebo peněženky.

Materiál ze starých záchranných vest už po třech letech pomalu začíná docházet.

„Tohle je nákupní taška. Když tady po stranách rozepnete zipy, zvětší se. A takhle si ji můžete zase složit a strčit do kapsy,“ předvádí.

Všechny módní a praktické doplňky jsou aspoň zčásti oranžové, surovin ale ubývá. „V posledních měsících nám zdroj záchranných vest vysychá, což je samozřejmě dobře, ale nutí nás to používat stále víc běžné látky. Nechceme to tu zavřít, naopak se chceme rozvíjet a pokračovat. Chceme zaměstnat ještě víc lidí," vysvětluje mi Elizabeth.

Záchrana na druhou

Aktuálně zaměstnávají devět běženců, kteří už dostali azyl a můžou tak v Řecku pracovat. Někteří z nich vybírají vhodné vesty na skládkách, další je perou, stříhají a zbavují pěnové výplně. A ještě další z nich pak tady šijí kabelky či peněženky.

Nezaznamenal jsem jakýkoli náznak agresivity mezi migranty, říká advokát, který pomáhal na ostrově Lesbos

David Netušil

Advokát David Netušil, který se cizineckému a uprchlickému právu věnuje od roku 2009, strávil první dva týdny v srpnu na řeckém ostrově Lesbos v hotspotu Moria, kde pomáhal uprchlíkům. Hotspot popisuje jako kus plochy v hornaté oblasti obehnaný ploty s žiletkovým drátem.

I díky téhle práci se Iráčanka Mína teď cítí na Lesbu bezpečně: „Jsem na ostrově devět měsíců a naštěstí jsem už získala pobyt. Nechci nikam dál do Evropy, chci zůstat tady, na Lesbu. Mám čtyři děti. Manžel v Iráku je nezvěstný,“ svěřuje se.

U vedlejšího stolu šije mladý Pákistánec Šuhajb. „Člověku se při té práci vkrádala spousta myšlenek a vzpomínek. Na začátku jsem u toho hodně přemýšlel. Ale už je to dávno, už jsem tady tři roky,“ říká.

Všechno se dá použít

Nově se v dílně snaží o ještě důkladnější recyklaci – začali využívat i výplň ze záchranných vest. „Tohle je pěna z vnitřku vesty. Je to takový ošklivý materiál, není pro něj uplatnění a nedá se ani pálit. Vycpáváme tím tahle látková sedátka pro děti. Vybavili jsme jimi už nedaleké knihkupectví,“ ukazuje Elizabeth.

I tahle praktická kostka na sezení nese charakteristickou značku zdejší uprchlické produkce – svítivě oranžovou barvu.

Projekt návrhářek Tiny a Beatrice pomáhá uprchlíkům, kteří už získali na Lesbu azyl, a současně zbavuje ostrov nevzhledných skládek.
Spustit audio
autoři: Štěpán Macháček, Anna Duchková|zdroj: Český rozhlas