Před 90 lety vzniklo Československo

V dnešní Pod kůži si devadesátiletou historii samostatného státu připomínáme na vývoji vztahů mezi Čechy a Slováky. Základem jejich národního osvobození a vytvoření společného státu byl čechoslovakismus, koncepce, která vychází z představy o existenci československého národa, který je složen z Čechů, hovořících českým jazykem, a Slováků, hovořících slovenským jazykem. Jeho nejvýraznějším stoupencem byl Tomáš Garigue Masaryk. Po vzniku republiky se stal čechoslovakismus státní doktrínou, která byla zakotvena v ústavě z roku 1920.

Myšlenka společného státu vznikla díky pragmatickému přístupu odbojářů. Československý národ by měl v novém státě dostatečně silnou většinu proti Maďarům a Němcům, větší stát je samozřejmě i ekonomicky silnější. Navíc neexistovaly jazykové problémy. Západ kromě toho velmi pozitivně vnímal, že se nějaké dva národy uměly dohodnout. "Je tomu deset let, co vykoupený národ vzal do svých rukou správu věcí svých. Je tomu deset let, co se uskutečnil odboj nikoliv čtyřletý, ale staletý. Odboj proti cizovládě, zlovládě, nesvobodě. Odboj, který byl částí obecného zápasu o lepší, svobodnější, demokratičtější řád světa," prohlásil Tomáš Garigue Masaryk 28. října 1928 v poselství Československému národu.

Na vzniku Československa přesto leží určitá morální zátěž. Zabránilo českým Němcům připojit se k Německu, což požadovali, protože princip zachování českých historických hranic postavil nad právo na sebeurčení českých Němců. Podobně Maďaři uznávali právo Slováků na sebeurčení, ale stejně jako Češi si i oni chtěli zachovat své historické hranice. Maďaři i Němci se pak cítili uražení a Československo neuznávali.

Naplno to dávali najevo, když bylo republice 20 let. "Měli jsme a máme jediný problém, který jest a byl na našem území po celá staletí problémem obtížným, stále nové řešení vyžadující. Otázku národnostní," přiznával prezident Edvard Beneš v předmnichovských dnech 1938. Vysídlením pohraničí si poválečné Československo vyřešilo národnostní problém. O větší slovo se ale hlásili Slováci, byť v totalitním režimu jen velmi opatrně.

Využili příležitosti, která přišla s uvolněním poměrů v druhé polovině 60. let. "Ve spolupráci se Slovenskou národní radou jsme připravili nový ústavní zákon o československé federaci s velkou autonomií České a Slovenské republiky, které měly jenom ve vrcholných orgánech federace, jako jsou mezinárodní vztahy, obrana a podobně fungovat nadále jako dvě více méně silně samostatné republiky," řekl tehdejší předseda České národní rady Čestmír Císař.

Zákon byl přijat 28. října 1968, republice bylo tehdy 50. Nepomohlo to. Pětasedmdesátých narozenin se už společný stát Čechů a Slováků nedožil. "Nejvýraznějším, z minulosti zděděným a desetiletí neřešeným konfliktem byl česko-slovenský vztah, který poznamenal celá první tři léta naší svobody. Minulé české, slovenské a ani federální reprezentaci se bohužel nepodařilo převézt soužití Čechů a Slováků v jednom státě na nové spolehlivé základy," prohlásil tehdejší předseda české vlády Václav Klaus na první schůzi českého parlamentu 1. ledna 1993 v den vzniku České republiky po rozdělení federace.

Dlouholeté emancipační úsilí slovenského národa vyvrcholilo rozdělením federace a osamostatněním obou jejích částí v roce 1993. Na konci loňského roku ale, díky vstupu do Schengenského prostoru, státní hranice opět zmizely.

Češi a Slováci opět spolu

Dnešní Pod kůži věnujeme historii vztahů mezi Čechy a Slováky, kteří před 90 lety vytvořili společný stát. Před 15 roky se jeho historie rozdělením federace uzavřela. O tom, že to mnozí Češi a Slováci těžce nesli, nás přesvědčí reportáž, která zachycuje okamžiky, kdy se obě republiky k sobě více přiblížily, protože mezi nimi zmizela státní hranice.

Hraniční přechod ve Starém Hrozenkově. Jsou tady ministři, jsou tady zástupci samosprávy, ale hlavně asi tři stovky lidí z obou stran hranice, tedy ze Starého Hrozenkova na jedné straně a z Drietomy na straně druhé. "Po čtrnácti letech opět spolu, co k tomu říct?" řekl jeden z obyvatel Starého Hrozenkova, který se těší na to, že Češi a Slováci budou zase spolu v Schengenském prostoru.

"Hranice je pomyslná čára, kterou by lidé měli sice respektovat, ale hranice by neměly dělat problémy, zejména těmto pohraničním obcím a obyvatelům, kteří tu žijí. Vždyť máme rodiny jak na české straně, tak na slovenské. Proto byl od prvopočátku nesmysl, když se to tvořilo. Teď jsem rád, že ten nesmysl, který se tehdy vytvořil, se ruší," doplnil soused ze slovenské strany hranice.

"Líbí se mi, že je tady zadarmo guláš a pro rodiče svařák. Ještě se mi líbí, že budeme moct jezdit na Slovensko a nebudeme muset ukazovat průkazy a tak," svěřil se svými pohnutkami, kterého přiměli k návštěvě oslav otevření česko-slovenských hranic, místní chlapec.

Největší tlačenice je kolem červeno-bílé závory, která je napříč silnicí postavena. Ministři vnitra obou zemí ji přeříznou. To se také stalo za obrovského jásotu přihlížejících a vzápětí začala hrát hudba. "Místy se tu sloužilo těžce, ale byl tu výborný kolektiv, výborní lidé, práce to byla zajímavá. Takže pocity jsou výborné, ale smíšené," popsal jeden z pohraničníků, který na česko-slovenské hranici sloužil a dodal, že nyní budou muset opustit své přátelé a známé, protože služba pohraničníky čeká na jiných místech. Jako poslední, kdo na hraniční přechodu dostali razítko do pasu, byli ministři obou států.

Emancipaci Slováků tlumil totalitní režim

Devadesáté výročí vzniku Československé republiky si v pořadu Pod kůži připomínáme z pohledu vztahů mezi Čechy a Slováky.

Navzdory tomu, že se čechoslovakismus stal podle ředitele Ústavu světových dějin na Univerzitě Karlově Martina Kováře historiky často kritizovaným, tak v letech 1918 a 1919 a ještě na počátku 20. let asi jiné východisko nebylo. "Masaryk, Beneš a jejich političtí spojenci to věděli a tohle byl logický výsledek," řekl. Doplnil přitom, že sice existovaly síly, které čechoslovakismus odmítaly, ale byly tak minoritní, že ve velké politice nestály za řeč.

V roce 1918 fakticky neexistoval slovenský politický národ a čechoslovakismus byl vyhlášen z Prahy. V českých zemích tak vznik Československa vnímali jako logické pokračování české státnosti a v tomto smyslu to chápala i většina slovenské veřejnosti, pokud se o politické záležitosti zajímala. "V roce 1918 a 1919 tady nebyl žádný zásadní problém," uvedl Martin Kovář. Čechoslovakismus a Československo v těchto letech výrazně slovenskému národu prospěly. S tím, jak pokračovala emancipace Slováků, začínaly ve 30. letech zaznívat kritické hlasy. "Tam jsme u jádra problému. Nakolik Praha tyto hlasy reflektovala, brala je vážně?" tázal se historik.

Větší snahy o větší emancipaci Slováků později do jisté míry tlumil totalitní režim. Podle Martina Kováře se to projevilo například tím, že státní funkce začínaly být dělené. "Je to nesmírně zjednodušené, ale v této zjednodušené formě můžeme říct, že ano," řekl Martin Kovář a dodal, že podobně fungovala třeba Titova Jugoslávie, kde autoritativní režim dokázal utlumit spory mezi jednotlivými národy.

Datum 28. říjen 1918 znamená v naší historii hodně. Je spojeno se vznikem samostatného československého státu. Jakým způsobem vůbec ctíme význam 28. října 1918? To bude otázka, na kterou se bude snažit odpovědět Pod kůže v úterý 28. října. Nalaďte si proto Radiožurnál po 11. hodině.

Náměty na reportáže a dotazy můžete posílat na naší e-mailovou adresu podkuzi@rozhlas.cz.