Před 20 lety začala válka v Sarajevu. Svět jen přihlížel
V Bosně si připomínají začátek téměř čtyřleté blokády Sarajeva. Dnes je tomu 20 let, co Bosna a Hercegovina vyhlásila nezávislost na Jugoslávii. S jejím oddělením nesouhlasili bosenští Srbové, a tak došlo k ozbrojenému konfliktu mezi bosenskými muslimy, Srby a Chorvaty, nejhoršímu od druhé světové války. Má na svědomí téměř 100 tisíc životů a země se z následků války dodnes nevzpamatovala.
V Sarajevu je krásný slunečný den, lidé korzují po hlavní ulici, sedí v kavárnách a vzpomínají na to, jak sem přesně před 20 lety začaly dopadat první granáty.
„Byl stejný slunečný den jako je dnes. Dnes na nás ovšem nestřílejí. Tehdy začaly padat granáty, střílelo se a nad městem se objevily válečné letouny. Srbští sousedé a přátelé začali opouštět město, zaujali pozice v horách nad Sarajevem a zahájili středověkou blokádu, která trvala 1440 dnů,“ vzpomíná Bahrudin Fazlič, bývalý důstojník. Dnes je v důchodu a předsedá svazu bosenských skautů.
„V Sarajevu zahynulo 12600 lidí, z toho 1600 dětí, ale nevzdali jsme se. Přežili jsme čtyři roky blokády a tři těžké zimy. Neměli jsme takové štěstí jako vy – Češi a Slováci. Náš rozchod dopadl jinak,“ dodává.
Přátelé se obrátili proti nim
Už několik dní před smutným 20. výročím blokády Sarajeva se v centru města shromažďují veteráni války a vzpomínají na den, kdy začala válka. Pořádají petici za přejmenování ulic na počest padlých vojáků a prvního sboru bosenské armády. Jedním z velitelů obrany Sarajeva byl Ismet Dahić, tehdejší policejní šéf.
„Zpočátku jsme si mysleli, že to bude jen taková epizoda a že válka rychle skončí. Dny ale plynuly a situace byla stále těžší. Agresor byl silnější. Nejvíce nás zaskočilo, že proti nám bojovali lidé, s nimiž jsme společně seděli ve školních lavicích a jedli u jednoho stolu,“ vzpomíná.
„Zbraně jsme si vyráběli sami. Nejprve jsme měli jen lovecké pušky. V kasárnách nezbylo téměř nic. Holé životy jsme bránili holýma rukama. Kolem Sarajeva bylo rozmístěno 1860 děl o ráži od 80 do 260 milimetrů. Každý den do města dopadaly nejméně tři tisíce projektilů, kulky vypálené odstřelovači nepočítaje,“ popisuje Hilma Kovać, který pomáhal budovat bosenskou armádu z pozice důstojníka.
Pušky vyráběli z vodovodních trubek
Městu v prvních dnech a týdnech války zoufale chyběly zbraně, ty se sem začaly tajně dovážet až později – lesními cestami přes horu Igman a tunelem, který obránci Sarajeva vykutali pod butmirským letištěm. Do té doby ale museli projevit značnou vynalézavost.
„Když vám řeknu, že jsme pušky vyráběli z vodovodních trubek, nebudete tomu věřit. Jako munici jsme používali lovecké střelivo. Museli jsme vytvořit dojem, že máme dost zbraní, a to se nám podařilo. Srbové město nedobyli. Sny o velkém Srbsku a velkém Chorvatsku se rozpadly,“ prozrazuje Hilma Kovać.
Bosenští Chorvaté a muslimové bojovali proti Srbům bok po boku. Později se pustili do sebe a zničili Mostar, jedno z nejkrásnějších měst bývalé Jugoslávie. Velitelem chorvatské brigády v Sarajevu byl Vladko Pešikar.
„Chopili jsem se zbraní už v roce 1991, takže jsme byli svým způsobem na válku připravení. Ani my jsme však nečekali, že bude trvat tak dlouho. Čtyři roky jsme žili jako ve velkém koncentračním táboře. Nikdo nevěděl, jestli se dožije zítřka,“ vzpomíná.
Delší než blokáda Leningradu
Válku zázrakem přežil i první velitel prvního sboru bosenské armády v Sarajevu generál Vahíd Karavelić: „Koncem roku 1991, po vypuknutí války ve Slovinsku a Chorvatsku, jsem s celým svým praporem dezertoval z Jugoslávské lidové armády. Začal jsem organizovat osvobozenecké síly v Bosně, ale zajali mě a odsoudili k trestu smrti,“ vzpomíná.
Muslimsko-chorvatské síly ale v té době zajaly skupinu srbských důstojníků v Sarajevu. Generála Karaveliće, stejně jako zajatého prezidenta Aliju Izertbegoviće, za ně vyměnili.
Bosenští váleční veteráni dodnes nemohou pochopit, proč svět tak dlouho a bezmocně přihlížel nekrvavějšímu konfliktu v Evropě od dob druhé světové války.
„Sarajevo zažilo na konci 20. století něco, co zažila je málokterá města v Evropě. Jeho blokáda trvala déle než blokáda Leningradu. Ke konfliktům mezi lidmi, skupinami, národy nebo i celými státy dochází a bude docházet. Největší problém je, že mezinárodní společenství a OSN netečně válku pozorovaly celé čtyři roky a nedokázaly ji zastavit,“ domnívá se generál Karavelić.
