Práce pro charitu mě pohltila, neumím z toho vůbec vystoupit, říká spisovatelka Nesvadbová

„Je obrovský rozdíl, jestli člověk skončí v ústavu na lůžku, nebo dostane šanci v chráněném bydlení, dokáže si sám uvařit čaj, případně získá práci jako kuchař v naší kavárně Mezi řádky,“ popisuje Nesvadbová, proč si vybrala zrovna práci s postiženými lidmi.

Čtěte také

Hrozí kolaps domácí péče, sestry odejdou za penězi do nemocnic, varuje koordinátorka Charity ČR

Handicapovaným spoluobčanům pomáhá už 15 let. „Začalo to tím, že mě oslovil jeden můj dobrý kamarád, jestli bych mu nepomohla sehnat autobus pro mentálně handicapované lidi z ústavu v Kladně. Vyrobila jsem nějaké tašky, poprosila o pomoc kamarády a uspořádali jsme první filantropickou akci,“ vzpomíná na své začátky v neziskovém sektoru.

Od té doby společně s kamarádem Jakubem Knězů provozuje skupinu Etincelle, která v současnosti zaměstnává 160 lidí s handicapem. „Máme kavárny, pekárnu, mandlovnu nebo úklidovou službu. Teď stavíme pražírnu kávy. Postupem času se na to ale začaly nabalovat další a další aktivity. A tak vznikl nadační fond Be Charity,“ říká Nesvadbová.

Charita na plný úvazek

„V současnosti mi práce v neziskovém sektoru zabírá asi 80 % celkového pracovního času. Původně jsem tomu chtěla věnovat jeden rok života. Ale ten rok byl natolik úspěšný a s holkama nás to tak moc baví, že z toho neumím vystoupit,“ přiznává spisovatelka, která svými aktivitami do současnosti dokázala vybrat přes 16 milionů korun.

„Snažíme se pomáhat kontinuálně a podporovat naše děti celá léta. Proto si s každým dalším dítětem říkám, že tohle je na nějakou dobu poslední. Jenomže čím víc pracujeme, tím víc lidí nám věří. Tím víc peněz dokážeme dát dohromady. A tím více lidí podpořit. Je to taková krásná spirála,“ říká Nesvadbová s tím, že fond Be Charity se v současnosti stará o 64 dětí. Zdaleka přitom nemusí jít jen o děti ze sociálně slabších rodin.

„Rehabilitace jsou drahé. Jedna průměrná třítýdenní rehabilitace stojí více jak 70 tisíc korun. Tolik peněz má málokdo. Takže pomáháme rodinám, ve kterých je tatínek programátor nebo lékař, stejně jako rodinám, kde je maminka učitelka nebo kadeřnice. A máme ve fondu i rodiny, ve kterých jsou děti polovičními sirotky. Tam je finanční situace o to těžší,“ popisuje.

Poslední pětina

„Něco mě musí i živit. A tak v těch posledních 20 % času píšu knihy,“ svěřuje se autorka, která právě dokončuje svou už čtrnáctou knihu. „Je to román o ženě, která neumí vystoupit ze svého osudu. Neumí se ubránit lásce. Nechci říkat, že to je smutná knížka. Je hodně ryzí a extrémně otevřená. Ve všem jde na dřeň. A to ještě trošku víc než ty předchozí,“ říká.

Čtěte také

Lidé by se měli brát až po narození dětí. Celá rodina si to užije, myslí si Tereza Maxová

Inspiraci pro své romány bere Barbara Nesvadbová nejen ze svého života, ale především ze svého bezprostředního okolí. „Mám velké štěstí, že lidé kolem mě prožívají tolik různých příběhů. Mě si ty příběhy vlastně samy nalézají,“ vysvětluje.

„Jsem zvědavá, jak konkrétně tenhle příběh ženy přijmou,“ prozrazuje spisovatelka a dodává: „Vlastně bych hrozně ráda chtěla poděkovat svým čtenářkám, že si stále ještě moje knížky kupují. To díky nim můžu dělat především charitativní práci, která mě tak baví.“

Poslechněte si celý rozhovor Tatiany Čabákové s Barbarou Nesvadbovou a dozvíte se mimo jiné, jak se pořádá bazar luxusního zboží, který vydělá za pár hodin přes milion korun, jak vypadá práce pro český UNICEF, co si Bára Nesvadbová odvezla ze Rwandy nebo proč během premiéry divadelní hry na motivy svého románu seděla na chodbě.