Polská církev za komunismu zažila hromadné zatýkání i vraždy kněží
„Role a význam institucí historické paměti“ – tak znělo téma konference, která se před několika dny uskutečnila v Senátu v rámci mezinárodního festivalu proti totalitě Mene Tekel. Vystoupil na ní i historik Łukasz Kamiński, který je ředitelem polského Ústavu národní paměti. Jedním z hlavních témat výzkumů této instituce je i problematika represí proti církvím v Polsku – Ústav národní paměti totiž také vyšetřuje kriminální zločiny proti představitelům církví, vydal o tomto tématu více než stovku knih a uspořádal řadu výstav.
Podobně jako u nás, i v sousedním Polsku prožívala církev za komunismu velmi těžké období. V roce 1950 byly zkonfiskovány církevní pozemky, kláštery a církevní školy byly rušeny a došlo ke znárodnění nejdůležitější charitativní organizace Caritas. Likvidován byl i církevní tisk a knižní vydavatelství. Kněží a řeholníci byli zatýkáni a dokonce zabíjeni. Roky 1952 a 1953 přinesly zatčení a tříletou internaci kardinála-primase Stefana Wyszyńského.
Jedna z nejdůležitějších publikací, kterou Ústav národní paměti (Instytut Pamięci Narodowej) o persekuci církve v Polsku vydal, je kniha věnovaná metodám, jež tajná policie používala ke sledování církve a k pronikání do jejích struktur (Metody pracy operacyjnej aparatu bezpieczeństwa wobec kościołów i związków wyznaniowych 1945-1989). O jaké metody se jednalo, líčí ředitel tohoto ústavu Łukasz Kamiński.
„V prvním období do roku 1956 to byly velmi brutální metody výslechů, bylo uvězněno asi sedm set kněží, řádových sester a řada dalších osob. Dokonce se v té době vyskytovaly případy zavraždění kněží. Po roce 1956 přišla nový vlna represí, které byly poněkud sofistikovanější. Byly tam stále metody jako zatýkání, ale už ne v tak velké míře. Hlavní metodou začalo být sledování kněží a vytvoření široké sítě agentů uvnitř církve. Podle mého názoru komunisté pochopili, že není možné zničit celou církev a proto se zaměřili spíš na její ovládnutí. Ale neznamená to, že by zcela opustili brutální metody, například v roce 1972 byla v rámci tajné služby vytvořena zvláštní, velmi tajná skupina, takzvaná skupina D, což byla zkratka ze slova dezintegrace čili rozklad. Používali rozličné metody, například vytvářeli padělané dokumenty, aby provokovali nenávist uvnitř církve, používali také metody bití nebo dokonce zabití, například otec Popiełuszko byl zavražděn důstojníky skupiny D.“
Otec Jerzy Popiełuszko byl zavražděn v roce 1984 a zdaleka nebyl poslední obětí.
„Poslední tři kněží byli zabiti v roce 1989 – byl to otec Niedzielak, Zych a Suchowolec. Samozřejmě vzniká otázka, proč k tomu došlo v tomto pozdním období? Poslední z nich – otec Zych – byl zabit po částečně svobodných volbách v roce 1989. Můj osobní názor je, že některé skupiny uvnitř tajné služby chtěly zhatit vyjednávání mezi opozicí a vůdci komunistické strany.“
Co se týče vražd polských kněží z 80. let, není jejich vyšetřování moc úspěšné, protože je velmi těžké najít důkazy o pachatelích. Vše bylo připravováno v naprosté tajnosti.
