Pohraničí a dědictví minulosti
Od odsunu německého obyvatelstva z Československa uplynulo už 60 let a zdálo by se, že není důvod si tuto skutečnost připomínat. Zapomenout na ni nám ale nedávají nejen rakouské a německé krajanské spolky, nýbrž i podoba našeho dnešního pohraničí. Stále více mladých lidí se ptá, jak je možné, že byly zničeny tak veliké materiální i kulturní hodnoty. Stále více lidí se nespokojuje se stereotypy ve výkladech naší minulosti a zajímá se o to, kdo postavil města a vesnice, zámky a kostely v našem pohraničí, jak žili ti lidé, čemu věřili, oč usilovali a čím se tolik provinili, že mnohdy byly zneuctěny i hroby jejich předků.
Stačí se rozjet třeba do Aše nebo do vesnic Slavkovského lesa, aby si člověk uvědomil, že zde došlo k čemusi, co se nám ještě stále nedaří napravit. Jakoby celou tu oblast někdo ukradl a pak nevěděl, co s ní. Jenomže to trvá už 60 let. Jaké jsou po tolika letech následky největšího transferu obyvatelstva od třicetileté války? Co odtud navždy zmizelo a už to nejde vrátit? Jak to dopadlo s duchovním dědictvím pohraničních oblastí? Podařilo se nám navázat alespoň na něco, co zde vytvořili naši němečtí sousedé? A jak jsou na tom lidé - stále jsou pro ně Němci revanšisty, nebo už se z nich postupně stali sousedé a rovnocenní partneři? Řadu takových otázek si klade i sociolog a regionální historik, šéfredaktor krajanských novin Landeszeitung Lukáš Novotný, který je hostem dnešních Výzev přítomnosti. Pořad připravil Petr Vaďura.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
