Pohled na Lucembursko jako na bankovní velmoc
Lucembursko bylo v době zrodu sjednocující se Evropy ocelářskou velmocí, proto také bylo součástí prazákladu Evropské unie evropské společenství uhlí a oceli. Záhy ale přesedlalo na výnosnější zboží, totiž na peníze. A dnes je velmocí bankovní. Jak v reportáži z blízka zjistil zpravodaj v zemích Beneluxu Pavel Novák, v kampani před volbami do Evropského parlamentu půjde také hlavně o peníze, přesněji o diskrétnost lucemburských bank.
Pavel NOVÁK:
Malé barevné papírky, ale když jich je hodně, mohou dokázat velké věci peníze. V lucemburských bankách je mají uložené i tři procenta českých firem. Proč? Protože Lucembursko téměř nadevše ctí bankovní tajemství. Tato loajalita vůči klientovi se ale nelíbí Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, která Lucembursko spolu se Švýcarskem a Rakouskem zařadila na takzvanou šedou listinu zemí, ne zcela spolupracujících v otázkách daňových povinností klientů jejich peněžních ústavů.
Mario HIRSCH, ředitel Institutu Pierra Wernera:
Ostatní členové Evropské unie na nás ukazují, že jsme daňový ráj, pračka špinavých peněz a tak podobně, ten nátlak na Lucembursko, Švýcarsko a také Rakousko samozřejmě vzrostl kvůli hospodářské krizi. Vlády si více hlídají daňové příjmy. Už jim tedy není jedno, že někdo obchází své daňové povinnosti. Bankovní tajemství tedy bude všeobecným tématem našich voleb.
Pavel NOVÁK:
Říká ředitel Institutu Pierra Wernera, někdejšího lucemburského premiéra, Mario Hirsch. Téma bankovního tajemství do značné míry ovlivní i volby do Evropského parlamentu. Problém je v tom, že zároveň s těmi evropskými se v Lucembursku konají i národní parlamentní volby. Při hlasování o pouhých šesti lucemburských poslancích europarlamentu převáží domácí otázky a bude se tedy mluvit i o hrdosti na serióznost zdejších bank. Právě finanční služby totiž vytvářejí hlavní část domácího bohatství. Dnes je bankovnictví tahounem lucemburské ekonomiky. V šedesátých a v sedmdesátých letech to bylo ocelářství, pracovalo v něm třicet tisíc lidí. Dnes o skoro dvacet tisíc lidí víc pracuje v lucemburských bankách. Když si dají Lucemburčané na misky vah, jestli se plně podřídit Unii a zcela uvolnit své bankovní tajemství, nebo ji jen nezbytně omezit a být stále atraktivní zemí pro podnikatele, je volba jasná.
Mario HIRSCH, ředitel Institutu Pierra Wernera:
Panuje samozřejmě všeobecná shoda mezi všemi stranami, které jdou do voleb, že otázka bankovního tajemství je národním zájmem a je proto nutné je bránit. To bude muset dělat každá zodpovědná vláda.
Pavel NOVÁK:
Říká Mario Hirsch. Sáhnout na lucemburské bankovní tajemství by podle Michala Wittmanna, finančního analytika žijícího už přes třicet let v Lucemburku, oslabilo nejen Lucembursko, ale celou Unii.
Michal WITTMANN, finanční analytik žijící v Lucembursku:
Státy Evropské unie, hlavně Francie a Německo, se domnívají, když se zruší bankovní tajemství, že jim to naplní státní kasy v rámci dnešní ekonomické krize a hlavně málo placených daní, toto je hluboký omyl, protože nejenom, že v Lucembursku podle mě nejsou velké peníze nějakých daňových kriminálníků, ale dojde bohužel možná k ochuzení Evropské unie, protože jestliže Lucembursko nebude mít bankovní tajemství, větší investoři odejdou ihned do Singapuru nebo do Panamy a tím pádem Evropská unie ztratí svého investora, ale tím pádem dojde k tomu, že Lucembursko by strašně ztratilo, ale ještě víc by ztratila Evropská unie.
Pavel NOVÁK:
Sami lucemburští voliči mají tedy co do diskrétnosti svých bank jasný postoj a ten nehodlají změnit.
Mario HIRSCH, ředitel Institutu Pierra Wernera:
Prakticky každý souhlasí s tím, že bankovní tajemství je jen v jistém ohledu respektování soukromí osobního života.
Pavel NOVÁK:
Řekl za všechny Lucemburčany šéf Institutu Pierra Wernera Mario Hirsch. Pavel Novák, Český rozhlas, Lucembursko.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.
