Podnikání v realitách - byznys bez většího rizika

Střechy domů

Při nákupu či prodeji nemovitostí jde o velké peníze. Pro většinu z nás se jedná buď o životní úspory nebo finanční závazek na desítky let. O to víc si musíme pohlídat, komu tuto transakci svěříme. Při výběru realitní kanceláře musíme být proto opatrní. Tento lukrativní byznys u nás totiž může dělat kdokoli a kontrola na kvalitou jeho práce není téměř žádná. K problematice realitních kanceláří ve studiu Radiožurnálu promluvil předseda dozorčí rady Asociace realitních kanceláří Ivo Gavlas.

Shánění bytu, domu nebo jen podnájmu je dobrodružství, na které musí být člověk náležitě vybavený. Zaprvé penězi, ale hlavně - aby nesplakal nad výdělkem a neskončil pod mostem, zkušenostmi. U shánění nemovitostí přes realitní kancelář se většinou musíte vybavit ještě trpělivostí a schopností neskočit na triky realitních makléřů.

"Tady máme koupelnu, úplně exkluzivní. Dvě umyvadla. To jsem nikdy neměla. Záchod je vcelku normální, dokonce co přijel můj táta, tak opravil zámek a dá se tady zamykat. Tady máme kuchyň. A úplně úžasný výhled až na Petřín z balkónku," provedla nás svým bytem Květa.

Květa se skutečně má čím chlubit, byt v centru Prahy, v secesním udržovaném domě, s výhledem na špičku petřínské rozhledny. Cesta k tomuto bydlení ale nebyla jednoduchá. "Byla to celkem komplikovaná cesta. Nejhorší bylo jednání s realitními makléři. Ukázalo se, že to, co inzerují, není to, co je skutečně v nabídce. Protože jsme se spojili ještě s kamarádkou, která také hledala samostatné bydlení, tak jsme si říkaly, že dva samostatné pokoje budou ideální. Nicméně člověk prochází různé nabídky a přitom zjistí, že pokoje jsou průchozí, absolutně nevhodné pro bydlení dvou samostatných osob. Například když vám nabízejí mezonet a ještě se do telefonu ptáte, jestli má skutečně cenu tam jet, ztratíte dvě hodiny pracovního dne, protože jindy ta realitka nemá čas a potom zjistíte, že jeden pokoj je průchozí a druhu absolutně nepřizpůsobivý pro bydlení dvou osob. Tak je to lehká deziluze," nastínila peripetie při hledání bytu Květa.

Květa vyšlapala hodně schodů, než našla to, co hledala. Ale ani když už si nemovitost nebo byt vyberete, nemáte vyhráno. Zvlášť když vám realitní makléř tak nějak zapomene říct, že pronajímatelé mají poněkud specifické požadavky nebo že jich je, jako se jednou stalo Květě, víc. "Jednou jsme našly úžasný privát v centru Prahy, rekonstruované byty. Realitní makléř říkal, abychom se přišly podívat, že nás chce vidět majitelka. Za dva dny si vzpomněl, že nás chce vidět ještě další spolumajitelka. Nakonec jsme zjistily, že spolumajitelé jsou čtyři, z čehož jeden zrovna zemřel. Takže se jednání celkem komplikovalo. Bylo to ale až poté, co jsme složily kauci na pronájem. Pak jsme ji složitě získávaly zpět," uzavřela Květa.

A poučení na závěr? Důvěřuj, ale prověřuj. Asi jako ve všem a všude, kde jde o peníze.

Jiný úhel pohledu: Makléř může být každý, je to tragédie

Jako v každé oblasti podnikání, i v obchodu s realitami se najdou lidé různí. Jako klienti bychom se měli před výběrem realitní kanceláře poptat ve svém okolí na zkušenosti jiných, navštívit raději hned několik firem a dát na svůj instinkt při osobním kontaktu s realitním makléřem. Při nákupu nebo prodeji nemovitosti nejde o malé peníze a kromě transakce finanční musíme počítat s tím, že bude třeba vyřídit i poměrně složité právní záležitosti- a to chce jistotu, že je obchodní partner hodný naší důvěry a že se o nás nepřestane starat v okamžiku, kdy dostane na účet nemalou kauci.

Když si do internetového vyhledávače zadáte heslo realitní kancelář, máte co číst několik hodin. V České republice má živnostenský list na podnikání v realitách na 40 tisíc subjektů, skutečně aktivních jich je něco mezi třemi až čtyřmi tisíci. Obchodníkem s realitami se u nás totiž může stát kdokoli.

"Práh je prakticky žádný. Stačí když máte ukončené základní vzdělání a čistý rejstřík. Žádné vzdělání po vás není požadováno. Je to samozřejmě tragédie," řekl generální sekretář Asociace realitních kanceláří Jan Borůvka a doplnil: "Je to právě proto, že v některých kruzích, možná našich legislativců, je pokládáno za činnost přivedení jedné a druhé strany k sobě a žádné navazující služby. Zeptejte se kteréhokoliv klienta, zejména těch stěžovatelů, co očekávají, že od realitní kanceláře dostanou. Vždycky to je související služba, pomoc s celou zakázkou počínaje odhadem ceny, prohlídkou nemovitosti, nabízení té nemovitosti, pomoc se smlouvou, právní zajištění. Ta soustava povinností a nutných schopností je opravdu veliká, a to, že u nás nemusí být vzdělání vůbec žádné, je tragédie."

Pro podnikání v realitách chybí i kvalitní legislativa, která by chránila jak klienty, tak realitky. Snaha o změnu tu byla. Ale podle karlovarského podnikatele v realitách Ivana Mikeše, byla to snaha marná. "Jako asociace jsme iniciovali nový zákon o realitních kancelářích, kdy jsme zhruba před pěti lety oslovili poslance parlamentu, předložili jsme jim paragrafované znění, které vycházelo ze zákona, který tu platil od roku 1925 za první republiky, byl velmi sofistikovaný a velmi dobrý. Poslanci se nám, v uvozovkách, vysmáli."

Pokud tedy budete mít smůlu a narazíte při koupi, pronájmu nebo prodeji nemovitosti na podvodníka, nebo kulantněji řečeno na neprofesionální přístup realitní kanceláře, nic než návštěva právníka a případný následný soud vás nečeká. Nad realitkami totiž není žádný kontrolní orgán, například profesní komora. Ten funguje ve formě dozorčí rady jen nad společnostmi, které jsou v Asociaci realitních kanceláří a těch je něco málo přes dvě stě. Potvrdil nám to advokát Richard Girlich, u kterého už řada poškozených skončila.

"Kromě soudu, jedině že se smluvní strany, to znamená zájemce, popřípadě prodávající dané nemovitosti domluvíte s realitní kanceláří na rozhodčím soudu, popřípadě na rozhodčím řízení. Nikdo jiný takto nefunguje. Co se týče Asociace realitních kanceláří, popřípadě jiných asociací působících na realitním trhu, například Asociace pro rozvoj trhu s nemovitostmi, jsou spíše zájmové skupiny, nejedná se o klasickou postihovou organizaci, která by mohla vyškrtnutím ze svého seznamu pozastavit činnost nebo něco takového," dodal Richard Girlich.

Ivo Gavlas: V zahraničí je legislativa mnohem přísnější

Obchodovat s realitami může v České republice téměř každý. Stačí k tomu základní vzdělání a čistý trestní rejstřík. Ani v ostatních zemích Evropské unie není v této oblasti jednotný systém a kritéria pro udělení živnosti jsou různá. I proto se mezi seriózními realitními kancelářemi mohou objevit, a ze zkušeností řady lidí také objevují, lidé, na které se klient nemůže spolehnout.

Obchod s nemovitostmi je podle předsedy dozorčí rady Asociace realitních kanceláří Ivo Gavlase velmi složitá záležitost. Realitní kancelář musí ovládat občanské právo, obchodní právo, konkurzní právo, stavební právo, daňové právo a obchodní vyjednávání. "Mrzí mě, že na rozdíl od jiných zemí v České republice je to úplně volná živnost, čili obchodovat s nemovitostmi může kdokoliv, kdo má čistý rejstřík a nemusí mít dokonce ani základní školu," uvedl Ivo Gavlas.

Ve světě realitní kanceláří sice neexistuje profesní komora, jako je tomu například u lékařů, nicméně některé obchodníky s nemovitostmi sdružuje Asociace realitních kanceláří, která má své orgány. Jedním z nich je pak dozorčí rada, která má podle Ivo Gavlase poměrně rozsáhlé kompetence. Může řešit stížnosti klientů na členské realitní kanceláře, a to od vyjednání smíru mezi klientem a realitní kanceláří, přes sankce až po navrhnutí vyloučení realitní kanceláře z asociace.

Jak ale Ivo Gavlas doplnil, většina stížností, které asociace od klientů obdrží, je na nečlenské realitní kanceláře. Takové ovšem vyřizovat nemůže. Ze stížností, které přicházejí na členské realitní kanceláře, se zhruba ve dvaceti procentech případů postaví za klienta. "Musíme si uvědomit, že ve většině případů si klient stěžuje, že zaplatil příliš vysokou provizi dohodnutou ve smlouvě. Potom má pocit, že by měl platit méně," řekl Ivo Gavlas. Klient se na asociaci může také obrátit, aby mu pomohla vybrat realitní kancelář, se kterou pak může v budoucnu spolupracovat. "Od toho tady také jsme," doplnil.

V porovnání se zahraničím, je legislativa v České republice k realitním kancelářím mnohem mírnější. Například ve Spojených státech musí realitní makléř každé dva roky absolvovat kurz a může dělat pouze makléře. Pokud by ovšem chtěl být vlastníkem realitní kanceláře, tak musí absolvovat podstatně složitější kurz a každé dva roky musí získávat certifikát. V Evropské unii funguje Evropská rada realitních profesí, jejímž účelem je sjednocovat podmínky pro výkon realitní praxe v rámci Evropské unie.