Podle studie EU se Romové ke svému romství spíš nehlásí. Bojí se diskriminace

80 % Romů v Evropské unii žije pod hranicí rizika chudoby. Každý třetí Rom žije v bytě bez vody a každé třetí romské dítě žije v rodině, ve které některý z jejích členů šel spát alespoň jedenkrát v průběhu jednoho měsíce hladový. Tvrdí to průzkum Evropské unie týkající se diskriminace Romů.

Zjištěná fakta upozorňují na jednoznačnou skutečnost, že největší etnická menšina Evropské unie stále čelí diskriminaci a nerovnému přístupu k různě životně důležitým službám. Slovensko není výjimkou. Pokračuje Štefan Ivanco z poradny pro občanská a lidská práva:

„Přesto, že je Slovensko za tento problém dlouhodobě kritizováno ze strany mnohých mezinárodních organizací na ochranu lidských práv, zodpovědní politici a političky jednoduše nedělají dost pro to, aby něco řešili.“

Na to reaguje ministr zahraničních věcí Miroslav Lajčák:

„Jde o komplexní problém, otázku, které se věnujeme po desetiletí a kterou nedokážeme uspokojivě vyřešit. Osobně nemám pocit, že je problém v inkluzi do evropské společnosti.“

Nebát se promluvit

Diskriminace není cizí ani romskému aktivistovi Ivanovi, který se s ní v minulosti setkal u jednoho z mobilních operátorů:

„Chtěl jsem u jednoho mobilního operátora požádat službu, ale byla mi odepřena s tím, že jsem Rom. Rozhodl jsem se, nenechat to být a podal jsem žalobu.“

Soud potvrdil, že romský aktivista byl diskriminovaný.

„Rád bych vzkázal lidem, kteří mají pocit, že byli diskriminováni, aby se toho nebáli a mluvili o tom. To, co se stalo mě, může se stát například v nemocnici, v obchodě, kdekoliv jinde. Není to příjemné, obzvlášť jste-li s rodinou, s vašimi dětmi.“

Zkušenosti s diskriminací má i Agáta Duchoňová. Během lidskoprávního monitoringu v terénu ji a jejího kolegu v jednom baru odmítli obsloužit. Číšnice po zjištění, že se jedná o Romy, chtěla ukázat klubové karty, které Agáta a její kolega pochopitelně neměli:

„Pro mě to byla první zkušenost s diskriminací. Cítila jsem se strašně poníženě a zahanbeně. Podala jsem podnět na obchodní inspekci. Asi po měsíci se mi ozvala inspektorka ze SOIky. Dohodly jsme si datum, čas a postup kontroly.“

Spolu s pracovnicí ze Slovenské obchodní inspekce navštívily zařízení, ve kterém Agátu odmítli obsloužit. Agáta si objednala čaj, který jí číšnice bez problémů donesla.

„Číšnice pak řekla, klubové karty platí v baru. Inspektorka se jí zeptala, proč nás tedy obsloužila, když klubové karty nemáme. Výsledkem nakonec bylo to, že k žádné diskriminaci nedošlo, protože nás obsloužili. Proto jsem podala podnět do Bratislavy.“

Podobně jako košická pobočka i bratislavská centrála SOI potvrdila, že v případě Agáty Duchoňové o žádnou diskriminaci nešlo. Negativní zkušenost paní Agátu neodradila, právě naopak.

„Podle mě je velmi důležité, aby Romové a Romky bojovali za svoje práva. Máme je stejné jako ostatní lidé na Slovensku. Věřím v lepší budoucnost pro nás všechny v této společnosti.“