Petr Honzejk: Soudy odhalují Andreje Babiše jako rekordmana ve lhaní
Andrej Babiš věru neměl u soudů dobrý týden. Nejprve vrchní soud zrušil osvobozující rozsudek v kauze Čapí hnízdo, poté mu Nejvyšší soud nařídil omluvit se Miroslavu Kalouskovi za pět let staré dehonestující výroky. Internetoví baviči na to reagovali vtípky, že to je jasný projev “nové totality” což je nesmyslný termín, který si Babiš vymyslel, aby mohl tvrdit, že jsou všichni proti němu a nevypadal u toho jako fňukna.
Ale vážně: když se podíváme na to, co oba rozsudky spojuje, uvidíme toxicitu, kterou Andrej Babiš zatěžuje celou českou politiku. Hlavní postavou opozice je člověk, se kterým se táhne podezření z podvodu, za který může jít do vězení. Zároveň člověk, který neváhá v zájmu získání politické moci nejen urážet oponenty na potkání, ale dokonce o nich i brutálně lhát.
Čtěte také
Zdálo by se, že z obou složek Babišovy toxicity je horší ta první, tedy podezření ze zločinu. Pokud jde o výroky v politickém boji, má se obecně za to, že se špinavostí dopouštějí všichni a Babiš nepřekračuje místně obvyklou úroveň hnusu. Jenže ono to tak úplně není.
Lživé útoky a nařízené omluvy
Vidíme to právě na aktuálním rozsudku. Babiš se musí omluvit Kalouskovi za výrok, že v době, kdy byl Kalousek náměstkem ministra obrany, “zabil lidi cez padáky.” Což není nějaký hodnotící soud, na který má každý právo, to je přímé skutkové tvrzení. A když o někom někdo tvrdí, že je zabiják, musí pro to mít důkazy. Když je nemá, nesmí se divit, že ho soud následně umravní.
Čtěte také
U Babiše jsou přitom objektivně lživé útoky na kdekoho standardní součástí politické taktiky. Svědčí o tom přehlídka případů, ve kterých mu soud nařídil omluvu. Musel se omlouvat svému exnáměstkovi Lukáši Wagenknechtovi, musel se omlouvat investigativní novinářce Petře Holcové. A především paní Janě Filipové, která na Babišovi vysoudila omluvu za lživé tvrzení, že demonstranti proti němu jsou zaplacení.
Z toho všeho vidíme že Andrej Babiš pozvedl lhaní v české politice na kvalitativně i kvantitativně na novou úroveň. Kvalitativně proto, že s takovou lehkostí ze zabíjení a zkorumpovanosti ještě nikdo, kdo se nachází v tak významné pozice jako Babiš, oponenty neobviňoval. A kvantitativně proto, že nikdo jiný nemá na krku tolik rozsudků, které mu nařizují, aby se obětem svého lhaní omluvil.
Krize demokratické politiky?
Čtěte také
Babiš se sice snaží tvrdit, že je to jen tím, že on své oponenty za výroky nežaluje, protože mu nestojí za to se soudit. Jenže to je chabá obhajoba. Soudí se naopak velmi rád, jak o tom svědčí úsilí, které u slovenských soudů věnuje tomu, aby dokázal, že nebyl důvěrníkem StB s registračním číslem 25085, respektive, aby prokázal bizarní konstrukci, že si jeho důvěrnictví estébáci vymysleli. Pro úplnost dodejme, že se mu to zatím vůbec nedaří.
Když to shrneme. Kdo chce, vidí skrze aktuální soudní rozsudky dokonale, co je Andrej Babiš zač. Že to třicet procent lidí v Česku vidět nechce a raději uvěří Babišovu bájení o jakési “nové totalitě”, která mu ubližuje, je věc jiná.
Věc, která má něco společného s krizí demokratické politiky. Což by bylo ale na úplně jiný komentář.
Autor je komentátor Hospodářských novin
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
