Petr Fischer: Postkomunistické usmíření
Českem obchází strašidlo, strašidlo komunismu. Přesněji řečeno, strašidlo bývalých komunistů, kteří se ucházejí o post prezidenta. Je to směšné zejména ve chvíli, kdy komunistická strana zmizela z parlamentu a podle všeho se nevrátí a nemá tedy, a zřejmě ani mít nebude, prakticky žádnou moc.
Komunistická ideologie zůstává jen jako resentiment, kterým se pro vyvolání emocí hází, kdykoliv chybí věcná argumentace. A to se děje i teď.
Čtěte také
Přitom 70 procent voličů, bezmála čtyři miliony lidí, s klidem hodilo do uren lístky se jmény lidí, kteří byli před 30 lety ve straně. Generál Pavel tři roky, expremiér Babiš devět let. Jeden se cvičil pro vojenskou rozvědku, druhý spolupracoval se státní bezpečností.
Pro jejich voliče ale není důležité, co bylo tehdy, nýbrž, co je teď. Jakou kariéru udělali po revoluci, jakými hodnotami, postoji a postupy se vyznačují, jakou stopu za sebou po roce 1989 zanechávají. Voliči hodnotí postkomunistickou éru, což se u řady politiků dělo i v minulosti.
Prezident usmíření?
Čtěte také
Premiérovi a prezidentovi Miloši Zemanovi členství ve straně nikdo nevyčítal, byl řadovým členem, navíc vstupoval během pražského jara v roce 1968, vyhodili ho o dva roky později kvůli nesouhlasu s invazí vojsk. Zemanovo členství se tak bere skoro jako čest a vyznamenání, vstupoval kvůli reformě a komunismu s lidskou tváří a když se změna ukázala nemožnou, ze strany zmizel. Nikdo ale moc neví, jak to bylo doopravdy.
Zeman nebyl jediný nejoblíbenější český politik po roce 1989 s komunistickou minulostí. Ministr hospodářství v Klausově vládě, dnes prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý, byl dlouhodobě nejoblíbenějším českým politikem první poloviny 90. let.
Jeho jedenáctileté členství ve straně nikomu moc nevadilo. Ani to, že Dlouhý byl v první vládě vlastně zástupce komunistů, rychle ale ze strany zmizel. Lidé ho měli rádi jako ekonoma, který umí vysvětlit reformní kroky, důvěřovali jeho schopnostem, věřili, že bezpečně převede Česko spolu s Klausem od socialismu ke kapitalismu.
Čtěte také
Druhé kolo prezidentské volby vracení do minulosti nikomu nevyhraje, špinit se navzájem komunistickým nánosem nedává moc smysl, a to i proto, že ho většina voličů dávno vytěsnila, v lepším případě zpracovala. Postkomunistických 33 let v kariéře kandidátů bude mnohem důležitějších. Strašidlo komunismu možná ještě nechá mnoho voličů doma, ti ostatní se ale rozhodnou podle toho, jak vidí práci a vystupování kandidátu v demokratickém režimu a do jaké míry se s ním mohou ztotožnit.
Většina voličů Andreje Babiše v televizních anketách říká: známe ho, víme, jak se chová a jak na nás myslí, je náš. Příznivci Petra Pavla jsou hrdí na generálovu práci pro armádu a Severoatlantickou alianci, která je dnes pilířem české bezpečnosti. Česko volí prezidenta na dalších pět let, ne prezidenta minulosti.
Nakonec možná je to pro vývoj občanské společnosti psychologicky důležité, že se prezidentem stane někdo, kdo si zadal s režimem strany víc než mlčící většina, která ale také nemá svědomí čisté. Nová hlava státu by v tomto smyslu mohla být prezidentem usmíření, ale nikoli zapomnění. Prezidentem, který si svou minulost odpracuje službou republice, která se tak z éry nekonečného návratu strašidla komunismu přesune konečně o kus dál.
Postkomunismus v hlavách musí po těch 30 letech už jednou skončit a nemusíme vůbec čekat na to, až všichni staří komunisté umřou a zmizí se svou stranou navždy v propadlišti dějin…
Autor je komentátor časopisu Euro
Čekání na prezidenta
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
