Penzion k obživě nestačí, shodují se Chorvaté
Pláže, předražené mješano meso, pršut, domácí víno a travárica – tak zná většina Čechů Chorvatsko v letní sezóně. Přínosný však může být i popis života a starostí chorvatských hostitelů.
Tři měsíce pracují a zbytek roku si za naše peníze užívají pěkně v klidu a na moři – taková je rozšířená představa o lidech, kteří nám v Chorvatsku pronajímají své apartmány.
„Málokdo si uvědomuje, že Chorvatsko bylo velmi chudou venkovskou zemí. Zdejší lidé začínali prakticky z ničeho,“ vzpomíná Joso Bilan, který před čtyřiceti lety začal organizovat cestovní ruch v dalmatských Vodicích.
„V roce 1968 jsem jako středoškolák začal pracovat v místní turistické kanceláři. O rok později tu postavili první dva velké hotely – Punta a Imperial. Měli jsme štěstí na dobrého učitele, takže všichni vodičtí studenti uměli dobře francouzsky,“ říká. Joso Bilan k tomu přidal ještě němčinu a italštinu. Tehdy sem Češi ani Slováci ještě nejezdili.
Lidé bývali milejší, změnil je však konkurenční boj
„Většina hostů byla z německy mluvících zemí, z Francie a ze Skandinávie. Ve Vodicích byla do té doby jen odborářská rekreační zařízení. Výstavba hotelů a přístavu pro jachty přinesla přelom ve filozofii cestovního ruchu,“ popisuje Joso Bilan.
V 70. letech přijela do Dalmácie i paní Dana, našla Josa, vdala se a začala budovat nový život. „Místní obyvatelstvo bylo tehdy docela jiné. Bylo opravdu původní, autentické, pohostinné, milé. S narůstající komercializací se měnily lidské charaktery,“ zmiňuje Dana Bilanová.
Lidé si začali závidět, donášeli jeden na druhého a přetahovali si hosty. Když konečně začalo svítat na lepší časy, přišla jugoslávská válka.
„Pět let tu nic nebylo. Válečná fronta procházela deset kilometrů od Vodic. Na město dopadlo asi 300 raket a 500 granátů, které poškodily i můj dům a nedaleký hotel Punta. Ostřelovali nás ze vzduchu i z moře. Ve zdevastovaných hotelích pět let bydleli uprchlíci,“ nastiňuje atmosféru válečné doby Joso Bilan.
Cestovní ruch není zlatým dolem
Po válce začínali manželé Bilanovi od nuly. V té době sem začali přijíždět první Češi. Němečtí hosté si našli jiné destinace, ale Vodice si oblíbili turisté z Česka, Polska a Slovenska. Po roce 2000 nastal stavební boom a dnes jsou ve Vodicích tři tisíce apartmánů.
Divoká výstavba, desetitisíce turistů a příchod nových obyvatel z Bosny a Hercegoviny změnily tvář i mentalitu Vodic. Místní lidé zjistili, že cestovní ruch není zlatým dolem, na kterém se dá přes noc zbohatnout.
„Pronajímání nestačí na to, aby mohlo pokrýt celoroční náklady a aby rodina z toho mohla vyžít. Vždy je dobré, aby ještě členové rodiny měli jiné, nejlépe stálé měsíční příjmy,“ připomíná Dana Bilanová.
Hosté prý potřebují zážitky a adrenalin
To je však problém. Velké továrny za války ztratily domácí i zahraniční trh a většinou zkrachovaly. Proto obyvatelé Dalmácie na jaře s velkou netrpělivostí vyhlížejí první hosty.
Bilanovi ve svém penzionu nabízejí 40 lůžek, ale to je neuživí. Provozují proto areál vodních sportů – parasailing, tobogán, čluny a vodní skútry.
„Dnešní hosté nevyžadují klasickou, pasivní dovolenou. Dnes chce každý host zážitek, adrenalin,“ vnímá proměnu hostů Dana Bilanová.
První hosté k Bilanům právě přijeli. Sezóna začíná.
