Paliativní péče, spoluúčast pacienta na léčbě
Spoluúčast pacienta na léčbě - to je jeden z nových směrů, který se odráží v současné medicíně. Hodně se o něm diskutuje v oblasti takzvané paliativní péče, tedy péče o nevyléčitelně nemocné pacienty. Jak se konkrétně může takový nemocný nebo jeho rodina na péči podílet a jaké jsou zkušenosti především v zahraničí, kde se podobný přístup uplatňuje více než u nás, debatovali odborníci na semináři pořádaném Výborem Dobré vůle Olgy Havlové.
Plánování následné péče společně s pacientem se ve světě uplatňuje v případech, kdy nemocného nelze vyléčit současnými medicínskými prostředky, říká doktor Josef Dolínský z Národního onkologického ústavu v Bratislavě.
Dolínský: Týká se to hlavně chorob, jako jsou pokročilá nádorová onemocnění, období krátce před smrtí pacienta, těžkých mozkových postižení a některých dalších, kdy není nemocný schopen o sobě rozhodovat.
V zahraničí je běžné, že v některých takových případech se lékaři informují ještě dříve, než je pacient v poslední fázi své nemoci, jakým způsobem o něho má být postaráno. Rozhovory na toto téma by nemusely být vždy stresující.
Dolínský: Většinou se snažíme vyhnout výrazům jako je konec, smrt, ale jako vstup do takového rozhovoru pomůže otázka na zkušenost se smrtí příbuzného či přítele.
Pokud lékaři nechtějí na toto téma mluvit přímo s pacientem, mohou se dohodnout na blízké osobě, která ho dobře zná a může o jeho přáních informovat.
Dolínský: Vždy to nemusí být rodinný příslušník, ale osoba, ke které má blízko, zná jeho názory a preference zdravotní péče. Takový člověk se pak stává lékaři partnerem v rozhodování o dalším osudu postiženého.
Na tento přístup ale u nás nejsou, podle odborníků, připraveni ani pacienti, ani lékaři.
Dolínský: Pacienti bývali dříve plně odkázáni na svého doktora a respektovali jeho názor, neptali se na jiné možnosti. Vyhovovalo to oběma stranám a lékaři neměli dotíravé pacienty.
V USA se takto přistupuje ke všem onkologicky nemocným lidem.
