Osobnosti a kultura ’68
Popularitu mu přinesl až Bratříček. V roce 1968 Karla Kryla skoro nikdo neznal
S okupací 1968 je zásadně spojené jméno zpěváka Karla Kryla. Přitom paradoxně v tom roce Kryl nijak známý nebyl, hrál po klubech pro pár desítek lidí a popularitu mu přinesla až píseň Bratříčku, zavírej vrátka. Podle legendy ji složil den po vpádu okupačních vojsk do Československa. Zásadní roli pak v jeho kariéře sehrál Československý rozhlas a pořad Na houpačce.
„V roce 68 jsme v Houpačce zařadili čtyři jeho písně. Žádná nedostala od posluchačů dost hlasů a všechny propadly,“ vzpomíná hudební publicista Jiří Černý, podle kterého se všechno změnilo až v lednu 1969.
Malý muž s velkým hlasem. Do českých kin přichází Bratříček Karel
Stylově, 17. listopadu, vstupuje do českých kin dokumentární film polské režisérky Krystyny Krauze věnovaný Karlu Krylovi. Portrét písničkáře, básníka, spisovatele a rozhlasového tvůrce se věnuje také jeho slabosti pro Polsko, jeho návštěvám této země a vztahu s polskými muzikanty, filmaři a novináři.
„Do té doby málo známého ‚Bratříčka‘ jsme nasadili a okamžitě vyhrál. Karel pak jezdil po klubech s tou příšerně odřenou kytarou, než mu Zdeněk Rytíř věnoval úplně novou.“
V době, kdy byla v Československu okupační armáda už více než půl roku, Jiří Černý sestavil Karlu Krylovi i první LP desku a nazval ji podle rozhlasového hitu Bratříčku, zavírej vrátka. „Musíte si uvědomit, že ten pořad měl dvě reprízy, to se rychle šířilo. Té desky se prodalo za několik týdnů čtyřicet tisíc kusů!“
„V životě nebyl na takovém mejdanu“
Karel Kryl v jednom nedatovaném rozhovoru z 80. let minulého století sám o sobě říká, že se nepovažoval za zpěváka protestsongů. „Já hrál v divadle v Teplicích, po klubech, na vojně a zase v Teplicích. Taky v hospodách mě to bavilo. Na Karlově mostě jsem hrál jednou na podzim 69, kdy ze mě chtěli udělat zpěváčka.“
I když se Kryl za protestního zpěváka nepovažoval, po úspěchu desky Bratříčku, zavírej vrátka mu ministerstvo kultury zaplatilo cestu na festival protestsongů do Norska. V červenci pro změnu vystoupil na festivalu populární hudby Bratislavská lyra.
„Hrál tam pro hodně lidí na pódiu vydavatelství Panton. Dost si to užíval, protože v životě na žádném takovém mejdanu nebyl,“ směje se Černý při vzpomínce na zpěváka, kterého několikrát navštívil i v emigraci.
Zklamání po roce 1989
9. září 1969 vyslalo ministerstvo kultury Karla Kryla na festival znovu, a to do Německa. Zpátky se vrátil až po dvaceti letech. „Byl jsem u něj během té doby třikrát, jednou jsem u něj přespal ve Wiesbadenu. Tvořil v podstatě v nejsvobodnější zemi na světě a to ho dostihlo po návratu do Československa.“
Kryl přijel hned v listopadu 1989 a čekaly ho tu davy. Vyprodával sály po celé republice. Často ho vozil po šňůrách Vlastimil Štrunc. „Karel uměl s lidmi mluvit a uměl naslouchat. Na Slovensku ho asi měli rádi víc.“
„Postupem času se ale dostavilo rozčarování,“ vzpomíná Krylova neteř Karla Štruncová. „Politici ho nezklamali, ti ho zklamat nemohli, ale netěšilo ho, jak byli lidi zaslepení.“
Hudební publicista Jiří Černý se s Karlem Krylem vídal i po revoluci a sledoval postupnou změnu. „V Německu si užíval všechny výhody svobody, a když se vrátil, tak se divil. On nezažil dvacet let normalizace, kdy se lidi snažili udržet za každou cenu na svých pozicích.“
Karel Kryl zemřel v necelých padesáti letech 3. března 1994 a je pohřbený na Břevnovském hřbitově sv. Vojtěcha v Praze.
Související
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
