Odsun okupantů začal na malém nádraží v Beskydech
Je to už dvacet let, co z Frenštátu pod Radhoštěm vyjel první vlak obsazený ruskou armádou. Prakticky tak začal odsun sovětského vojska z tehdejšího Československa. Na železniční stanici byla tenkrát velká sláva. Dlouhý nákladní vlak se rozjel směrem do Moskvy a byl plně naložený vojenskou technikou a obsazený příslušníky okupační armády.
Do Frenštátu pod Radhoštěm se nejlépe dostanete vlakem. Lokomotiva bezpečně projíždí zatáčkami a stoupá jednokolejkou do kopců, zatímco vy skrze okno pozorujete zvlněnou a zalesněnou krajinu. Vystoupíte na malém nádraží.
První konvoj: 26. února 1990
Právě z tohoto místa 26. února roku 1990 ve 14 hodin a 40 minut vyjel první konvoj s vojáky Střední skupiny sovětských vojsk. Byl to opravdu první vlak, který z celé tehdy Československé republiky odjížděl. Tady začal odsun armády, která po roce 1968 obsadila Československo.
„Když jsme je tady přijímali, dělali jsme samozřejmě všechno pro to, abychom je nějakým způsobem dezorganizovali,“ vzpomíná Dalibor Norský, který odsun sovětských vojáků pomáhal organizovat.
„Přetírali jsme cedule, obraceli jsme je na druhou stranu, psali jsme plakáty, ať jdou pryč, že tady nemají co dělat, proč tady jsou a tak dál. No ale postupem doby, protože i naši lidi tam dostali zaměstnání, tak začala taková… já bych tomu neřekl kolaborace. Byla to prostě taková vzájemná závislost," uvažuje.
„Oni potom ovlivňovali naše myšlení. Protože lidi říkali, tož co, majú tam lacné ledničky, majú tam lacné vrtačky, tož já to od nich kúpím a mám to skoro zadarmo. Řekl bych, že tady potom nastala taková zkorumpovanost lidí. A to je veliké mínus vůbec všech totalitních režimů.“
Zůstala spoušť
Po sovětské armádě zůstala ve Frenštátě spoušť. Pamětník Dalibor Norský byl jedním z prvních Čechů–nevojáků, který si mohl prohlédnout zdejší kasárny.
„Protlačil jsem se do kasáren, abych viděl, jak to v nich vypadá. Strach jsem neměl, ale řeknu vám, budilo to strach. Jednak množstvím techniky, množstvím zbraní a taky tím, jak to tam bylo zařízené. To byly takové dlouhé baráky bez oken, v nich tma jak v pytli,“ vypráví.
Jako ve vězení
„Šel jsem s velitelem Smirnovem, který mě tam provedl, a povídal jsem: ,Prokristapána, to tady nemáte žádné světlo, žádnou žárovku?‘ On povídá, že prý jo, máme, ale jako že to nefunguje. Tak jsem si uvědomil, že tohle byly všecko ťurmy, rozumíte, vězení. Ti kluci to tam neměli jednoduché. Ti byli drženi strašně zkrátka,“ vzpomíná Dalibor Norský.
Když procházel tímto vojenským areálem, umínil si, že by chtěl část budov odkoupit a udělat v nich muzeum. Aby nikdo nezapomněl, co se po roce 1968 v tehdejším Československu dělo.
Zobrazit nádraží ve Frenštátu pod Radhoštěm na větší mapě
Související
-
Ve Frenštátě začal odsun sovětských vojsk
Před dvaceti lety 21. prosince odešla poslední sovětská jednotka ze Slovenska, o sedm měsíců později opustil naše území poslední voják okupačních vojsk. Radiožurnál...
-
V Ralsku se bude znovu odstraňovat ekologická zátěž po...
V bývalém vojenském prostoru v Ralsku na Českolipsku zůstávají dál místa, která je třeba zbavit ekologické zátěže. V době, kdy tam sídlily sovětské armádní jednotky...
