Odložení Tokia mi neprospělo. Rok navíc byl hrozně těžký, popisuje atletka Hejnová
O čem Zuzana Hejnová snila, když začala sbírat medaile na juniorských akcích? Váhala někdy nad tím, jakou trať bude běhat? A byla běžecká dráha na hrách v Tokiu opravdu rychlejší než ty ostatní? Hostem sportovní talkshow Páteční finiš Kateřiny Neumannové je dvojnásobná mistryně světa v běhu na 400 metrů překážek Zuzana Hejnová.
Tebe jmenoval předseda ČOV Jiří Kejval spolu s Ondrou Synkem mezi sportovci, kterých si velmi váží, za jejich rozhodnutí nestartovat na olympijských hrách v Tokiu. Je potřeba dodat, že ty jsi tam neodcestovala kvůli tomu, že jsi se nemohla ze zdravotních důvodů plně věnovat přípravě. Jak se toto rozhodnutí rodilo?
Bylo to hrozně těžké. Do poslední chvíle jsem váhala, jestli na tu olympiádu mám odcestovat, nebo ne. Ve finále jsem si řekla, že jsem se fakt nemohla připravit tak, jak jsem si představovala a jet se tam jen zúčastnit jsem nechtěla. Každá olympiáda se mi povedla a tu poslední jsem si představovala úplně jinak, ale jet jen na rozběh a potom vypadnout, tak bych byla hrozně smutná. Rozhodla jsem se tak, že tam nepojedu radši vůbec.
Čtěte také
Jedna věc je to rozhodnutí a říct to nahlas pro média, ale kdy to uzrálo v tobě uvnitř? Ty jsi sportovec s obrovskými zkušenostmi a musela jsi vědět už dříve, že to není ideální.
Já jsem si říkala, že když to nějak půjde a ten poslední měsíc před olympiádou budu schopná trénovat, tak jsem si myslela, že mám dost zkušeností na to, abych to zvládla. Stalo se mi to i před Riem, kdy jsem absolvovala jeden závod, abych splnila limit a potom jsem běžela až na olympiádě. Taky jsem měla problémy. Říkala jsem si, že bych to zvládnout mohla, ale tím, že jsem nemohla trénovat, tak jsem věděla, že nebudu v takové formě, jak jsem si představovala. Potom se to zlomilo, když jsem to pustila do světa a řekla jsem si, že není cesta zpátky.
Ve sportu se nehraje na kdyby, ale co by se stalo, kdyby bylo Tokio v řádném termínu? Myslíš si, že by byla situace jiná?
Myslím si, že stoprocentně. Ten rok mi vůbec neprospěl a myslím si, že to takhle měla spousta starších sportovců, kteří se chystali na olympiádu 2020. Já jsem tehdy byla na soustředění v jižní Africe, byla jsem na tom dobře, nic mě nebolelo a potom to byla hrozná rána. Ztratila jsem veškerou motivaci, všechno bylo zavřené, nedalo se nic dělat, takže jsem chodila běhat do lesa. Bylo to těžké období. Vypadla jsem z toho rytmu, který má člověk zajetý 15 let. Ten rok navíc byl opravdu hrozně těžký.
Související
-
Bez diváků je člověk ochuzený o olympijskou atmosféru. Bylo to zvláštní, shodují se oštěpařky
„Sezona pro mě byla těžší a s trenérem jsme se shodli, že jsem hodila blízko ke svému letošnímu maximum. Třetím pokusem jsem ale mohla zabrat,“ myslí si Irena Gillarová.
-
Kristiině Mäki se sešlo všechno, co mohlo. Do skvělé formy se dostala za sedm měsíců po porodu
„Vím, že v osmém měsíci těhotenství ještě běhala. Vím, jak je náročné být doma s malým dítětem a do toho ještě trénovat, takže klobouk dolů,“ říká atletka Helceletová.
-
Česká atletika prochází krizí a generační výměnou, myslí si olympijská medailistka Kašpárková
„Oštěpařka Nikola Ogrodníková je adeptem na medaili. V koutku duše věřím, že Barča Špotáková trefí jeden hod a že to vyjde taky,“ říká bývalá atletka Šárka Kašpárková.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
