O Romech se prezentují hlavně špatné věci, dobré zůstávají v ústraní, říká romský policista
V Liberci už přes 20 let pracuje jako strážník městské policie Martin Torák. Působí mimo jiné jako instruktor takticko-bojové přípravy, a pokud zrovna nezdolává oblíbené ferraty, věnuje se třeba prevenci na praktických školách.
Martina jsme oslovili poté, co se vrátil z výcviku strážníků, který vedl:
„Učil jsem je základní věci, tzn. jak se mají bránit a základní donucovací prostředky, včetně střelecké přípravy. Například jak postupovat proti pachateli, jak si počínat na místě trestného činu atd.
U policie jste od roku 1999. Jak vás přijali kolegové, když jste Rom? A jak vaše rozhodnutí stát se policistou přijala vaše rodina?
„V práci to byly nejdřív předsudky. Čekali, že hned budu mít výhody. Musel jsem se s tím popasovat a dokázat, že takhle to prostě není. Začátky hodně těžké, ale postupem času všechno vykrystalizovalo a kolegové poznali, že je všechno úplně jinak.“
Říkal jste mi, že jste kolegy seznámil s tím, jak Romové žijí.
„Lidé mají předsudky – od jiných lidí, z médií. Pak jim ukážete, že u Romů probíhají například křtiny, svatby, různé oslavy a oni začnou svůj názor měnit. Zpravidla jsou překvapení, nechápou, proč se s tím předtím nesetkali. Je na tom krásně vidět, že se obecně prezentují hlavně špatné věci, ale pozitiva zůstávají v ústraní.“
A jak tedy reagovala vaše rodina a přátelé?
„Byli rádi, jen měli obavy z toho, že mi společnost bude házet klacky pod nohy. Ani nedoufali, že to vydržím takhle dlouho a že se vypracuji. Byli překvapení a fandili mi, což bylo inspirující pro další romské kolegy.“
Posílají Vás v práci k situacím, ve kterých figurují Romové, anebo se věnujete úplně všemu?
„Ze začátku to tak fungovalo, že jsem byl přidělován na oznámení týkající se Romů. To, že jsem Rom, vnímám jako bonus – rozumím komunitě, lépe s ní pracuji. Podle mého by se ale na této práci měli podílet všichni policisté, nejenom já, protože se tak rozbíjí předsudky. Časem se to proto rozptýlilo a začal jsem chodit i na standardní oznámení.“
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
‚Absolutní poločasový úspěch‘ Starostů. Jejich senátní kandidáti buď rovnou vyhráli, nebo jsou ve 2. kole
-
ONLINE: Je téměř sečteno. STAN a lidovci slaví, ANO tvrdí, že neprohrálo
-
Volební zázrak se zrodil v Ústí. Superkoalice tu na hlavu porazila ANO, které po osmi letech ztratí vládu
-
Jak volili vaši sousedi: podívejte se na podrobná data v přehledné volební mapě