O dopadení Saddáma Husajna

Hostem ve studiu je Jan Petránek, publicista. Uslyšíme také našeho zpravodaje ve Spojených státech Miroslava Konvalinu, také britského spolupracovníka Milana Kocourka, ovšem v příštích minutách si budeme povídat s Janem Šibíkem, fotoreportérem nebo fotografem časopisu Reflex, který v místech, kde byl Saddám Husajn zadržen, nedávno pobýval. Honzo, slyšíme se? Dobré odpoledne.

Host (Jan Šibík): Ano slyšíme se. Dobrý den.

Moderátor (Jan Šmíd): Zatčení Saddáma Husajna trvalo, řekl bych, delší čas, hodně dlouho. Myslíš si, že skutečně, že je nějaký důvod, proč to trvalo dlouho, že bylo velice těžké ho dopadnout? Ty jsi na tom místě, kde byl dopaden, přímo pobýval.

Host (Jan Šibík): Ano, já když jsem se dostal do Bagdádu, tak jsem se rychle přemístil do Tikrítu, protože vlastně to bylo místo posledních bojů a vlastně nejtvrdšího odporu a já vlastně vůbec nejsem překvapen, že to trvalo takhle dlouho, protože město Tirkrít je velmi nepřehledné a hlavně vesnice v okolí jsou taková soustava různých domků, chatrčí a když vlastně jsem se díval na záběry CNN a viděl jsem, že kde byl Saddám Husajn zadržen v takové díře jako bezdovomovec, absolutně zlomený člověk, tak já to považuju za takový jako malý zázrak a zajímalo by mi, jakým způsobem se Američanům podařilo ho vystopovat.

Moderátor (Jan Šmíd): V tuto chvíli vlastně se všichni jenom dohadujeme o tom, jakým způsobem, jak jsi naznačil, byl Saddám Husajn dopaden. Myslíš si, že Američané mohli spolupracovat i vlastně s iráckými obyvateli?

Host (Jan Šibík): Myslím, že ano. Každopádně si myslím, že by Saddám Husajn z této díry, kde vlastně jako bezdomovec žil, že by byl schopen nějakého koordinovaného řízení odboje, to si myslím, že je jako téměř nesmysl. Já jsem procházel palác a palác je i v Tirkítu a když si uvědomím ty honosné paláce a teď najednou, jak neuvěřitelná změna pro toho člověka musela být, když se vlastně skrýval v takovýchto dírách, v takovémto sklepení, tak vlastně, tak vlastně mi připadá, že samozřejmě ten člověk musel být totálně zlomený a proto si myslím, že nekladl žádný odpor. Myslím si, že už mu bylo prostě jasné, že už asi dál takovýmhle způsobem se žít asi nedá a už se takhle nedá skrývat.

Moderátor (Jan Šmíd): Honzo, my ti děkujeme. Na slyšenou.

Host (Jan Šibík): Nashledanou.

Moderátor (Jan Šmíd): To byl Jan Šibík z časopisu Reflex se svým, řekl bych, opožděným autentickým zpravodajstvím. Pane Petránku, povězme si něco teď o těch okolnostech, za jakých byl Saddám Husajn zadržen i o tom místě, kde byl zadržen. Jak k tomu vlastně došlo? Kde se skrýval?

Host (Jan Petránek): Já jsem přesvědčen, že pravdu má asi Paul Bremmer, ten americký představitel v Bagdádu, který na tiskové konferenci řekl dost důležitou větu, že to byla koordinovaná činnost, kdy se scházely dohromady nejrůznější nitky. A vypadá to, že před třemi měsíci, nezapomeňme, že Husajn byl svržen už před 7,5 měsíci prakticky nebo před 7 měsíci zmizel neznámo kde a těch 220 dní, co byl tak říkajíc nezvěstný, po něm bylo obrovské pátrání. Pořád platí odměna 25 milionů dolarů.

Moderátor (Jan Šmíd): Kdo je dostane?

Host (Jan Šibík): Asi to dostanou Kurdi, protože těch 600 vojáků amerických, to byly dvě specielní jednotky 4. pěší divize, specielně vycvičené na to, aby mohly pátrat po uprchlících nebo po těch nejdůležitějších osobách z toho totalitního bloku, co měli Američani vyznačeni jako nejdůležitější lidi a kurdští specielní agenti už tři měsíce pátrali. Nejdůležitější okolností zřejmě bylo, že se ten trojúhelník kolem Tikrítu neustále zmenšoval a jestli mě něco překvapilo dneska, pak to bylo jásání v nejbližším okolí Tikrítu, v těch vesnicích, kde se lidé vždycky cítili být utlačováni těmi přívrženci Saddáma Husajna a tím okolím. Tady je možné říci, že Saddám už několikrát vystoupil v televizi a to, co se tam natáčelo, to bylo zřejmě, byly to noční záběry, na těch zvukových páscích bylo jasné, že jde o noční záběr. Kdo zná arabskou poušť, tak ví, že tam se vyskytují zvuky, které ve dne neslyšíte.

Moderátor (Jan Šmíd): My si teď, my si teď budeme povídat právě o tom zatčení. Jsme ve spojení s Miroslavem Konvalinou, zpravodajem Českého rozhlasu ve Spojených státech. Mirku, slyšíme se?

Host (Miroslav Konvalina): Ano, dobrý podvečer.

Moderátor (Jan Šmíd): Mirku, hezký den. Teď nepochybuji o tom, že na stanicích CNN americké sdělovací prostředky vlastně informují o různých podrobnostech zatčení Saddáma Husajna. Mohl by si v tuto chvíli říci, jak vlastně celá ta akce probíhala? Jestli probíhala v několika vlnách, jestli ty skupiny, které pátraly po Husajnovi, byly nějakým způsobem koordinované?

Host (Miroslav Konvalina): Tak tady těch informací zatím je pomálu. Pokud se dívám na CNN, tak právě v Bagdádu probíhá tisková konference generála, který tu operaci vedl, ale je zřejmé, že ji vedli Američané. Ty informace původní byly získány z okruhu Saddáma Husajna, nejdřív z toho širšího, který se podílel na přesouvání a pomoci Saddáma Husajna, v posledních 9 měsících ale nebyl přímo ve styku. Potom zdá se, byli zatčeni i lidé, kteří už věděli něco více o jeho pohybu. Samozřejmě se mluví také o vlivu kurdských skupin, které donesly nějaké informace. Ale ta operace byla čistě americká. Z Pentagonu zatím prosáklo to, že ta hodinu a půl trvající operace Rudý záblesk, tak té se účastnilo asi 600 vojáků konvenčních jednotek americké 4. pěchotní divize s podporou letectva, ale takových těch posledních 10 yardů, jak tady Američané říkají, provedly speciální jednotky, poslané a vycvičené do Iráku právě proto, aby pochytaly ty irácké prominenty v čele se Saddámem Husajnem. Ta operace se zdařila, je zřejmé, že šli do dvou objektů na jih od Tikrítu. Bylo to na, okolo farmářského domu v poli, kde oni sice v objektech nic nenašli, ale pátrali dál, protože si byli jistí, že jsou na dobré stopě a nakonec teda bez odporu, bez jediného výstřelu Saddáma Husajna, který u sebe měl asi tři střelné zbraně a 750 tisíc dolarů, tak chytli. Američané to teďka nechávají, abych řekl pravdu, vyznít. Oni se do toho teďka nechtějí příliš plést, nechtějí se příliš vyjadřovat. Prezident Bush vystoupí asi za tři čtvrtě hodiny, protože to, že chytli Saddáma Husajna zlomeného, pokořeného a on vlastně říkal, že je velmi unaven, že komunikoval s nimi. Nacházeli u něj vši. To je všechno, co vlastně stačí. To je výpověď sama od sebe. Zlomený diktátor, který už nemůže ohrozit Irák. Nemůže ohrozit své sousedy a nemůže být americkou teroristickou hrozbou.

Moderátor (Jan Šmíd): Mirku, ty jsi teď v posledních vteřinách naznačil, že byl Saddám Husajn zlomený. Myslíš si, že ten jeho stav, psychický stav se nějakým způsobem projeví na jeho spolupráci s úřady? Řekněme třeba i v otázkách zbraní hromadného ničení? Jestli tedy bude skutečně spolupracovat a nebo si bude hrát na jakéhosi mučedníka?

Host (Miroslav Konvalina): On spíš, podle toho, co říkali iráčtí vůdci, kteří se s ním setkali, tak spíš to byly takové úsměšky. On sice komunikoval a spolupracoval, ale nikdo neví, jak se bude chovat, až se vyspí a až se dá dohromady a až bude čelit výslechům už v trochu jiné formě, než když byl teďka zaskočen a zlomen. Je jisté, že Američané musejí využít tohohle prvního okamžiku. Je to osoba, která by jim měla říci pravdu, protože jak víme, tak Američané stále nenalezli zbraně hromadného ničení. Nevědí, jestli Saddám Husajn prostě blafoval nebo jestli celé okolí mu lhalo a on byl přesvědčen, že ty zbraně má a neměl je. A nebo jestli ty zbraně někde se najdou. Takže to bude důležitá otázka, která bude možná důležitá pro svět, ale pro Američany, pro spojence, pro Iráčany je teď důležité daleko více pokročit v té zaostávající rekonstrukci Iráku a hlavně tam zajistit bezpečnost.

Moderátor (Jan Šmíd): Mirku, zůstaň s námi ve spojení, protože si budeme v závěru naší besedy povídat o budoucnosti i Iráku. O dalším vývoji. Teď jsme ve spojení s naším spolupracovníkem v Londýně Milanem Kocourkem, který by nám měl říci něco o reakci britského premiéra Tonyho Blaira. Hezké odpoledne.

Host (Milan Kocourek): Hezké odpoledne i vám. Premiér Tony Blair se vrátil z venkovského sídla Checkers do Londýna ihned po obdržení zprávy o zadržení Saddáma Husajna. Telefonicky se pak radil s americkým prezidentem Georgem Bushem a potom učinil prohlášení ve své úřadovně v Dowening Street. To prohlášení přenášela televize v přímém přenosu. Premiér řekl, že nyní nastal čas na usmíření, že by o osudu diktátora měli rozhodnout Iráčané sami a nabídl ruku spolupráce iráckým muslimům, kterým Saddám učinil falešné sliby. Jsou to hlavně sunnité. Zástupkyně premiéra v Iráku dopadení Saddáma Husajna za báječný vánoční dárek. Dopadení Saddáma se setkalo s pozitivní odezvou také v řadách britské opozice. A prakticky všichni v Británii to považují za dobrou zprávu. Ale třeba zpravodajka televize BBC řekla: Nalezení Saddáma Husajna je jedna věc, teď je třeba ještě nalézt zbraně hromadného ničení a tak zatím výsledky žádné nejsou.

Moderátor (Jan Šmíd): To byl Milan Kocourek, zpravodaj nebo spolupracovník Radiožurnálu v Londýně. Děkuji vám.

Host (Milan Kocourek): Děkuji.

Moderátor (Jan Šmíd): Já jenom připojím reakci arabského světa, protože jsme slyšeli reakci Spojených států a Velké Británie. Arabský svět přijal zprávu o zatčení Saddáma Husajna se smíšenými pocity a Arabové se obávají, že zatčení Husajna povzbudí amerického prezidenta Bushe, protože Arabové věří, že po atentátech na Spojené státy z 11. září zahájil Bush tažení proti arabskému světu a muslimům vůbec. Ovšem je třeba ještě připomenout, že část arabského světa, velká část arabského světa přijala zatčení Saddáma Husajna s uspokojením. My jsme teď slyšeli vlastně aktuální zpravodajství, informace o zatčení iráckého diktátora. V tuto chvíli máme na telefonních linkách našeho zpravodaje na Blízkém východě, Jaromíra Janeva, který nám řekne zase o reakci přímo z této oblasti. Mirku, slyšíme se?

Host (Jaromír Janev): Ano, slyšíme se. Zdravím. Tady je tak, že je to rozdělané jednak na ten sever, kde žije převážně kurdské obyvatelstvo a na jihu, kde žijí šíité. Ti oslavují. Ti všichni oslavují. Oslavují včetně Kirkúku, což je město v podstatě na hranicích toho kurdského autonomního území a iráckého, vlastního iráckého území. Tady se slaví, ty formy oslav jsou takové, že řidiči troubí v automobilech, jejich spolujezdci mávají vlaječkami. Na kurdských autonomních územích kurdskými a americkými a na šíitských územích iráckými. Všichni, kdo mají zbraně, střílejí do vzduchu, pistolemi, samopaly, kulomety a dokonce nedaleko od hotelu v Kirkúku vyhodili do vzduchu protitankový granát. To jsem tady dobře slyšel, to byla obrovská rána. Nechali ho vybuchnout. A to všechno jako oslavu nadšení ze svrženého iráckého prezidenta Saddáma Husajna. Na ostatním území, tedy tam, kde žijí sunnité, tedy ve středu země, tak tam je klid. V Bagdádu sice oslavovaly skupinky lidí, ale skutečně jen skupinky lidí a zejména to byli komunisté, kterých nechal v minulých desetiletích Saddám Husajn mnoho stovek popravit. A jinak musím říct, že co se týče Tikrítu a všech těch území okolo a zejména tedy Tikrítu samotného a Udze, tedy čtvrti, ze které přímo pocházel Saddám Husajn, tak tam to obyvatelstvo je naprosto prosaddámovské. Já jsem tam včera byl a mluvil jsem s těmi lidmi. Ti lidé tvrdili včera, tedy když ještě nevěděli, že o pár hodin později už bude Saddám Husajn zatčený, tak tvrdili, že jsou ochotni pro něj nasadit život a že by si přáli, aby se vrátil co nejrychleji k moci. Jinak musím říct, že šíité a Kurdové zejména poukazují na ten způsob zatčení Saddáma Husajna. Že to, co tvrdil, že se bude bránit do posledního výstřelu a že případně spáchá sebevraždu, tak to nebyla pravda a v podstatě s velkým uspokojením se dívají na ty záběry, které jdou v irácké televizi a na těch nejsledovanějších iráckých kanálech, které se tady, na které tady lidé se dívají a...

Moderátor (Jan Šmíd): Mirku....

Host (Jaromír Janev): A na které se tady dívají a to je tedy Al Arabía a Al Džazíra.

Moderátor (Jan Šmíd): Mirku, děkujeme ti za okamžitou reakci z oblasti Blízkého východu. To byl zpravodaj Radiožurnálu v tomto regionu, Jaromír Janev. Pane Petránku, jak se vlastně změnil svět během toho jednoho dne? Jak, dá se říci, jak se změnil svět, ale jak se vlastně změní otázka situace vývoje v této oblasti? Co to všechno znamená, zatčení Saddáma Husajna?

Host (Jan Petránek): Myslím si, že to skutečně asi je přelom. Je to přelom, ale neznamená to, že bude dále klid. Mě se velice líbil tón Tony Blaira, který mluvil velice uvážlivě. Říkal, že teďka je příležitost, aby lidé v Iráku dostali možnost rychleji normalizovat situaci. Zatímco Američané, ty si trošku počínali jako kovbojové, protože my jsme ho dostali. To není ten tón, který by asi nejlépe zapůsobil na širší arabskou veřejnost a taky je vidět, že třeba Saudská Arábie a Izrael s velkým uspokojením to přijali, ale je hluboký smutek v kruzích kolem Arafata. A tady si myslím, že jedna psychologická věc, která sehraje svou roli je to, že Saddám Husajn měl na prsou jeden kalašnikov, měl asi 20 těch, jak se tomu říká, to, co se zasune do samopalu. Teďka by se z toho dalo asi vystřelit, já nevím, 800 výstřelů a ani jeden výstřel nepadl. On se prostě vzdal a Saddáma Husajna čeká v širším takovém tom radikálním muslimském i nemuslimském pojetí cesta od image hrdiny po image zbabělce. A to bude velice důležité. Američani by teďka měli dát pozor na to, co se bude dít, protože jeden živý diktátor byl zajat, ale ve stejnou dobu, ve stejný den, když se ptáte, takříkajíc na přelom jednoho dne, už zahynul další americký voják. A to Američany nesmírně bolí.

Moderátor (Jan Šmíd): My jsme slyšeli, co čeká Saddáma Husajna. Mirek Konvalina je s námi stále ve spojení. Co čeká George Bushe? Jak vlastně se jeho pozice posílila po tomto vývoji?

Host (Miroslav Konvalina): Já si myslím, že se velmi posílila. On to ví, proto s tím svým projevem nebo oznámením čeká, protože ví, že mu ocenění veřejnosti nedojde, neujde. Ví o tom, že teď potřebuje posílit morálku amerických jednotek. Představte si, že ti kluci a dívky by rádi jeli za svými rodinami na Vánoce. Jsou tam, každý den se po nich střílí, každý den jsou ztráty. Takže Američané měli už v minulosti s morálkou problémy, teď se ukázalo, že dezertovalo spoustu iráckých vojáků, protože údajně nedostali dost zaplaceno. Takže ta situace nebyla dobrá. Teď se vylepšuje. Je tady zahájení předvolební kampaně, do které se taky George Bush ostatně příliš nehrne, protože tvrdí, že proti němu stojí demokratičtí liliputáni a že má čas. Věří si, věří si, že v určité době to vše připomene, jak zvládl 11. září, připomene i jak se rozhodl v Iráku, že se rozhodl jít do války a připomene to, že se jeho vojskům podařilo dostat Saddáma Husajna. Tak zbývá nalézt zbraň hromadného ničení. Zbývá se vypořádat s dalšími zeměmi osy zla a zbývá chytit Usáma bin Ládina. Hodně úkolů, ale na to má ještě, když ho znovu zvolí, další volební období. Ale hlavně prezident Bush dokázal jednou, že válka s terorismem se přenesla někam jinam. Amerika je v podstatě v bezpečí, máme tady třetí stupeň teroristického nebezpečí už dlouho, už přes půl roku, takže já si myslím, že tady se na tom bude profitovat, i když ty hlasy jsou velmi patrné. Například bývalý ředitel CIA James Woolsey řekl, že ty útoky proti americkým vojskům v Iráku budou aspoň ze začátku pokračovat, ale že to může být teď začátek jakéhosi útlumu toho baathistického odporu, ale další jsou velmi skeptičtí a dnes zahynuli...

Host (Jan Petránek): My můžeme čekat na ten Bushův projev asi za půl hodiny, viďte.

Moderátor (Jan Šmíd): Přesně tak. Mirku, já ti děkuji za důležité informace. To byl zpravodaj Českého rozhlasu ve Spojených státech Miroslav Konvalina. Na slyšenou.

Host (Miroslav Konvalina): Na slyšenou.

Moderátor (Jan Šmíd): Pane Petránku, teď už jen velice krátce. Jak bude vypadat situace v Iráku řekněme za tři měsíce, za rok, za dva roky?

Host (Jan Petránek): Já se domnívám, že teďka se velikým tempem bude pracovat na nové irácké ústavě a že irácká vládní rada, tak si říká ta prozatímní vláda, která vlastně ke všemu musí mít ještě souhlas Američanů, ta se bude snažit co nejdřív převzít moc. A samozřejmě je to otázka, zda bude dřív ústava a pak volby nebo napřed volby a pak ústava. Všechny tyhle ty varianty jsou zatím na stole. Myslím si, že přece jenom určitý zlom to je a že Irák dosáhl určitého zlomového bodu a potom zlomovém bodu, že se dá čekat malinké uklidnění. Ale boj ještě bude dlouho trvat.

Moderátor (Jan Šmíd): Pane Petránku děkuji i vám za účast v našem pořadu.

Host (Jan Petránek): Hezký večer.

Moderátor (Jan Šmíd): Poslouchali jste besedu k zatčení iráckého diktátora Saddáma Husajna. Příjemný poslech dalších pořadů Radiožurnálu přeje Jan Šmíd. Jenom připomínám, že další podrobnosti zatčení Saddáma Husajna uslyšíte v pravidelné zpravodajské relaci Ozvěny dne v osmnáct hodin.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.