„Plním hermelíny, loupu buřty.“ Petr s Downovým syndromem je jeden z nejlepších v sociálním podniku

Je všední den 7.30, Petr vstává a začíná se chystat na odchod do práce. Do batohu si balí svačinu, od maminky dostává i krabičku s obědem. Vyráží sám do Davle u Prahy, čeká ho jeden přestup. Cestování zvládá dobře. „Dá se to zvládnout,“ stručně reaguje. Dvě zastávky před cílovou stanicí je už připravený u dveří autobusu.

Dobroty s příběhem zaměstnávají 20 lidí s nějakým postižením|foto:Veronika Hlaváčová, Český rozhlas

Svižně pak míří k menší budově s nápisem PŘÍBĚH. Je to sociální integrační podnik, který funguje od roku 2014 a vznikají tam Dobroty s příběhem. Vedle výrobny je tam také malý bistrokrámek. Na obalech nakládaných sýrů nebo utopenců stojí vždy vzkaz: „Zakoupením výrobku podpoříte zaměstnávání lidí s handicapem.“

Šestým rokem ve výrobně

Petr vchází bočním služebním vchodem a hned za dveřmi otevírá svou skříňku, na které má jméno. V Dobrotách pracuje už šestý rok. Nikdo mu tady neřekne jinak než Péťa. Přezouvá se do bílých pracovních bot, bere si bílé kalhoty a tričko, zapíná modrou mikinu a nasazuje si dioptrické brýle.

Na hlavu si nandává, jak říká, síťku. Tedy jednorázovou čepičku, kterou nosí z hygienických důvodů lidé v potravinářských výrobnách. Za chvíli už má na rukou i gumové rukavice a přichází mezi ostatní pracovníky.

„Kolektiv, lidi, zábava“

44letý Petr Řeřicha je v práci moc rád, slovně reaguje ale jen stručně. „Kolektiv, lidi a zábava,“ vyjmenovává věci, které ho v zaměstnání baví.

Ve výrobně jsou na stolech ve velkém množství připravené buřty, hermelíny nebo nakládaná zelenina. Jedna z pracovnic zrovna krájí křen, Petr stručně odpovídá, že mu štiplavá vůně nevadí. „Dá se to.“

Čtěte také

Medailí mám hrozně moc. Dělám i gymnastiku na koni, říká zahradník Štěpán s Downovým syndromem

Stejně tak reaguje i na otázku, jestli mu vadí ve výrobně hluk. Jeden z přístrojů zrovna krouhá zelí, o kousek dál hučí digestoř, za chvíli na tácu zacinkají skleničky připravené na nakládání sýrů. Zaměstnanci se nahlas baví a poslouchají hudbu.

„Péťo, prosím tě, vezmi si tácek a nakrájej nám hermelíny,“ dává úkol zaměstnanci vedoucí výroby Veronika Svobodová. Petr si bere hned čtyři krabice plné sýrů, sundává jejich obaly a na prkýnku hermelíny prokrajuje. Umí je i plnit a jeho práce je také loupání slupek z buřtů.

Spolehlivý a precizní Péťa

„Na Péťovi si nejvíc cením jeho preciznosti, spolehlivosti a také toho, že je samostatný a svoji práci vždycky odvede perfektně. Taky je hrozně milý. Máme ho tady všichni rádi,“ říká šéfová a Petr se usmívá. Pak stručně odpoví na otázku, jak se mu taková chvála poslouchá: „Velmi hezky.“

Podle vedoucí výroby Veroniky Svobodové je Petr v Dobrotách jediným zaměstnancem s Downovým syndromem. Ostatní pracovníci v Davli u Prahy mají jiná postižení. „Zaměstnanců máme celkem třicet. Z toho asi dvacet zaměstnanců je se zdravotním znevýhodněním,“ přibližuje tým.

Podle spolupracovníků je Petr šikovný a dobře do týmu zapadl|foto:Veronika Hlaváčová, Český rozhlas

„Petra znám šest let a nikdy, ani ze začátku, to nebylo nijak složité. Je velice šikovný a dobře zapadnul,“ vysvětluje Svobodová, která kontroluje práci zaměstnanců. Dobroty s příběhem spadají pod Portus Praha. Jde o neziskovou organizaci, která se věnuje lidem s mentálním znevýhodněním. Pořádá třeba celostátní benefiční projekt AKCE CIHLA.

Chvíli před desátou už Petr Řeřicha sleduje hodiny, přesně v deset totiž začíná čtvrthodinová pauza na svačinu. Čísla a obecně počítání ho hodně baví. „Určitě to můžu potvrdit, Petr úplně perfektně počítá. Lépe než já,“ směje se šéfová.

„Skoro vůbec,“ odpovídá pak Petr na otázku, jestli někdy bývá z práce unavený. V chráněném prostředí pracuje pět hodin denně, čtyři dny v týdnu. Na zaměstnání je zvyklý, už dřív pracoval třeba v keramické dílně. Tam vyráběl misky, hrnečky nebo vázy.

Milované nákupní seznamy

Když Petr Řeřicha zrovna nepracuje, prohlíží si knížky s přírodou. Má rád výlety a chodí se rád dívat, jak jeho mladší bratr hraje s kamarády rekreačně fotbal.

Specifickou velkou zálibou Petra je pak psaní nákupních seznamů. „Jsou hezké, psané hůlkovým (písmem), soustředím se,“ říká Petr a maminka Kateřina doplňuje, že její syn obejde byt a vždycky pečlivě zjistí, co doma dochází a nikdy na nic nezapomene.

V rámci březnového Světového dne Downova syndromu přibližujeme život celkem sedmi různě starých inspirativních lidí s Downovým syndromem. V nedělním díle představíme příběh 5leté Marianky, která má zdravého bratra-dvojče.