Dobrovolníkem i v 81 letech? „Jsem užitečný, doma bych se nudil,“ říká senior Jiří

V květnu bude Jiřímu Turečkovi už 82 let. „Ano, narodil jsem se za druhé světové války. Já se za to nestydím,“ usmívá se, když mluví o svém věku.

Čtěte také

Radost i pomoc ruku v ruce. Připojte se už podruhé k projektu Dobrý den Radiožurnálu

Prochází pražskou Národní třídou a zastavuje se u Paláce Platýz. „Když zvednete hlavu, vidíte tu kovovou sovičku? To je nejstarší pražská dopravní značka,“ říká Jiří a začíná vyprávět, jak byl v areálu před 200 lety zájezdní hostinec a do dvora zajížděli formani s koňmi.

Když už bylo 55 stájí obsazených, sovička měla hlavu skloněnou dolů a dávala tak najevo, že je obsazeno. „Původně u vchodu seděl na nočních službách pán, který měl živou sovu. Když zemřel, dala se tam na památku kovová sova a ovládala se táhlem,“ popisuje Jiří zapáleně.

O Národní toho ví daleko víc, podílel se i na vytvoření aplikace s kvízovými otázkami. „Pro naši dobrovolnickou organizaci Letokruh jsem zpracoval Národní třídu. Jdete a v telefonu si prostě najdete dům, před kterým stojíte, a objeví se vám k němu text, obrázek a otázka.“

Čtecí pradědeček

Nezisková organizace Letokruh se přímo zaměřuje na dobrovolnictví ve zralém věku. Nabízí například práci v knihovně nebo v útulcích, zprostředkovává doučování dětí, vycházky nebo ekologické aktivity. Zapojuje se asi stovka seniorských dobrovolníků.

Jiří se o možnosti dobrovolničit dozvěděl zhruba před sedmi lety z inzerátu. „Napsal jsem tam a tím započala celá moje organizovaná dobrovolnická činnost,“ usmívá se.

Jiří Tuček má aktuálně hned několik dobrovolnických aktivit. Provází zájemce po městě s výkladem, podniká besedy o cestování a pravidelně chodí i do mateřské školky. Jeden den v týdnu tam čte pohádky dětem před odpoledním spaním.

„Jsem takový čtecí pradědeček. Když jsou ty dětičky už po obědě, tak jim čtu, a je to hrozně krásná činnost. Je fajn s nimi být pravidelně v užším kontaktu,“ pochvaluje si jednu ze svých dobrovolnických činností.

„Organizované dobrovolnictví mi přináší smysl a hlavně řád. Jinak bych se nudil doma. Určitě bych seděl někde u televize a to já neumím,“ krčí rameny někdejší cestovatel, který má často zaplněný diář.

Radost i prevence osamění

Během své průvodcovské kariéry se Jiří zaměřoval na Francii. Jezdil tam s turisty třeba v rámci autobusových zájezdů.

Čtěte také

iROZHLAS

Volno z práce a budíček ve 4 ráno. ‚Baví mě to.‘ Tratě pro běžkaře na Vysočině drží v kondici dobrovolníci

„Francie je moje srdeční záležitost. Jako průvodce jsem měl samozřejmě i znamení pro svou skupinku. Míval jsem teleskopickou anténu s připevněnými třásněmi. S ní jsem chodil nad hlavou. Ještě ji mám doma někde schovanou,“ usmívá se.

Jiří je rád, že může o francouzských regionech zájemcům dál vyprávět v rámci projektu, který pojmenoval Cestoviny.

Na stránkách Letokruhu se píše, že dobrovolnické aktivity dávají stáří smysl a radost. Jde také o prevenci osamění. „To naprosto. Rozhodně souhlasím. Pokud mi to dovolí zdraví, tak budu v dobrovolnictví pokračovat. Fakt je to prima,“ uzavírá Jiří Tuček, který ve svém věku v neziskovce není nejstarším dobrovolníkem.

Zájemci o dobrovolnictví si můžou nejrůznější aktivity vyzkoušet v rámci letošních Dnů dobrovolnictví, které se konají od 20. do 26. dubna po celé republice.

Středeční díl seriálu o dobrovolnictví představí studentku Anežku, která pomáhá netradičním způsobem. Putuje přes Nový Zéland a lidé si můžou virtuálně „adoptovat“ její nachozené kilometry a pomoct tak lidem s postižením.