Válce navzdory. Poslechněte si příběhy Ukrajinců, kteří v Česku našli nový domov
Z pedikúry k podologické službě. Ukrajinka Anna z Irpině si otevřela vlastní kosmetické studio
Už tři a půl roku podniká v Kadani Anna Frind z ukrajinské Irpině. Z města utekla při obléhání Kyjeva se třemi dětmi a během několika týdnů začala pracovat v kosmetickém salonu v Kadani. Za pár měsíců si otevřela vlastní studio. Pracuje šest dní v týdnu, aby uživila rodinu, a podařilo se jí už uzavřít smlouvu s pojišťovnou na podologické služby. Jediné, co jí chybí, je jistota, že když platí daně a nepobírá žádné dávky, může získat trvalý pobyt nebo pracovní vízum.
Když na konci února 2022 začala ruská invaze, žila Anna v Irpini nedaleko Kyjeva. Rusové se pokoušeli obsadit letiště Hostomel a i Irpiň, která leží blízko Buči, byla pod palbou.
„Utíkali jsme asi třetí nebo čtvrtý den války, to už jsme viděli ruské tanky. Nikomu bych nepřála zažít to s dětmi. Brečet jsem začala až po stovkách kilometrů, když jsme byli daleko od Kyjeva,“ vzpomíná světlovlasá, pečlivě upravená žena (39).
Do Kadaně dorazila 7. března 2022. Patřila mezi první uprchlíky, které město přijalo. „Bydleli jsme na ubytovně a práci jsem začala hledat okamžitě.“
Jazyk je základ
Anna pracovala v nehtovém studiu už v Irpini a v Kadani začínala jako zaměstnankyně. Současně se připravovala na potřebné zkoušky a učila se česky.
„Jestli chceš něco v životě dokázat, musíš mluvit jazykem země, kde žiješ. Takže to bylo první, co jsem se musela naučit. Ze začátku jsem mluvila rusky a majitelka salonu paní Prchalová to překládala zákaznicím. Hodně mi pomohla. Vlastní klientelu jsem získala za několik měsíců,“ říká sice s přízvukem, ale plynulou češtinou energická žena.
Po necelém půl roku si Anna otevřela vlastní Salon Frianna. Dnes v něm pracují další ženy, Češky i Ukrajinky, každá na vlastní živnost. Anna se specializuje na zdravotní pedikúru pro diabetiky, na kterou má smlouvu s pojišťovnou. „Když máš tři děti a spoustu plánů, musíš pracovat hodně,“ shrnuje.
Salón otevírá v osm hodin ráno a zavírá podle objednaných klientek kolem osmé deváté večerní. Od pondělí do soboty. „V sobotu taky do večera. Musím platit nájem, pojištění, údržbu, dětem kroužky a taky školení, na která jezdím i do Německa nebo Holandska.“
Nový život pro děti
O děti se Anna stará sama. Manžel, který v Kadani také pracoval, od rodiny odešel a žije v Praze. „Odstěhoval se k mamince,“ pousměje se ironicky Anna a dál trpělivě brousí nehet po nehtu mladé ženě, která ani nedutá a pozorně naslouchá jejímu vyprávění.
Válka dostihla Annu i tady. „Před dvěma týdny zranil dron mého mladšího brášku na frontě. Kluci jeli v autě, čtyři zemřeli při výbuchu a dva přežili. Bratr je popálený na celém těle, má pryč ruku a nohu a něco s očima a srdcem. Úřadům se ho podařilo transportovat do Německa, leží v nemocnici v Aachenu. Hned jsem tam odjela, ale nemluvila jsem s ním, je v umělém spánku.“
Radost dělají Anně alespoň děti, nejmladší chodí do třetí třídy, mluví plynule česky a hraje za Kadaň hokej. „Nikdy bych neřekla, že budu mít doma hokejistu, to by se nám na Ukrajině asi nestalo.“
Starší syn je na učebním oboru a dvacetiletá dcera Máša školu ukončila, osamostatnila se a pracuje v pizzerii. „Hledáme s přítelem podnájem,“ pokyvuje hlavou dlouhovlasá dívka. „Upřímně řečeno, zatím nevím, co se sebou, ještě nemám jasno, co chci dělat, ale chci tady asi zůstat.“
Nejistá budoucnost
Se začátky podnikání pomohla uprchlici z Irpině také Kadaň. Starosta Jan Losenický (ODS) vysvětluje, jak město podporovalo uprchlíky hlavně v prvních měsících války.
„Pomáháme v podnikání všem, to je jedno, odkud kdo je. Když chtějí v Kadani žít, platit tady daně, proč bychom jim nepomohli. U Anny jsme přihlédli k tomu, že se chtěla postavit na vlastní nohy a začít podnikat, přestože byla uprchlice. Podpora byla schválena jednohlasně. Anna svojí pracovitostí dokazuje, že jsme udělali dobře,“ dodává starosta, podle kterého na začátku války evidovala Kadaň zhruba 800 uprchlíků, dnes jich ve městě zůstává přibližně pět až šest set.
Anna má stále dočasnou ochranu. Přestože podniká a platí daně, nemůže splnit podmínky pro jiný typ pobytu. „Chtěla bych normální vízum nebo trvalý pobyt. Bez toho si nemůžu vzít hypotéku na byt ani koupit vlastní prostor pro salon,“ vysvětluje smutně.
Za současných pravidel by Anna mohla získat zvláštní dlouhodobý pobyt, ale s dvěma nezaopatřenými dětmi by musela vydělávat 660 tisíc korun hrubého ročně, což je 55 tisíc korun hrubého měsíčně.
„O zvláštní dlouhodobý pobyt požádalo zdruba 80 tisíc uprchlíků a přísné podmínky splnila necelá čtvrtina z nich,“ říká Andrea Krchová, ředitelka Konsorcia nevládních organizací pracujících s migranty. „Česká republika jinou variantu pobytu uprchlíkům s dočasnou ochranou neumožňuje.“
„Mám strach, že jednou budu muset odejít, i když tady pracuji a vidím výsledky. Děti chodí do školy, daří se jim, nechci se vracet. Tady si plním své sny,“ dodává matka tří dětí a majitelka Salonu Frianna v severočeské Kadani Anna Frindt.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
