Archivní nahrávky z invaze 21. srpna 1968. Poslechněte si reportáže z období Pražského jara
„Československý rozhlas končí své vysílání, v naší vrátnici jsou vojáci. Držte nám palce!“ loučili se hlasatelé
21. srpna 1968, přibližně ve dvě hodiny ráno, oznámil hlasatel Československého rozhlasu, že do země vtrhla vojska Varšavské smlouvy. A od půl páté začalo nepřetržité vysílání o dění v Československu. I přes snahu sovětských okupačních vojáků o jeho zastavení, se ho podařilo udržet i díky krajským studiím. Ta převzala štafetu po dočasném násilném přerušení vysílání z budovy na Vinohradské ulici v Praze.
„Zatím okupační vojska nemají přístup k rozhlasu, ale nevíme, jak ještě dlouho se udrží tato situace. V tomto okamžiku se ozvala ostrá střelba z Vinohradské třídy. Lidé prchají směrem k naší budově před střelbou kulometů, samopalů a vykřikují Dubček! Dubček! A my se k nim připojujeme.“
Sovětští vojáci obsadili rozhlas
21. srpna kolem deváté hodiny ráno obsadili budovu rozhlasu na Vinohradské třídě sovětští vojáci.
„Přátelé, v těchto okamžicích se střílí již na dvoře Československého rozhlasu. Myslím, že to budou brzy poslední slova, která od nás slyšíte.“
„Slyšíte střelbu!“
„Člověk si musí uvědomit, jaký kontext a jaké obrazy ti lidé v tu chvíli měli ve své hlavě. Byl rok 1968, oni byli novináři a velmi dobře si pamatovali rok 1956 a tragické události v Maďarsku,“ popisuje dramaturg a znalec rozhlasové historie Tomáš Černý.
„Takže ve chvíli, kdy přišli Sověti a začali jednoho po druhém odvádět a odkudsi z rozhlasového dvora se ozývaly osamělé výstřely, no tak mráz po zádech mi běhá i teď, co si měli myslet, že se s nimi stane,“ dodává Tomáš Černý.
„Pusťte hymnu, musíme skončit“
Čtěte také
Navzdory snaze okupantů o přerušení vysílání se ho podařilo pracovníkům rozhlasu udržet. Když se pražský rozhlas 21. srpna na pár hodin odmlčel, převzalo vysílání plzeňské studio.
„Mým nejdramatičtějším okamžikem byla situace, kdy jsem byl u mikrofonu a najednou mi jeden kolega říká: ‚Ukončete vysílání, pustíte hymnu, musíme skončit, Rusové jsou tady, obkličují rozhlas a vtrhnou sem.‘
A když jsem se podíval z hlasatelny, která měla okna, viděl jsem tam sovětský tank, který tou hlavní tak jako mířil na jedno okno, pak se trošku pootočil doprava, jako by si snad zaměřoval, do kterého okna má střelit. V ten moment jsem byl naprosto sevřený,“ vzpomínal před několika lety tehdejší hlasatel Karel Sedláček.
Posledný týden svobodného vysílání
„Vážení přátelé, Československý rozhlas končí své vysílání. V naší vrátnici jsou cizí vojáci. Loučíme se s vámi, držte nám palce. Československý rozhlas končí bohužel své vysílání. Ať žije Československá socialistická republika! Ať žije svoboda! Ať žije přátelství!“
22. srpna 1968 byla vinohradská budova v Praze definitivně odříznutá. Do vysílání se ale přihlásila další krajská studia.
„Tady svobodný vysílač Liberec. Nebojte se přátelé, máme zajištěno náhradní vysílání. Poslouchejte nás proto neustále a my vám budeme stále podávat – pokud budeme mít – nové zprávy.“
Čtěte také
Podle pamětníků bylo všechno technicky možné a vysílání týden běželo.
„A já jsem se ptal: Jak jste poznali, že už to má skončit? A oni říkali: Ve chvíli, kdy se od techniků, od šéfů poprvé ozvala věta – ‚To nejde‘. To byla vlastně ta druhá chvíle – už ne ta zvenčí, ta násilná, ale jakési vyhasnutí, jakási rezignace. A tím to skončilo,“ dodává Tomáš Černý.
„Jsme s vámi, buďte s námi.“
V sobotním díle seriálu připomeneme nástup normalizace, který se odrazil i na rozhlasových vlnách.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
