S mikrofonem za oponou. Podívejte se s Radiožurnálem do zákulisí Divadla Járy Cimrmana

Měla jsem největší děkovačku, usmívá se kostymérka Cimrmanů. V deníku oprav kostýmů se skrývají poklady

K souboru Divadla Járy Cimrmana léta patří i lidé, o kterých se příliš neví. Jako třeba Naďa Zachová. Do Divadla Járy Cimrmana ji přivedla kamarádka. Nejdřív trhala lístky, pak věšela lidem kabáty. Od roku 1983 je cimrmanovskou kostymérkou.

„Já bych potřeboval opravit něco v Babičce v Českém nebi, prosí paní Naďu o pomoc herec Marek Šimon. „Tuhle jsem dělal provaz a udělal jsem ho víc, než jsem měl. Jednak mi praskly slipy a zadřel jsem si třísku, a kromě toho mi praskla i spodnička. Přes ni mám sice sukni, ale ono je to nepříjemné, když je prasklá.

Listujeme deníčkem opravy kostýmů, do kterého zapisují herci a kulisáci vše, co potřebují opravit. Vidíme tam ještě Ladislava Smoljaka. „Je to deset až patnáct let starý sešítek, napíšou vždy hru a jaký mají problém,“ popisuje Naďa. „Vavroch má na lokti saka díru. Naďo, zacel ji, prosím, děkuji,“ čte zápisek Zdeňka Svěráka.

Jsou tam například vzkazy Zdeňka Svěráka, Jaroslava Weigla, Petra Bruknera. „Je krásné číst to po tolika letech, je toho tady poměrně dost... ,Naděnko, miláčku, v bílé mé vestičce je utržený knoflíček toužící po přišití‘,“ cituje vzkaz Miloně Čepelky.

Žena na jeviště nepatří

Uvaděčku a šatnářku začala Naďa Zachová Cimrmanům dělat už koncem 70. let v Branickém divadle. „V roce 1983, když divadlo odešlo z Braníka a začalo novou sezonu v divadle Solidarita, začala jsem se starat o kostýmy,“ vzpomíná.

Čtěte také

Do divadla ale chodí až večer přibližně jednou týdně, pracovní dny tráví v nemocnici. Pomáhá totiž na operačním sále doktorům jako instrumentářka.

V Divadle Járy Cimrmana si jednou také zahrála. Přestože, jak se u Cimrmanům říká, žena na jeviště nepatří.

„To si vymysleli kluci, že by se hercům mohlo udělat takové zpestření a že bych si zahrála Vilmu. Musela jsem se naučit, aby ze mě šla oblaka dýmu. V posledním tunelu jsem si sedla na křesílko jako Vilma, patřičně oblečená. Když se roztáhla opona, diváci byli paf. Měla jsem největší děkovačku, diváci skandovali Vilma, Vilma!... Takže jsem se musela pořád chodit klanět,“ směje se.

V dalším díle zavítáme na představení Divadla Járy Cimrmana v Ústí nad Labem, během kterého neplánovaně stávkovala opona a herci a kulisáci museli improvizovat. 

autoři: Tomáš Maleček , prh
Spustit audio