Tokio 2020. Olympijský zápisník Davida Jakše
Celodenní detektivka: David Jakš v Tokiu pátral po ztraceném mobilu. Jak to dopadlo?
Pokud by na olympiádu do Tokia dorazili diváci, byla by to jedna z nejvytíženějších kanceláří celých her – mluvím o kanceláři ztrát a nálezů. Jenže kromě sportovců a novinářů teď na olympiádě prakticky nemá kdo co ztrácet. Přesto se to jednomu z novinářů Českého rozhlasu povedlo a na vlastní kůži tak vyzkoušel, jak funguje japonská byrokracie.
První stopa: ztráty a nálezy
Jako kdyby mi to maminka neříkala od nepaměti: nezapomeň klíče, doklady a peníze. Všechno jsem si to poctivě hlídal, jen jsem tentokrát v autobuse zapomněl mobilní telefon. Mám ale SPZ toho autobusu a dokonce jsem večer na ztracený mobil zavolal. Autobusák, který ho našel, mi slíbil, že druhý den si svůj iPhone můžu vyzvednout ve ztrátách a nálezech.
„Ano, něco tu máme. Vydržte, přinesu to,“ říká mi druhý den ráno japonská slečna v mrňavé kanceláři. Zní to nadějně, ale nakonec se ukáže, že kromě jednoho mikrofonu a páru sportovních bot se včera nic nenašlo.
Čtěte také
Během následujících tří hodin postupně projdu kanceláří dispečera řidičů, manažera dopravy i prodejnou suvenýrů. Pořád nic.
Proti předpisům? Ani náhodou
Ve finále už jen škemrám, ať mi Japonci dají číslo na řidiče-nálezce, že zbytek už si domluvím sám. A tady nastává nejslabší článek pátrání: „Ne, kontakt na něj vám dát nemůžeme, to je proti předpisům. Běžte do další kanceláře, zkuste to tamhle, v západní hale novinářského centra,“ říká mi znovu hezká, příjemná, ale ne moc akční Japonka.
„Tady máte referenční číslo vašeho případu a přijďte se zeptat dnes večer mezi šestou a osmou hodinou,“ říká mi tenhle chlapík. Od rána je první, u kterého mám pocit, že určitá naděje alespoň doutná.
Raději nepřemýšlím, jestli už mě pořadatelé nepovažují za covidového dezertéra – protože ve ztraceném mobilu je nainstalovaná aplikace o aktuálním zdravotním stavu. Každé ráno je třeba ji vyplnit, což jsem samozřejmě dnes ráno vynechal, protože mobil mi leží bůhví kde.
Vzít si k srdci maminčinu radu
Přesně v šest hodin večer se vracím. Japonci mají z nalezeného mobilu větší radost než já. Dělám, že jsem přeslechl otázku, jestli i v mé zemi by se mobil našel. A po osmadvaceti hodinách si znovu beru k srdci maminky slova: klíče, doklady, peníze – a tentokrát i mobil.
Související
-
Olympijský rok plavce Arnošta Petráčka
Z paralympiády v Riu si plavec Arnošt Petráček přivezl zlato. Teď má před sebou další výzvu – úspěch zopakovat na hrách v japonském Tokiu.
-
Olympijský rok oštěpařky Nikoly Ogrodníkové
Mistrovství světa v Dauhá Nikole Ogrodníkové nevyšlo a o to větší motivaci má teď česká oštěpařka pro olympiádu Tokiu.
-
Olympiáda živě z Tokia! Na Radiožurnálu Sport se dozvíte všechno podstatné jako první
Sportovní vrchol tohoto roku začíná 23. července a končí 8. srpna. Radiožurnál Sport vám jako jediné rádio v Česku přinese ty nejdůležitější olympijské momenty živě!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
