Výjimeční psi
Pes canisterapeut: Pomáhá s rehabilitací i s psychickými problémy
Freddie a Pipi jsou psi, kteří chodí navštěvovat seniory do pražského Centra sociální a ošetřovatelské pomoci Neklanka. Na canisterapii je doprovázejí trenérky organizace Helppes Markéta Moravcová a Klára Maternová. Vycvičení psi dokážou v určitých situacích nahradit i lékaře – nemocným uvolní svalové křeče nebo proleženiny a léčí je také na duši.
„Freddie, pojď zpátky,“ volá na zlatého retrívra trenérka Markéta Moravcová. „Canisterapie je léčba pomocí psů a dneska jdeme sem do domova udělat radost seniorům, kteří se s pejsky pomazlí. Mají pak lepší náladu a den je pro ně hezčí.“
Na recepci centra Neklanka utírá po příchodu z deštivého počasí packy i asistentka výcviku Klára Maternová. Ta vede výrazně menší fenku Pipi, která je křížencem pinče. Všechny čtyři čeká hodina se skupinkou seniorů ve společenské místnosti.
„Dobrý den, dnes jsme vzaly dva pejsky. Velikou výhodou Pipi určitě je, že je maličká. Můžete si ji vzít hezky na klín a pomazlit si jí. Přeci jen ti velcí psi, když na vás naskočí, vás můžou poškrábat,“ vysvětluje Klára. Bez jejího svolení ovšem psi skákat sami na klienty nesmějí.
Psi s canisterapeutickým výcvikem od organizace Helppes pomáhají v léčebnách, stacionářích, seniorských domovech či zařízeních pro tělesně, smyslově nebo mentálně postižené. Praktikují canisterapeutické metody včetně polohování a hlavně přinášejí radost a často také zlepšení psychického i zdravotního stavu klientům těchto zařízení svými pravidelnými návštěvami. Někteří jsou zde umístěni nastálo.
Každý pes se na canisterapii nehodí
Klienti centra dávají psům piškoty, hladí si jejich srst a povídají si s nimi. Markéta je u světlého retrívra Freddieho. „Dnes je načechraný, včera měl koupel a fénování,“ usmívá se. Jedna ze seniorek pak vzpomíná, že měli doma vždycky hodně psů: „Všechny možné. Co táta viděl, tak hned přinesl. Ale každý pes není na hlídání.“
Trenérka Markéta Moravcová vysvětluje, že ani na canisterapii se nehodí každý pes „Nejdůležitější je samozřejmě povaha, to musí mít ten pejsek vrozené. Je zvyklý, že se prosahává po celém těle, a i když ho někdo neohrabaně zatahá za ucho nebo za ocásek, tak mu to nevadí. Většinou si to všechno nechá líbit. Pokud by nastala situace, kdy by mu to bylo hodně nepříjemné, tak v krajní situaci odejde. Nevyvine ale žádnou agresi ani nic proti klientovi,“ zdůrazňuje.
Jeden z klientů má na klíně Pipi a myslí na podobně malého psa, kterého dostal po úrazu od rodiny. „Nemohl a nechtěl jsem chodit, tak mi dali psa. Musel jsem s ním chodit ven a starat se o něj. To mě donutilo,“ vzpomíná.
Přínosy terapie jsou skvělé
Canisterapie neprobíhá podle Markéty Moravcové vždycky stejně, záleží na klientele. Mezi tou můžou být mentálně a tělesně postižení nebo lidé upoutaní na lůžku. „Tam se v rámci takzvaného polohování pes přikládá vyloženě do postele ke klientovi. Má to úžasný vliv a účinek. Například klient, který nekomunikuje a je v křeči, se dokáže uvolnit. Roztáhne ruce. Vidíme, že přínos to má.“
Markéta dál popisuje, že pes vnímá i psychiku klienta. „U zdravého člověka si dovolí dovádět, u nemocného se zklidní a je na něm vidět, že přepíná a nasává z něho problémy.“
Pipi a Freddie v rámci terapeutické hodiny také předvádějí, co umějí podat. Pipi podává lžičku i klíče. „Kov je na podávání náročnější a obtížnější, stejné tak skleněné věci. Není jim to příjemné na zuby,“ popisuje Klára.
Centrum sociální a ošetřovatelské pomoci Neklanka v Praze nabízí canisterapii šest let. Ředitelka zařízení Helena Volechová ji zařadila mezi takzvané aktivizační programy.
„Potřebovali jsme podpořit aktivizaci seniorů živým tvorem. Přínosy jsou skvělé –komunikace s klienty, kteří jsou třeba osamocení a úzkostní, se zlepšuje. Vzájemná komunikace je to nejdůležitější, co tady je. Lidé se na pejsky těší. Zároveň si cvičí psychomotoriku a snaží se reagovat,“ vypočítává.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
