Záchranné akce můžou ve Vysokých Tatrách trvat i dlouhé hodiny, za problémy si turisté často můžou sami

Na základně Horské záchranné služby ve Starém Smokovci zvoní telefon. Právě tak začíná většina zdejších výjezdů. „Dáme se do dvojic, podle toho si nabalíte lana!“ říkají si mezi sebou záchranáři a rychle si balí věci před tím, než nasednou do auta a vyrazí na další zásah. Místo a další informace jsou rozhodující v tom, co s sebou vezmou a co ne. Výbava každého z nich může mít i přes dvacet kilogramů.

Nejčastěji ošetřují zraněné pěší turisty a horolezce|foto:Martin Pařízek,Český rozhlas

„U nás náročnost zásahu neovlivňuje to, jak vážné zranění je, ale v jakém terénu se daný člověk nachází. To znamená, že nemusí mít žádný úraz, může být uvíznutý. Ale je to kvůli těm zlým podmínkám, kdy může přijít vichřice nebo bouřka. Tak je náročné dostat se k němu a dostat ho z těžkého terénu pryč,“ popisuje hlavní měřítko složitosti zásahů náčelník Horské záchranné služby ve Vysokých Tatrách Miroslav Živčák.

V létě tady on a jeho kolegové vyráží do akce v průměru třikrát denně. Nejčastěji ošetřují zraněné pěší turisty a horolezce.

První sníh způsobuje velké problémy

První sníh může ve Vysokých Tatrách napadnout už koncem srpna, což pak řadě turistů působí problémy. Miroslav Živčák tak má dodnes v paměti zásah, kdy před pár lety zachraňovali v září ženu, která spadla 200 metrů sněhovým žlabem a měla zlomenou stehenní kost.

12 fotografií

Do akce muselo dvacet záchranářů, kteří se k horolezkyni dostali po třech hodinách. Sami ovšem byli v ohrožení života, protože kolem nich zničehonic začaly padat velké a těžké kameny. „Pozor! Kámen, kámen! Doprava!“ je slyšet na videu, které náčelník ukazuje.

„Asi je třeba rozlišit, co je strach a co je respekt. Ten respekt samozřejmě musí být, aby se člověk vrátil zdravý domů,“ říká ke své práci Miroslav Živčák, který ve Vysokých Tatrách slouží 26 let.

„Určitě je to velmi náročné, protože to je terén, ve kterém člověk, i když jde na lehko, tak se zadýchá. Takže s batohy a s vědomím, že jde o čas, se člověk snaží jít trošku rychlejším než turistickým tempem, protože zraněný opravdu pomoc potřebuje,“ dodává zkušený horal.

I Češi bývají nevybavení

Na operačním středisku Horské záchranné služby Slovenské republiky se ozývá pípání vysílaček a zvonění telefonu. Operátorka Katarína Števčeková sedící u několika monitorů má přehled o všech záchranářích v terénu i o lidech v nouzi, kteří zavolají na tísňovou linku 18 300 a nebo využijí novou mobilní aplikaci s názvem Horská záchranná služba.

Operátorka Katarína Števčeková sedící u několika monitorů má přehled o všech záchranářích v terénu i o lidech v nouzi|foto:Martin Pařízek,Český rozhlas

„Teď nám přišly GPS souřadnice s přesností na 5 metrů, což je vlastně úplně perfektní pro záchranáře. Neboť před tím to bylo hledání v dolinách a byly to prochozené kilometry. Teď už jdou přímo na místo, kde se poškozený nachází. To je úplně zásadní, co se týče rychlosti,“ popisuje hlavní výhody aplikace.

Ve slovenských Vysokých Tatrách je řada vrcholů v nadmořské výšce víc než dva tisíce metrů, na které se v létě turisté můžou dostat po značených stezkách. Vybavení tomu ale ne vždy odpovídá, a to i u Čechů, vysvětluje horský záchranář Marek Černý.

„Jdou například i v sandálech nebo s igelitovou taškou v ruce, neoblečení. Dost podceňují situaci, ve které vyráží. Neuvědomují si, že nahoře je vysokohorský terén, kde se může stát cokoliv a noha se může smeknout i na rovném terénu, na chodníku,“ říká Marek Černý.

Na domě horské služby ve Starém Smokovci ale dodává, že i když je práce často hodně náročná, lepší si přát nemohl: „Já jsem lepší nezažil, jsem nesmírně spokojený, neboť to je možnost a šance někomu pomoct. A pokud někomu pomůžete, tak je to ještě takové zadostiučinění.“

Zásadní je si před cestou do Vysokých Tater podle zdejších záchranářů dopředu zjistit informace o terénu, vývoji počasí a případných výstrahách. Samozřejmostí je pak dodržování doporučení horské služby.