Do studia vpochodoval houfec ruských vojáků, vzpomíná na srpen 68 Věra Štovíčková

„Demonstrace v Jemenu byl myslím můj nejdramatičtější okamžik, kdy jsem šla v první řadě s demonstranty a proti nám náhle vyrazila policie a spustila střelbu…,“ popisuje Šťovíčková.

21. srpna 1968 byla Věra Šťovíčková od ranních hodin před mikrofonem a spolu s dalšími kolegy informovali veřejnost o všem, co se děje. Přečetla i prohlášení pracovníků rozhlasu.

Rozrazily se dveře a pod vedením jednoho zrádného technika do studia vpochodoval houfec ruských vojáků.
Věra Šťovíčková

Desítky lidí přišly rozhlas spontánně bránit, na Vinohradské třídě dokonce vznikla barikáda. Hlasatelé ale museli aktivitu lidí mírnit, protože si uvědomovali, že jde o život. Dokazuje to autentický záznam vysílání, kdy je za slovy redaktora slyšet střelba.

Věra Šťovíčková vytrvala u mikrofonu až do poslední chvíle, kdy ještě bylo možné vysílat. „Řekla jsem: Milí posluchači, pod okny rozhlasu se střílí, až uslyšíte československou hymnu, tak my budeme muset končit…,“ popisuje.

Legendy Československého rozhlasu ’68

• Upravit
• Smazat

V srpnu 1968 pracovali v Československém rozhlase jako redaktoři, zvukaři nebo technici. Svobodné vysílání bránili před sovětskými tanky a vojáky.

V dalších dnech se ale rozhlasáci přesunuli na jiná provizorní pracoviště a vysílali dál. Za toto hrdinství bylo mnoho statečných lidí na začátku normalizace potrestáno vyhazovem. Mezi nimi i Věra Šťovíčková.

„Napřed mi zakázali vysílat, tedy psát, hovořit. Potom mi sdělili, že mám zakázaný přístup do rozhlasu, abych čekala doma na vyrozumění…,“ vzpomíná.

Pracovala pak jako uklízečka a skladnice. Pod cizími jmény ale překládala knihy z angličtiny a francouzštiny. Do rozhlasu se jako externistka vrátila až po roce 1990.