Miloň Čepelka byl součástí protiokupačního vysílání. Pak odešel do Divadla Járy Cimrmana

Miloň Čepelka byl tehdy zaměstnancem redakce armádního vysílání. Ráno 21. srpna 1968 měl namířeno na natáčení reportáže z kasáren kdesi v západních Čechách.

„Šel jsem směrem na autobus a proti mně se objevil Zdeněk Svěrák na svém motocyklu. Sedl jsem za něj na tandem a jeli na Václavák,“ vzpomíná.

Tam oba viděli nejen obrněné vozy a tanky, ale i prvního sovětského vojáka. Stejně jako mnoho dalších šokovaných Pražanů se mu snažili vysvětlit, že k vojenskému zásahu není žádný důvod.

Společně se vydali do své armádní redakce, která tehdy sídlila ve vile v dnešní Dykově ulici na Vinohradech. Tam setrvali celý týden. Protiokupační vysílání vznikalo samozřejmě v utajení.

Legendy Československého rozhlasu ’68

• Upravit
• Smazat

V srpnu 1968 pracovali v Československém rozhlase jako redaktoři, zvukaři nebo technici. Svobodné vysílání bránili před sovětskými tanky a vojáky.

„Sundala se cedulka Československý rozhlas, a když proběhl 14. mimořádný sjezd KSČ, tak si pamatuju, že s prohlášením ze sjezdu přišel Jirka Šrámek oknem ze zahrady přímo do studia,“ říká.

Několikrát přišlo také varování, že i toto malé studio je prozrazeno a jedou k němu vojska. Miloň Čepelka se sám nabídl, že zůstane. Prý proto, že tehdy ještě neměl rodinu.

„Tenkrát jsem si představoval, že skutečně přijedou a kdoví jestli přímo nepostřelí naši krásnou vilu. Nebo přinejmenším, že mne někam odvedou,“ popisuje.

Z rozhlasu do divadla

Naštěstí se to ale nestalo, byl to jen planý poplach. A tak mohl být Miloň Čepelka dál součástí vysílání, jehož symbolem se stal slogan: Jsme s vámi, buďte s námi. Tehdy ještě netušil, že jeho rozhlasová kariéra brzy skončí. Nevyhodili ho, sám dal výpověď už v roce 1969.

Jak dnes s nadsázkou říká Miloň Čepelka, všechno zlé je k něčemu dobré. Po odchodu z rozhlasu začal psát scénáře pro televizi i texty k písničkám, ale hlavně mohl naplno účinkovat v Divadle Járy Cimrmana.