Hlučná noc generála Jaruzelského

Už zdálky jde slyšet naštvaný hlas z amplionu. Je pár minut po půlnoci a na ulici před domem Wojciecha Jaruzelského je hodně rušno. Odpůrců politiky generála a komunistického režimu přišlo kolem dvou set. Je mezi nimi i mladík s polskou vlajkou na rameni.

"Přišel jsem demonstrovat, podpořit organizace, které se domáhají odsouzení generála Jaruzelského za zločiny, které v Polsku napáchal. Chci, aby byl potrestaný, proto jsem tady," říká mi student Adrian.

Poslouchá ho drobná paní, která si myslí opak. "Generál Jaruzelski není zločincem. Kdyby nevyhlásil výjimečný stav, tak by došlo v Polsku k obrovskému konfliktu. Já si ho vážím," dodává žena a do debaty se přidávají další lidé.

Atmosféra nepatrně houstne, ale až do konce protestů zůstane jen u slovního vyhrožování. Pána, který se zrovna pustil do ostřejší výměny názorů, si beru stranou a ptám se ho, proč on dnes přišel na demonstraci. "Pořád jsme se nedomohli spravedlnosti. Jaruzelski byl zrádcem, bojoval proti svobodě, byl posluhovačem Rusů, ta pravda se musí připomínat," říká mi pan Bartoloměj.

"Přijel jsem, abych cítil sounáležitost s lidmi, kteří protestují proti bezpráví, které se v čase komunismu v Polsku dělo. Jaruzelski by měl být alespoň symbolicky potrestaný," dodává Bartoloměj. O pár metrů dál, za kordonem policistů, ale vybalují své transparenty lidé, kteří mají zcela jiný názor.

"Je potřebné dát generálovi najevo, že přišli i lidé, kteří oceňují rozhodnutí, které před lety udělal - vyhlášení výjimečného stavu. Za to mu děkujeme," říká mi pán s knírkem a vytahuje plakát s heslem Věříme ti generále. Demonstrace pod okny politika, dnes důchodce, pokračuje.

Wojciech Jaruzelski je doma s rodinou, s pár přáteli. Na ulici mezi lidi nevyjde. Mně se ale podařilo s ním mluvit pár dnů před touto noční demonstrací. Koná se už pošestnácté. "Už jsem si na to zvykl. Vnímám to jako svého druhu folklór. Ale pokaždé je to nepříjemné hlavně pro mou rodinu a sousedy," říká mi generál Jaruzelski.

Dnes mu opět přišli lidé připomenout, že během výjimečného stavu zemřelo devadesát lidí, že režim pozatýkal předáky opozičního hnutí Solidarita. Byl mezi nimi i pozdější prezident Lech Walesa. Jak na to období pamatuje jeho syn Jaroslaw?

"Byly to těžké časy, hlavně pro moji matku. Ta zůstala sama doma se sedmi dětmi, byli jsme hodně početnou rodinou. A najednou otce zatkli a rok jsme ho neviděli," říká mi Jaroslav Walensa. "Hodně lidí však matce pomáhalo. Starali se o nás, o děti, o náš dům. Bylo to složité období, ale naštěstí jsme byli obklopeni skvělými lidmi," zdůrazňuje Jaroslaw Walesa.

Je krátce po jedné hodině ranní a před domem Wojciecha Jaruzelského doznívají poslední protestní projevy. "Žertovně říkám, že až budu ležet na varšavském hřbitově, tak pravděpodobně budou pokračovat demonstrace i tam. Ale to už mi rozhodně vadit nebude," dodává pro Český rozhlas generál Jaruzelski.