Nevím, co si myslet o Husákovi, kazety znám jen z veletrhu, píše Jarous68 na Twitteru. Ukazuje, jak jsme žili před 50 lety

Jarouš89 - twitter - logo
Jarouš89 - twitter - logo

„Měl bych psát komentář, ale místo toho si listuju ve 100+1.“ I to píše na Twitteru fiktivní rozhlasák Jarous68, který prostřednictvím vtipných komentářů, ale i obrázků a dobových dokumentů připomíná, jak se nám žilo přesně před 50 lety.

„Kazety, tak ty jsem viděl akorát na veletrhu. Nedovážej se. V rozhlase jsme rádi, že máme cívkový magnetofony Uher ze západního Německa. Jsou o dost lepší než ty sovětský, na který jsme nahrávali dřív.“

Také to píše Jarous68 na Twitteru a přidává naskenovaný článek z 50 let starého časopisu 100+1 zahraničních zajímavostí o novince, kterou jsou magnetofonové kazety.

Ve svých tweetech z roku 1968 nezapomíná ani na aktuální dění, jak dokazuje třeba jeho kritika Gustáva Husáka, tehdejšího místopředsedy vlády, z 16. května. Prý byl na tiskové konferenci „málo informovaný“.

Projekt 68: Nejen srpnová okupace

Twitterový účet Jarous68 je jen jednou z mnoha součástí Projektu 68, který právě v pondělí v Českém rozhlasu odstartoval. Znovu tak ožívají nejen největší osobnosti roku 1968, ale i významné kulturní, společenské a sportovní události, které formovaly tehdejší společnost.

Čtěte takéSpeciální web Projektu 1968

„Toto výročí je pro Český rozhlas velmi důležité,“ vysvětluje šéfredaktor Radiožurnálu Ondřej Suchan. „Je to – naštěstí – naposledy, kdy před budovou rozhlasu umírali lidé. Chceme si připomenout nejen srpnovou okupaci, ale i všechno, co bylo předtím. A částečně i co bylo potom: až do znovuzavedení cenzury v tehdejším Československu.“

Rozsáhlý projekt Českého rozhlasu o roce 1968 v Československu startuje v pondělí 28. května. Zajímáme se o každodenní život i politické změny. Připravili jsme řadu seriálů a sledujeme, jak se žilo před padesáti lety,

Při přípravě Projektu jsme použili jak zvukové záznamy, tak fotografie a noviny a časopisy uložené v rozhlasovém archivu. Není tak problém zjistit ani to, na jaké filmy tehdy lidé chodili, dodává vedoucí rešeršního oddělení Českého rozhlasu Tomáš Dufka.

Čtěte takéDalší tweety přímo z roku 1968

„Nejvíc se chodilo na Hoří, má panenko a na film ze západního Německa Zlatokopové z Arkansasu, dále na československé filmy Soukromá vichřice a Jak se zbavit milenky.“

Mimochodem, Jarous68 na Twitteru připomíná i to, jak film Hoří, má panenko tenkrát (málem) dostal ocenění z prestižního filmového festivalu v Cannes...