Neuvěřitelné! V kolébce demokracie neměly ženy volební právo ještě na konci 20. století
Přelom 19. a 20. století se nesl ve znamení bojů o volební právo žen. Radikální sufražetky (z anglického slova suffrage, volební právo) neváhaly pro prosazení svých občanských práv použít i extrémních prostředků. Vrhaly se pod kopyta koní na dostizích, držely hladovky, rozbíjely výlohy, dobovým tiskem probíhaly i zprávy o otravách psů nebo přípravách bombových útoků.
První zemí, která zavedla všeobecné volební právo žen, byl Nový Zéland. Zavedení ženského volebního práva, které se podařilo prosadit v roce 1893, předcházely masivní petiční kampaně novozélandských sufražetek. Ve většině ostatních zemí, například i v Británii i USA, získaly ženy volební právo až po první světové válce.
Po první světové válce bylo rovné, všeobecné a tajné volební právo pro muže a ženy zaneseno i do ústavy nového Československa. Naše praprababičky mohly ve zcela výjimečných případech volit i dříve, v rámci rakouské monarchie.
České ženy poprvé volily na základě rovného, tajného a všeobecného volebního práva v roce 1919. Jednalo se o komunální volby.
Volební právo se až do roku 1907, kdy bylo zavedeno všeobecné a rovné hlasovací právo pro muže, vázalo na stav a výši odváděných daní. Plátci daní byli většinou muži, ale stala-li se žena například dědičkou usedlosti a rovněž i plátkyní daně, příslušelo volební právo i jí. Ženy tak teoreticky mohly volit do zemských sněmů, obecních zastupitelstev a majitelky velkostatků dokonce i do říšské rady.
A kde bylo v Evropě zavedeno volební právo naposledy? Překvapivě v kolébce demokracie, Švýcarsku. Poprvé se švýcarské ženy vydaly k volebním urnám až v roce 1971. V kantonu Appenzell Innerrhoden bylo volební právo žen na kantonální úrovni zavedeno až v roce 1990.
